Kostel svatého Josefa (Slezská Ostrava)

Kostel svatého Josefa^{[1] [2]}, jehož patrony jsou sv. Josef a Panna Maria Karmelská^[3], stojí na kopci jihovýchodně od někdejší osady Polská Ostrava, u bývalé říšské silnice z Ostravy přes Těrlicko do Těšína, a zaujímá nejkrásnější místo v obci. Dnes je tento kostel na katastru a v městském obvodě Slezská Ostrava.

Farní kostel svatého Josefa, spolupatron Panna Maria Karmelská
Kostel sv. Josefa
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Ostrava, Slezská Ostrava
Souřadnice	49°49′55,2″ s. š., 18°18′15,84″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Diecéze	ostravsko-opavská
Děkanát	Ostrava
Farnost	Ostrava - Slezská Ostrava
Status	farní kostel
Zasvěcení	svatý Josef
Datum posvěcení	1783
Architektonický popis
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1780–1783
Specifikace
Stavební materiál	zděný, zpevněný železobetonem
Další informace
Adresa	Těšínská 710 00  Slezská Ostrava
Ulice	Těšínská
Kód památky	31916/8-2449 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o pozdně barokní stavbu ovlivněnou klasicismem. Na hlavním oltáři se nachází dřevěný obraz Panny Marie s Jezulátkem. V roce 1913 musel být kostel uzavřen, neboť v důsledku poddolování klesl o 8 metrů. V letech 1913–1928 bylo provedeno jeho zpevnění pomocí železobetonového věnce, železné kostry a lan. Nově postavená věž byla rovněž ze železa, avšak kvůli vzhledu byla obezděna dutými cihlami. Věřícím byl kostel vrácen k užívání v roce 1929. Použitá technologie záchrany činí z kostela technickou zvláštnost.

Historie

Tridentská Mše v kostele.

Původní kostel sv. Jiří v Polské Ostravě již nedostačoval svou velikostí potřebám církevní obce, proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového kostela. Dne 9. května 1780 došlo k zahájení výstavby na pozemku, který náležel k faře kostela svatého Jiří v Polské Ostravě.

Nový kostel byl postaven v době, kdy byl papežem Pius VI. a císařem Josef II. Patronem chrámu byl hrabě František Josef Wilczek z Dobré Zemice a z Hlučína. Výstavbu dozorovali: kněz a vratislavský biskup hrabě Filip Gotthard Schaffgotsch, vratislavský kanovník a v tom čase frýdecký arcikněz hrabě Pražma z Bílkova, hejtman v Těšínském knížectví baron Ota Skrbenský z Hříště, farář Vácslav Josef Rubín, panští úředníci: Jan Gabriel Ulrich, ředitel panských statků Polské Ostravy a Klimkovic, Petr Vašek, hospodářský správce; František Rýpl, účetní a kvestor, František Sakmara, soudce.^[4]

Na stavbu kostela přispívaly kromě obcí, které byly přifařeny k Polské Ostravě, také obce Petřvald, Hrabová, Přívoz, Zábřeh, Vítkovice a Vrbice. Chrám byl dostavěn v roce 1783 a v „první neděli v měsíci září", tedy 9. září 1783 byl farářem Janem Rolným za velké účasti hostů slavnostně vysvěcen.^[4]

Starý kostel byl přestavěn na školu o dvou třídách. Pod střechou byla zřízena sýpka na obilí pro poddané v Polské Ostravě.

Faráři

V letech 1783–1811 byl farářem Jan Rolný z Klimkovic. Do obvodu farnosti patřila také obec Ratimov. V roce 1784 byla od farnosti oddělena a z nařízení císaře dostala vlastní faru.

Od roku 1812 zde byl Filip Jakubek, který byl dříve farářem v Rychvaldu. Filip Jakubek byl po neurčenou dobu administrátorem arcibiskupství. V závěti z 10. ledna 1813 nechal zapsat, že po jeho smrti dostanou chudí žáci příspěvek na obuv ve výši 50 zlatých a místní chudí na obživu 50 zlatých. Zemřel 30. března 1814.

