Jiří Ješ

Jiří Ješ (19. června 1926 Praha – 20. července 2011 Praha^[2]) byl český novinář, publicista a komentátor.

Jiří Ješ
3. předseda Rady České tiskové kanceláře
Ve funkci: 20. dubna 1995 – 15. dubna 1998
Předchůdce	Zdeňka Hůlová
Nástupce	Martin Přibáň
Člen Rady České tiskové kanceláře
Ve funkci: 15. dubna 1993 – 15. dubna 1998
Narození	19. června 1926 Praha Československo Československo
Úmrtí	20. července 2011 (ve věku 85 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Národnost	česká
Rodiče	Štěpán Ješ
Děti	Libor Ješ [1]
Profese	novinář
Ocenění	Cena Ferdinanda Peroutky (1995) účastník odboje a odporu proti komunismu
Commons	Jiří Ješ
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Ješ
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války.

Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek.

Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku.

Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována.

Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost.

Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy.

V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1993 až 1998 byl členem a později (1995-98) předsedou Rady České tiskové kanceláře.

Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace. V roce 2007 připravoval pravidelný rozhlasový padesátiminutový měsíčník o politice, hudbě, umění a životě s názvem Hovoří Jiří Ješ.

Jeho hrob je umístěn na Vyšehradském hřbitově.

Jiří Ješ v Dykově 14.

Hrob Jiřího Ješe na pražském Vyšehradském Hřbitově.

Ocenění

V roce 1995 získal jako první Cenu Ferdinanda Peroutky.^[3]

V roce 2011 vstoupil do Síně slávy Českého rozhlasu.

Autorská tvorba

Je autorem brožury Jak pořádat koncerty vážné hudby (ÚKDŽ 1980), vzpomínkové knihy Co přines čas (Academia 1997), výboru z rozhlasových promluv 1992–1997 Hovořil Jiří Ješ (Brána 1997) a kazety a kompaktní desky Naši presidenti (Český rozhlas 1995).

Cena Jiřího Ješe

K úctě života a díla Jiřího Ješe uděluje neformální Kruh přátel Jiřího Ješe (KPJJ) zaštítěný např. komentátorem Českého rozhlasu Radkem Kubičkem každoročně většinou u příležitosti Ješových narozenin 19. června Cenu Jiřího Ješe (CJJ)^[4] za nejlepší komentář a přínos žánru (rozhlasový) komentář.

Laureáti Ceny Jiřího Ješe

• 2012 Lída Rakušanová^[5]
• 2013 Petr Příhoda^[6]
• 2014 Jan Macháček
• 2015 Petr Holub
• 2016 Alexandr Mitrofanov^[7]
• 2017 Jiří Berounský
• 2018 Jefim Fištejn^[8]
• 2019 Kristina Vlachová
• 2020 cena neudělena

2023 Petr Hartman