Josef Palivec

Josef Palivec (7. října 1886 Švabín, dnes součást Zbiroha – 30. ledna 1975 Praha) byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny (Paul Valéry, Stéphane Mallarmé, Luis de Góngora y Argote, Samuel Taylor Coleridge).

JUDr. Josef Palivec
Josef Palivec, foto: Karel Čapek
Narození	7. října 1886 Švabín (dnes součást Zbiroha) Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. ledna 1975 (ve věku 88 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	překladatel, básník, spisovatel a diplomat
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	překlad, česká literatura a diplomacie
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy in memoriam (1992)
Manžel(ka)	Stéphanie Guerzoni 1. manželka Helena Čapková 2. manželka
Příbuzní	Josef Čapek švagr Karel Čapek švagr
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné Alfonse Muchy^{[p 1]})^[1] Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové (26. srpna 1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní Památník Karla Čapka).^[2]

Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR.^[3] Rytíř Řádu čestné legie (1928).

Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv.^[4] Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje (skupina ÚVOD).^[5] Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. O dva roky později byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V říjnu 1953 byl odeslán dopis 42 českých spisovatelů, kteří žádali pro J. Palivce milost. V roce 1954 byl trest snížen na 10 let a byl prominut zbytek peněžitého trestu, vězněn až do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.

Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. Zemřel roku 1975 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.

Citát

„	V životě měl jsem hromadu dobrých známých, dost kamarádů, ale jen tři životní přátele. Poslední a nejstarší z nich byl básník Josef Palivec… Ještě před válkou napsal knihu uhrančivě krásných veršů a přeložil Valéryho básně. Jeho překlady jsou téměř tak dokonalé jako originál. Říkám-li téměř, pak to, co jim chybí, je rozdíl mezi francouzštinou a češtinou. Čeština je přece jen zcela jiná řeč. Ale překladům to příliš nevadí.	“
— Jaroslav Seifert[6]

Spisy

Básně

• Pečetní prsten, 1941
• Naslouchání, 1942
• Síta, 1943 – obsahuje předešlé dvě sbírky a báseň Spáč

Souborné vydání

• Básně, eseje, překlady, editor Jiří Rambousek, Praha, Torst, 1993, ISBN 80-85639-11-4
• Prózy, listy z vězení, pozdravy přátel, editor Jiří Rambousek, Praha, Torst, 1996, ISBN 80-85639-87-4