V roce 1814 nastoupil na faru farář Josef František Slezák z Moravan, který byl předtím kooperátorem v Klimkovicích. Vedl spor o louku u vratimovského kostela (Kostel sv. Jana Křtitele), a o plat ve výši 3 zlatých měsíčně. Po čtyřech letech byla tato pře v jeho neprospěch ukončena.

Dne 15. července 1849 byl pro vysoké stáří poslán do penze farář Jan Josef Slezák, dostal výsluhu ve výši 400 zl. stříbra. Pobýval v Ostravě, v roce 1853 se spolu s farářem z Moravské Ostravy, baronem Henigrem vydal do Kroměříže a tam byl až do roku 1858. Poté se na tři měsíce vrátil do Moravské Ostravy, odkud odjel ke svému bratrovi, faráři a děkanovi Františkovi Slezákovi do Duban. V Dubanech oslepl. Zemřel 14. května 1861.

V roce 1849 nastoupil farář a arcikněz Eduard Jakob, který zemřel 2. června 1872 v Karlových Varech, kde byl pochován.

Dne 22. prosince 1872 byl farářem jmenován páter Jan Bitta, emeritní profesor na c. k. gymnáziu v Těšíně, kde studovala šlechta. Byl také profesorem náboženství a představeným konviktu tohoto gymnázia.

Události

Interiér kostela.

