Karel Postl

Karel Postl, příjmení psáno též Postel (9. listopadu 1769, Bechyně^[1] – 15. března 1818, Praha), byl český klasicistní malíř, kreslíř a grafik.

Karel Postl
malíř při práci, lept
Narození	9. listopadu 1769 Bechyně České království České království
Úmrtí	15. března 1818 (ve věku 48 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	malíř, grafický designér, pedagog, grafik, učitel, kreslíř a scénograf
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Karel Postl se narodil v rodině úředníka hraběcí rodiny Paarů v Bechyni. Na Akademii výtvarných umění ve Vídni vystudoval malířství u F. A Branda a grafickou speciálku J. Schmutzera. Od sklonku 18. století si zařídil ateliér v Praze. Roku 1805 vystavil v divadle Bouda na Koňském trhu monumentální panorama Prahy, které mu pomohlo ke získání postu divadelního malíře Stavovského divadla. Postl přesídlil roku 1806 do Prahy.^[2] Postl bydlel v Praze na Starém Městě v Celetné ulici 12 v domě čp. 558/I.^[3] Jako malíř Stavovského divadla jej později vystřídal Antonín Machek.

Společnost vlasteneckých přátel umění jej zvažovala na místo prvního ředitele kreslířské Akademie, ale nakonec dostal přednost absolvent Milánské a Římské Akademie Josef Bergler. V roce 1802 se podílel na založení grafické dílny na Akademii v Praze a v letech 1806 – 1817, tedy téměř do své smrti, zde vyučoval krajinomalbu a grafickou vedutu. V letních měsících Postlovi studenti chodili jednou týdně malovat do plenéru. K jeho žákům patřili Josef Šembera, Vincenc Morstadt, Josef Bedřich Zwettler a Antonín Mánes, který se stal také Postlovým nástupcem na Akademii.

Zemřel na plicní tuberkulózu. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Dílo

V jeho díle se prolíná klasicismus a romantismus se vzory jak vídeňskými, tak francouzskými (Claude Lorrain, Nicolas Poussin). V krajinomalbě se zaměřil na panoramatické scenérie Prahy, i dalších měst, nebo českých lázeňských měst (Karlovy Vary, Mariánské lázně, Teplice) které byly často vydávány v grafických albech, například u společnosti Artaria. Roku 1815 zachytil Karlštejn ještě před následnou opravou z let 1815-1818.^[4] Byl rovněž zručným portrétistou. Podílel se také na tvorbě pohlednic pro některá lázeňská města. Jeho nejznámější cyklus Čtyři denní doby (1810), který vznikl na objednávku nakladatele Bohumila Haase, zachycuje idealizovanou a v Evropě oblíbenou krajinu jižního typu.^[5]

Svými obrazy je zastoupen především ve sbírkách Národní galerie, Muzea hlavního města Prahy a Národního muzea^[6].

Výběr z díla

• Nové aleje a kostel sv. Voršily v Praze, 1800 (Muzeum hl. m. Prahy)
• Pohled na Teplice, akvarel, 1803
• Panoráma Vídně, 1804
• Panoráma Prahy z věže vodárny
• Klášter sv. Anny v Čechách (?)^[7]
• Partie ze Štvanice v Praze
• Špitálsko a Invalidovna, 1815-1817
• Královská obora a Místodržitelský letohrádek, 1810 (Muzeum hl. m. Prahy)
• Pohled na Český Krumlov
• Čtyři denní doby, (Národní galerie)
• Lesní krajina, (Národní galerie)
• Portrét Postlovy manželky při šití, (Národní galerie)
• Přímořská krajina s pěvcem, (Památník národního písemnictví)^[8]
• Alegorie přátelství a vděčnosti, střelecký terč, 1812 (Muzeum hl. m. Prahy)

Galerie

• 
  Český Krumlov, první čtvrtina 19. století (kol. 1810)
• 
  Čtyři denní doby, noc (kol. 1810)
• 
  Čtyři denní doby, ráno (kol. 1810)
• 
  Pohled na Špitálsko a pražskou Invalidovnu (1815-1817)
• 
  Klášter sv. Anny v Čechách (před 1818)