Josef von Schenk (1813)

Josef Eduard von Schenk (5. srpna 1813 Olomouc – 26. července 1891 Baden) byl rakousko-uherský soudce a politik.^[1] Od mládí působil v justici, svou kariéru završil jako prezident zemského soudu v Haliči (1872–1887), v roce 1879 byl povýšen na barona a v roce 1887 se stal členem Panské sněmovny.

Dr. jur. Josef von Schenk
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1887 – 1891
Stranická příslušnost
Členství	Mittelpartei
Narození	5. srpna 1813 Olomouc
Úmrtí	26. července 1891 (ve věku 77 let) Baden
Titul	Baron
Choť	Rosa Adamina von Schenk (von Kopal)
Děti	Josef von Schenk
Příbuzní	Josef Kopal (švagr) Sophia von Kopal (švagrová) Karl Medard von Kopal (švagr) Severine von Kopal (švagrová) Wilhelm Kopal (synovec) Karel Kopal (prasynovec) Karel Kopal Karel Kopal Viktor Kopal Robert Kopal Viktorína Brand Ludvík Brand Karel Brand Gottlieb Henn Arnoštka Henn Marie Kopalová Františka Kopalová Viktor Brand-Kopal Bohumil Brand-Kopal Františka Auerspergová
Profese	soudce, politik a právník
Ocenění	Císařský rakouský řád Leopoldův Řád Františka Josefa Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Byl synem Františka Schenka (1779–1864), majora rakouské armády, povýšeného v roce 1844 do šlechtického stavu.^[2] Vystudoval práva a kariéru v justici zahájil v roce 1836 jako praktikant ve Lvově (Lemberg). Dlouhodobě působil v Haliči, kde byl později prezidentem krajského soudu v Tarnopolu (1858–1862) a ve Stanislavi (1862–1866) (dnešní Ukrajina). V letech 1866–1872 zastával funkci prezidenta zemského soudu pro Bukovinu se sídlem v Černovicích. V roce 1871 byl jmenován dvorním radou a v letech 1872–1887 byl prezidentem zemského soudu ve Lvově, od roku 1874 byl zároveň členem nejvyššího soudního dvora ve Vídni. Dosáhl hodnosti tajného rady (1874)^[3]a v roce 1878 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Během svého působení v Haliči získal čestné občanství v několika městech. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny (1865), Řádu Františka Josefa (1869) a Leopoldova řádu (1878).^[4] V roce 1887 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, kde se připojil k Mittelpartei (Straně středu).^[1]

Dne 3. listopadu 1857 se ve Lvově oženil s Rosou Adaminou von Kopalovou (* 23. října 1823 Lemberg), jež náležela k mladší linii rodu Kopalů.^[5] Měli spolu pět dětí, nejstarší syn Josef (1858–1944) byl v letech 1916–1917 rakouským ministrem spravedlnosti.

Vyznamenání

• Císařský rakouský řád Leopoldův – komtur (1878)
• Řád Františka Josefa – komtur (1869)
• Řád železné koruny – III. třída (1865)