Seznam postav série Zeměplocha
seznam na projektech Wikimedia From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Toto je seznam nejdůležitějších postav z románů a povídek ze série Zeměplocha od Terryho Pratchetta.
Albert
Albert (celým jménem Alberto Malich, narozen roku 1222, zmizel a stal se Smrťovým pomocníkem roku 1289) je na Zeměploše jedním z největších mágů. Je hubený a na jeho rudém nose do skoby mu neustále visí kapka. Jeho chůze působí trhavě. Na svět mžourá přes vršky svých půlkruhových brýlí. Nosí ošuntělé oblečení a bezprsté rukavice.
Založil slavnou opěvovanou a nenáviděnou Neviditelnou univerzitu. Od jejího založení se počítá čas na Zeměploše. Jako většina mágů si byl vědom, že zemře. V okamžiku, kdy mu do konce života zbývalo už jen 91 dní, 3 hodiny a 5 minut se ztratil. Provedl totiž obřad AškEnte pozpátku, to se mu sice povedlo, ovšem smrti se nevyhnul, jak očekával, ale dostal se do Smrťovy říše.
Nyní žije se svým Mistrem v jeho říši, kde neplyne čas, vaří mu snídaně, dohlíží na účetní knihu, aby jeho pán nepřišel na schůzku pozdě nebo dokonce brzo. A stará se o Smrťova koně Truhlíka. Na svět se již bez Smrtě nevrací, protože mu zbývá už jen pár sekund života, ale dříve se vracel například pro nákupy, naposledy se vracel kvůli svému pánovi, který byl tak nějak indisponován. Neuznává žádné jídlo, které se nedá osmažit v oleji. Je vynálezce a jediný konzument pečené ovesné kaše. Nesnáší nepořádek a osobní otázky a i když působí jako mrzout, je ochotný.
Remove ads
Angua
Delfína Angua von Überwald (v originále Delphine Angua von Überwald) je seržantka Ankh-Morporkské městské hlídky.
Narodila se v jedné z nejaristokratičtějších rodin Überwaldu, ale fakt, že její rodina je naprosto nesnesitelná a celkové podnebí v Überwaldu klidnému životu velmi nepřející, ji donutil v dospělosti odejít do Ankh-Morporku. Tam vstoupila do městské hlídky, která si jí velmi cení pro její houževnatost, samostatnost, obětavost a především vynikající čich. Je to totiž velmi chytrá a pěkná vlkodlačice... Její více než příjemný fyzický vzhled vedl některé příslušníky hlídky k vtípkům o tom, že zločinci budou stát fronty, aby je mohla zatýkat právě ona; nicméně díky své síle a striktnímu přístupu k výkonu svého povolání se naopak stala jedním z nejobávanějších strážců pořádku pracujících v Hlídce.
Má hezký a vcelku trvalý vztah s kapitánem Karotkou, i když mnoho lidí se mírně podivuje nad tím, jak s někým tak naivním a poněkud dětinským vydrží žít. Angua si občas nicméně není jistá, zda sám Karotka pod svou dobromyslností neukrývá něco víc. Zvláště ve velmi vyhrocených a nebezpečných situacích, kdy více než polovina úspěchu je právě v této Karotkově zbrani, se její pochyby o Karotkově bezelstném způsobu uvažování vždy znovu ozývají. Svou zkušeností a jistou životní protřelostí (která však nedosahuje ani zdaleka cynismu velitele Elánia) nicméně v každodenním životě částečně kompenzuje jistou nezralost svého drahého partnera. Ačkoliv to zřejmě i ji samotnou překvapilo, v okamžiku, kdy o Karotku začala projevovat zájem nová ženská příslušnice Hlídky, vyvolalo to v ní až nečekanou žárlivost. To by mohlo svědčit o tom, že již překonala určité pochybnosti, které měla o budoucnosti jejich soužití, jež je přece jen trochu složitější než mezi obyčejnými lidmi.
Ve své lidské formě je přísnou vegetariánkou, ve své vlčí podobě má nicméně mírnou slabost pro slepice. Velmi jasně si však uvědomuje svou odlišnost od normálních vlků a jako projev zodpovědnosti za své chování za ně předem poškozenému majiteli vždy zaplatí.
Remove ads
Barbar Cohen
Barbar Cohen (v originále Cohen the Barbarian, občanským jménem Čingis Cohen, v originále Ghenghiz Cohen) je největší hrdina Zeměplochy: putuje po celé Ploše, zachraňuje panny v nesnázích (načež je jejich panenství zbavuje), poráží šílené kněze temných kultů, nachází starodávné poklady a tak dále. Jeho věk (přibližně devadesát let, nicméně ani on sám neví přesně, jak je starý) ho v tom omezuje jen mírně. Cohen vypadá jako starý, hubený muž s dlouhým plnovousem, který sahá až k jeho bederní roušce, s páskou přes jedno oko. Jeho zubní protézy jsou vyrobeny z trollích zubů, které tvoří čisté diamanty.