• 1828: Byla zakoupena byla nová kazatelna a křtitelnice za 40 zl. stříbra.
• 1830: Byl koupen baldachýn za 110 zl. stříbra.
• 1831: Byly pořízeny červené korouhve se zlatými střapci za 110 zl. stříbra.
• 1832. Byla koupena měděná pozlacená monstrance za 180 zl. stříbra.
• 1833: Byl postaven velký oltář a kazatelna za 600 zl. stříbra.
• 1845: Dne 22. června ve 23 hodin udeřil do věže blesk a vzniklý požár ji zcela zničil, vč. zvonů.
• 1851: Byl objednán nový bílý pluviál za 90 zl. stříbra a byl obnoven hlavní oltář za 20 zl. stříbra z darů farníků.
• 1852: Byl zřízen Boží hrob, který vyhotovil stolař Kliber z Moravské Ostravy za 50 zl. stříbra z darů farníků.
• 1853: Byl zakoupen nový stříbrný kalich za 120 zlatých, na to přispěl kostel 60 zlatými a farníci 60 zlatými.
• 1854: Jistá Marie Kolovratová objednala nový koberec za 36 zlatých.
• 1855: Jistý J. Přihnal, úředník v podniku Salmových^[5], daroval kostelu bílé mešní roucho s křížem za 46 zlatých. Farníci se složili na 100 zlatých, aby mohl být pozlacen mešní kalich, a znovu namalováno 14 obrazů křížové cesty od Ignáce Jana Bergera (8. červenec 1822, Nový Jičín – 29. červen 1901, Vídeň, Rakousko-Uhersko).
• 1856: Byl koupen baldachýn a oltář sv. Barbory za 100 zlatých. Oltář byl instalován a posvěcen 4. prosince. Na krytí výloh kostela daroval jistý p. Zvěřina 160 zlatých a polskoostravský farník František Neuman 50 zlatých. Rolník Vácslav Havránek z Malých Kunčic daroval 10 zlatých na mešní roucho. Byla zakoupena nová patena. Za 60 zlatých z darů farníků bylo pořízeno červené velum, které krajkami ozdobily jeptišky z Opavy.
• 1857: Bylo pořízeno červené antipendium pro velký oltář. Členové sv. růžence darovali červené prapory v hodnotě 100 zlatých. Manželé Antonín a Beata Kašperlíkovi z Moravské Ostravy darovali za prapory fialové barvy v hodnotě 56 zlatých. Za 20 zlatých byl obnoven a pozlacen kalich, který měl prasklé dno. Ten objednal v roce 1759 farář J. A. Šalša.
• 1858: Pracovníci dolů hraběte Wilczka darovali kostelu zelené prapory v hodnotě 100 zlatých. Pracovníci z ostatních závodů hraběte Wilczka věnovali hudební nástroje v hodnotě 120 zlatých.
• 1859: Od dobrodinců bylo vybráno 90 zlatých na nové ciborium a 230 zlatých na šest svícnů z čínského stříbra.
• 1859–1860: Byla provedena stavba nové věže, místo té, která v roce 1845 shořela. Plány bezplatně vypracoval stavitel Josef Ryška z Vídně. Hrabě Wilczek, jako patron kostela, který byl v roce 1858 prohlášen za plnoletého, přislíbil, že i nadále bude kostel podporovat. Stavbu věže kostela provedl po tesařské stránce tesařský mistr Tvrdý z Velké Polomi, stavebně pak Vácslav Knauer z Hrušova. Dovoz materiálu a pomocné práce vykonávali dobrovolně farníci z Polské Ostravy. Věž klempířsky dokončil klempířský mistr Leopold Jakob z Místku. Na báň a kříž, které byly pozlaceny, věnoval 500 zlatých r. č. Heřman Zvěřina. Báň a kříž byly vyrobeny u firmy Brix a Anders, ve Vídni. Kříž byl vysoký 5 stop, široký 3 stopy a měl plochu 4 palců. Báň měla v průměru 2 střevíce.
• 1860: Dne 17. června, na sv. Víta, byl osazena báň a kříž. Náklady na výrobu a osazení byly 6 432 zlatých a 88 krejcarů r. č.. Dle záznamů farní knihy této události přihlíželo až 8000 osob.
• 1864: Byla pokryta střecha dřevěným šindelem. Práce provedl tesařský mistr Josef Kubla z Moravské Ostravy za 580 zlatých r. č..
• 1865: Dne 5. července byl na návštěvě v Polské Ostravě kníže a vratislavský biskup Jindřich Förster. Zdržel se 9 dní.
• 1866: Dne 22. října arcikněz P. Eduard Jakob vysvětil michálkovickou kapli^[6], která byla v témže roce postavena na pozemku rolníka Jarolíma.
• 1873: Za 600 zlatých byly koupeny kostelní paramenty a ornát.
• 1876: Byla provedena celková oprava kostela, jak interiéru, tak i exteriéru. V kostele byla položena nová dlažba, skříně a kostelní stolice byly nově natřeny a nalakovány. Celkově bylo vydáno 800 zlatých r. č.
• 1877: Byla zakoupena mramorová křtitelnice za 130 zlatých. Byla dokončena křížová cesta (14 obrazů). Došlo k okrášlení hlavního oltáře. Bylo zakoupeno čtrnáct nástěnných svícnů.
• 1878: Byla koupena monstrance za 740 zlatých a antipendium za 120 zlatých. Jistý Karel Veber daroval kostelu obraz panny Marie, který si přivezl z Mexika. Jistá paní Zvěřinová z Opavy darovala kostelu skleněný lustr.

Varhany

Varhany byly do kostela přemístěny z bývalého kostela sv. Jiří, kde byly instalovány v roce 1750. Tyto varhany zhotovil a postavil Josef Stieber, mlynář v Jistebníku.

• 1783: Byly přeneseny varhany z kostela sv. Jiří.
• 1825: Byly zakoupeny a postaveny nové varhany za 440 zl. Tyto varhany zhotovil Michael Oranský, měšťan z Olomouce. Na varhany přispěli: 64 zlatých patron kostela hrabě Wilczek, 80 zlatých panství Radvanické, 50 zlatých baron Trach z Březí, 50 zlatých ředitel Antonín Svídrnoch, 20 zlatých správce Jan Mácha, 20 zlatých Kvestor Ludvík Luzar, 20 zlatých správce dolů Antonín John, 26 zlatých lidé z Polské Ostravy, 90 zlatých přifařené obce.

• 1838: Byla provedena oprava, ředitelem kůru byl František Žurovec z Brušperku.

