Janko Smole

Janko Smole (2. červen 1921, Lublaň^[1] – 11. června 2010, Lublaň^[2]) byl slovinský bankéř, finančník a politik.

Janko Smole
Guvernér Národní banky FNRJ
Ve funkci: 21. červen 1958 – 15. červen 1962
Předchůdce	Vojin Guzina
Nástupce	Nikola Miljanić
Předseda slovinského výkonného výboru
Ve funkci: 1965 – 1967
Předchůdce	Viktor Avbelj
Nástupce	Stane Kavčič
Svazový ministr financí SFRJ
Ve funkci: 18. květen 1967 – 17. květen 1974
Předchůdce	Kiro Gligorov
Nástupce	Momčilo Cemović
Člen svazové vlády SFRJ
Ve funkci: 17. květen 1974 – 16. květen 1978
Ve funkci: 16. květen 1982 – 15. květen 1984
Stranická příslušnost
Členství	Svaz komunistů Slovinska (SKJ)
Narození	2. červen 1921  Lublaň, Království SHS (dnes Slovinsko)
Úmrtí	11. června 2010  Lublaň, Slovinsko
Profese	politický komisař, ekonom a politik
Ocenění	Partyzánská pamětní medaile 1941
Commons	Janko Smole
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v Lublani, studoval v Bělehradě.^[1] Do Svazu komunistické mládeže Jugoslávie vstoupil v roce 1939.^[1] Po okupaci Jugoslávie se přidal do hnutí odporu, byl však Italy zajat a v období od února 1942 do května 1944 byl vězněn.^[1] Po návratu do Jugoslávie vstoupil do Komunistické strany.^[1] Následně zastával různé funkce: byl tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Slovinska, vedoucím skupiny Svazové plánovací komise, předsedou Slovinské plánovací komise (1950–1953).^[1] V letech 1958 až 1962 byl guvernérem Národní banky Federativní lidové republiky Jugoslávie.^[3] V letech 1967 až 1974 byl federálním ministrem financí.^[4] V roce 1970 dosáhl Smole neuvěřitelného úspěchu, když se mu podařilo snížit rozpočet Jugoslávské lidové armády na necelých šest procent národního důchodu.^[5] V období let 1965 až 1967 byl slovinským premiérem. V roce 1966 inicioval Smole vytvoření Centra pro výzkum veřejného mínění.^[6] Funkci premiéra (předsedy výkonného výboru) opustil v důsledku neshod s republikovou skupščinou v roce 1967.^[7] Tyto neshody spočívaly především v tom, že Smole navrhoval snížení sociálních výdajů, což tvrdě pobouřilo federální vládu (SIV) v Bělehradu.^[8] V období let 1974 až 1978 a 1982 až 1984 byl opět členem federální vlády.^[4]

V říjnu 2006 obdržel za svůj přínos slovinskému národu na poli bankovnictví a finančnictví a za účast v humanitární a charitativní činnosti z rukou slovinského prezidenta Janeze Drnovšeka Zlatý řád za zásluhy.^[9]