Cohen přežil ze starého světa plného hrdinských bitev do světa moderního, který povětšinou zůstává v míru, dožil se vysokého věku, ač se to od lidí jeho povolání neočekává, ale přesto se stále snaží žít jako anachronický barbarský hrdina. V románu Zajímavé časy se stal císařem Achátové říše, kterou dobyl spolu se svou Stříbrnou hordou (parodie na Čingischánův mongolský chanát Zlatá horda), složenou z jemu podobných zestárlých hrdinů. V románu Poslední hrdina se Cohen a Stříbrná horda vydali za zeměplošskými bohy, aby jim oplatili vše, co jim bohové v životě způsobili. Po nepříliš úspěšném pokusu o zničení hory Cori Celesti, na níž bohové sídlí, on i celý zbytek Stříbrné hordy zemřeli. Nenechali se tím nijak omezit a když pro ně přijely valkýry na cestu do Valhally, tak jim ukradli koně a vydali se na cestu do jiných světů.
Původně šlo o parodii na fantasy hrdinu barbara Conana, jde o zestárlého, ale stále mocného barbarského hrdinu. Jeho jméno Cohen (v anglofonním prostředí běžné židovské jméno) je odvozeno patrně od jména Pratchettova přítele a spoluautora, biologa Jacka Cohena, jeho křestní jméno je odvozeno ze jména mongolského vládce Čingischána.
Remove ads
Bábi Zlopočasná
Podrobnější informace naleznete v článku Bábi Zlopočasná.
Bábi (Esmeralda) Zlopočasná, v originále Granny (Esmerelda) Weatherwax je člověk, čarodějka z hor Beraní hlavy.
Nejlepší zeměplošská čarodějnice jako jediná dokázala vstoupit do vědomí včel.Je nebojácná,vytrvalá.
Umí použít Pohled díky kterému hodně lidí pochopí že proti ní se bojovat nedá.Vstupuje do vědomí zvířat. Umí použít Hlavologii. Po dlouhá léta do ní byl zamilován arcikancléř Vzoromil Výsměšek. Její postavení mezi čarodějkami je " vůdkyně " (čarodějky ale žádnou ve skutečnosti nemají). Její společnicí a přítelkyní je Stařenka(Gyta) Oggová a dočasně i Magráta Česneková, která se ale provdala za Verence II. Teď jejich třetí společnicí je Anežka Nulíčková.
Remove ads
Bruta
Bruta je hlavní hrdina knihy Malí bohové, jehož zásadní význam pro omniánské náboženství se projevuje v několika dalších knihách této série.
Pod Brutovým vedením se z původně velice ortodoxní a nesnášenlivé omnijské církve stala církev plná tolerance a porozumění pro teologické odchylky a úchylky. To vedlo ke dvěma důsledkům:
- k rozpadu církve do obrovského počtu nejrůznějších skupin a sekt
- k velkému rozmachu misionářské činnosti, která na rozdíl od minulosti nebyla nadále realizována „ohněm a mečem“, ale výhradně slovem - evangelizační činností
T. Pratchett v obou případech paroduje existující náboženské skupiny - v prvním případě baptisty, ve druhém Svědky Jehovovy.
Přímo zmiňován je Bruta v knize Carpe Jugulum, mezi jejíž postavy patří omniánský kněz Ovísek. Fakt, že se tento misionář dostal z Omnie až „na druhý konec Zeměplochy“ do zapadlého Lancre svědčí o tom, jak velký vliv Brutovy myšlenky měly.
Nepřímo se Bruta projevuje například v postavě policisty Postihnouta (plným jménem „Postihnout-hříšné-vysvětlující-brožurkou“), který ve volném čase šíří v ulicích Ankh-Morporku Omovu víru přesně ve stylu dnešních Svědků Jehovových. (Vizte knihy o Zeměploše z řady o ankh-morporkské Noční hlídce.)
Remove ads
Cvoček Cvrkal
Desátník Cvoček Cvrkal (v originále Buggy Swires) je členem policejního sboru zvaného Ankh-morporská Městská hlídka. V této instituci representuje etnickou menšinu skřítků (nebo skřetů, originál "gnomes"), je nejspíše příbuzný Nac mac Fíglů.
Díky své velikosti a dobré fyzické kondici je jediným členem "vzdušné hlídky". Přepravuje se pomocí ochočených ptáků (volavka a krahujec) a informuje hlídku o dění ve městě z výšky. Také přenáší velmi důležité zprávy. V Ankh-Morporku o něm všichni vědí, že i když je pouhých 15 centimetrů vysoký je vybaven nejméně stometrovou agresivitou, když je to nutné.