Zvony

Kostel měl čtyři zvony. Požár z roku 1845 zničil nové i původní zvony z kostela sv. Jiří. V roce 1845 byly odlity dva nové zvony. V roce 1853 byl koupen třetí a v roce 1877 čtvrtý zvon.^[7]

Hřbitov

Hřbitov se v Polské Ostravě nacházel již ve 12. století^[8], sloužil k pohřbívání zemřelých z hradiště Borek a patřil mezi nejposvátnější místa Ostravy. Od prvopočátku byl nejspíš zasvěcen sv. Jiří. Později se stal součásti kostela stejného jména. K pohřbíváni sloužil do roku 1823, kdy bylo 14. června farářem Janem Josefem Slezákem vysvěceno nové místo kolem kostela sv. Josefa. Dne 1. září 1823 byl zde postaven kříž. V roce 1849 byl církevním administrátorem Petrem Hiklem, za podpory hraběte Wilczka, rozšířen o 700 sáhů a oplocen.

Za odstoupení pozemku fara nedostala žádnou náhradu. Tehdejší farář Eduard Jakob se zasadil o to, že dekretem frýdeckého c. k. hejtmanství ze dne 13. února 1851, č. 908/96, bylo ustanoveno, že fara dostane adekvátní náhradu. Rozšířený hřbitov byl na pokyn vikariátu v Bílsku ze dne 25. února 1850 ještě toho roku vysvěcen. Svěcení provedl farář Eduard Jakob.

V roce 1866, kdy i Ostravu zasáhla epidemie cholery, bylo znovu naplánováno rozšíření hřbitova, ale to se neuskutečnilo. Teprve po dalších vlnách epidemie cholery v letech 1871 a 1872 byl v roce 1873 hřbitov rozšířen. Nová část hřbitova byla vysvěcena farářem Janem Bittem. V 19. století to byl největší hřbitov ve Slezsku.

Farní budova

Fara byla v Polské Ostravě již okolo první poloviny 16. století. Zápisy Jana Sedlnického z Choltic, který v roce 1555 nechal znovu vystavět kostel, již hovoří o tomto kostele jako o „farním chrámu Páně". Faráři jsou ve farních knihách zaznamenáni až od 17. století.

Na plánu Polské Ostravy z roku 1672 bylo vidět malé, nízké stavení. Před farou byla zahrádka na květiny a čtyři ovocné stromy. Do fary se vcházelo přes tuto zahrádkou. Ve faře byly tři malé pokoje, kuchyně a čeledník. Okna byla velmi malá. Na nákresu byla vidět velká vrata, která mohla vést na farský dvůr. Za farou byl dvůr, přes který vedla obecní cesta. Severovýchodně od budovy byly chlévy a stodola.

Zápis ve farní knize z roku 1672 podává informaci, že tou dobou byla fara zpustošená, zahrada bez stromů, neosetá pole.

Pohled na kostel z Bolt Tower.

V roce 1783 byla postavena nová fara, kterou financoval hrabě Wilczek. Mezi lety 1827 a 1828 byla farní budova částečně opravena, hospodářská stavení byla zbourána a postavena na nových místech. Náklady na opravu byly 500 zlatých, které poskytl hrabě Wilczek. V roce 1850 došlo k další opravě: vchod byl přemístěn, vcházelo se tedy přes zahradu, byly koupeny nové dveře, postaveny ploty. Hrabě Wilczek zajistil dřevo a 100 zlatých, dalších 60 zlatých dala farnost. K poslední opravě došlo v roce 1873, opravoval se interiér a upravovala se zahrada a oplocení.

Farnosti bylo podřízeno zhruba 13000 farníků z okolních obcí a kolonií, tedy: Polské Ostravy, Zámostí, Radvanic, Heřmanic, Hrušova, Muglinova, Malých Kunčic, Švrklu^[9], Podborčí^[10], Zárubku^[11], Hranečníku. Zvéřínovce, Salmovce^[12], Michálkovic, Kamence, Jaklovce, Mexika^[13] a Hladnova. Z těchto obcí bylo jen několik rodin židovských a protestantských, všichni ostatní byli katolíci.