Remove ads
Dorfl
Dorfl je golem. Má jednu nohu kratší a tak je jeho chůze kolébavá. Nenosí žádné oblečení jako většina golemů, protože nemá ostatně co skrývat. Jako jediný golem v Ankh-Morporku mluví (jiní golemové musejí psát na hliněné destičky). Při jeho novém oživení mu byl stvořen i jazyk.
Postava Dorfla se poprvé objevuje v knize Nohy z jílu - v době děje této knihy pracuje jako „golem pro všecko“ na jatkách. Zároveň je jednou z vůdčích postav hnutí ankh-morporkských golemů, které usiluje o osvobození z otrocké práce pro lidi. Za tímto účelem si golemové sestaví svého krále, který ale díky příliš mnoha příkazům vloženým do hlavy (jako šém) zešílí, a začne zabíjet lidi.
Dorfl je vylosován, aby šel na stanici Městské hlídky a vzal na sebe vinu za vraždy. V závěru knihy Dorfl svede boj s vraždícím králem, při kterém je zničen. Velitel Hlídky Samuel Elánius jej nechá znovu vytvořit a přijme jej jako policistu, který ale již nepracuje jako otrok na základě příkazů vložených do hlavy, ale za plat a ze svobodné vůle. Za svůj plat pomalu kupuje další golemy, aby jim mohl dát také volnost, a později s nimi zakládá Společnost. V následujících knihách řady o Městské hlídce je Dorfl vedlejší postavou policisty. Navíc se díky nově nabyté svobodné vůli stává ateistou - jediným keramickým (a tedy nezranitelným pomocí blesku) ateistou na Zeměploše, což velice rozčiluje zeměplošské bohy.
Remove ads
Dvoukvítek
Dvoukvítek přijíždí z Agateánské říše na Vyvažovacím kontinentu, kde pracuje jako pojišťovací agent, a je prvním zeměplošským turistou.
Jeho příhody začínají příjezdem do dvojměstí Ankh-Morpork, kde potkává nedostudovaného mága Mrakoplaše, kterého si najme jako průvodce. V prvních dvou knihách ho následuje Zavazadlo, magický kufr pohybující se na stovkách malých nožiček.
Dvoukvítek je optimistický, ale naivní turista. Často je v nebezpečí, ale pevně věří tomu, že se mu nemůže nic stát. Také věří, že všechny problémy se dají vyřešit rozumnou domluvou. Mrakoplaš je díky tomu přesvědčen, že IQ Dvoukvítka se stěží vyrovná holubovi. Mrakoplaš také tvrdí, že se Dvoukvítek nedívá na svět růžovými brýlemi, on má totiž celý mozek růžový.
Nakonec se stává Velkovezírem císaře Agateánské říše Cohena. Není známo, jestli si po Cohenově zmizení tuto práci drží stále.
Dvoukvítek se objevuje v těchto knihách:
Ve filmovém zpracování Barva kouzel jej hraje Sean Astin. Dvoukvítek se také objevuje v počítačové hře Nethack jako zadavatel úkolu pro povolání turisty.
Remove ads
Fred Tračník
Desátník, později seržant Alfréd Tračník (většinou zkracováno na Fred Tračník, v originále Fred Colon) je služebně nejstarší člen ankh-morporské Městské hlídky. Tračník je seržantem a tato funkce mu vyhovuje, protože je „seržantem od přírody“. Nechce být dále povyšován.
K tomu přesto dojde v knize Pátý elefant, kdy je přechodně jmenován velitelem hlídky jako „zastupující kapitán“. Taktéž vede a reprezentuje dopravní oddělení policie.
Je člověk neambiciózní, chatrně vzdělaný, obdařený opatrností, která hraničí se zbabělostí. Většinou dělá všechny ty nezáživné práce, které udržují věci v chodu, pracuje v kanceláři, nebo hlídá Mosazný most (myslí si, že jednou se přece jen někdo pokusí most ukrást, a stále čeká na to, až ho bude moci usvědčit). Je ženatý a má syna. S ženou má hezký a klidný vztah a to hlavně díky tomu, že se prakticky nevídají a nechávají si vzkazy na lístcích. Před kariérou v městské hlídce údajně sloužil nějakou dobu v armádě. Není známo, kdy do hlídky vstoupil, nicméně v době, kdy k ní nastoupil Samuel Elánius (v románu Noční hlídka) již byl v hlídce s hodností desátníka. Poprvé se objevuje v románu Stráže! Stráže! a následně vystupuje ve všech románech, v nichž se objevuje Městská hlídka.
Uvažoval o tom, že odejde do penze a zařídí si svou vlastní farmu. Avšak poté, co ho málem udupal rozzuřený býk, poněkud změnil názor a rozhodl se zůstat v hlídce (pravděpodobně doživotně), jako většina ostatních policistů. Dokáže být velmi užitečný, umí vypracovat seznam služeb a dohlížet na penzijní fond. Každá organizace má, nebo potřebuje svého Freda Tračníka.
Remove ads
Gaspoda
Gaspoda je pes, žijící v Ankh-Morporku.
Gaspoda je obyčejný městský voříšek, neurčité rasy, jimiž se hemží každá obec. Jako malé štěně jej někdo hodil v pytli s cihlou do řeky, ale byla to řekla Ankh, takže z ní mohl vyjít a za nějakou dobu se z pytle prodrat. Ale nedá se tak úplně tvrdit, že by to jeho situaci vylepšilo. Dnes jej nesou křivé nohy a jeho srst je pokryta černými a bílými fleky, celkovým vzhledem a hlavně zápachem připomíná mokrou záchodovou předložku. Je považován za desátníka Nobyho Nóblhócha psího světa.
Ale Gaspoda má jednu vzácnost – kromě smradu má i schopnost mluvit lidskou řečí. To díky náhodnému zvýšení inteligence v důsledku prosakování přebytečné magie z Neviditelné univerzity. Často svého hlasu také zneužívá, protože každý přece ví, že „Psi přece nemluví.“ a tak jednou z jeho oblíbených vět je „Dej pejskovi suchar“ a při tom vrtí pahýlkem ocasu, nebo „Haf!“ doprovázené upřeným a nevinným pohledem. Protestuje také proti tristnímu vztahu obyvatel města a pouličním psům, je aktérem mnoha dobrodružství a objevuje se v několika knihách, např. Muži ve zbrani, Pohyblivé obrázky, Pátý elefant, Pravda. Rád následuje kohokoliv, kdo mu je ochoten podrbat kožich a dát mu najíst. Pyšní se tím, že dokáže do vzdálenosti mnoha metrů vyčuchat chcíplou krysu a ze svého stanoviště poznat, jakou má barvu.
Je pojmenován po slavném Gaspodovi, starém psu, který měl pána též žijícího v Ankh-Morporku. Když byl muž pohřben, poté co zemřel, ležel pes několik týdnů u hrobu svého pána. Skučel a vrčel na každého, kdo se jen přiblížil do té doby, než sám zemřel. Tento čin byl považován za ukázku pravé psí oddanosti a věrnosti do té doby, než se zjistilo, že měl ocas přiskříplý pod náhrobním kamenem.
V knize Pohyblivé obrázky je jednou z hlavních postav. Pomáhá hlavním lidským hrdinům knihy poznat skutečnou podstatu Holy Woodu a vystupuje zde jako inteligentní a odvážný bojovník proti Věcem z Podzemních rozměrů. Přesto je však stále ve stínu krásného, ale přitroublého filmového hrdiny, psa Laddieho.
Remove ads
Havelock Vetinari
Související informace naleznete také v článku Havelock Vetinari.
Jeho lordstvo Havelock Vetinari, je Patricij, diktátor v Ankh-Morporku. Vystudoval v cechu vrahů.
Igor
Igor je jméno více postav. Igorové jsou sluhové, většinou upírů, vlkodlaků nebo šílených vědců. Vyznačují se huhlavou mluvou, kulhavou chůzí a především tím, že si často vyměňují různé tělní části s jinými Igory a s jejich pomocí se zašívají a spravují, neboť vyznávají teorii, že mozek, játra či plíce jsou moc dobré orgány na to, než aby se rozpadly v prach.
Snad každý Igor má nějakou část ze svého bratra, otce, strýce nebo jiného příbuzného. Nejlepší orgány se dědí u Igorů z generace na generaci. I proto u nich úsloví: „Má oči po tatínkovi.“ dostává úplně nový smysl.
Jsou experti při práci s jehlou a nití, například při chirurgii. V Pátém elefantu však dokáže velmi rychle ušít dokonce večerní oblek na Navážku, což vyžadovalo jistě nemalou dávku umu a odhodlání.
V mnoha komunitách jsou velmi oblíbení, protože nezištně pomáhají zraněným. Dokážou například přišít useknutou končetinu nebo transplantovat orgány.
Igorové jsou svým pánům jako sluhové naprosto oddáni. Ovšem jen do chvíle, než se přiblíží dav vesničanů se zapálenými loučemi a naostřenými kolíky.
Průvodce po Zeměploše rozeznává celkem šest Igorů:
- Igor ve službách hraběte de Strakupíra (Carpe Jugulum),
- Igor ve službách Jeremiáše Tikala (Zloděj času),
- Igor z velvyslanectví,
- Igor ve službách lady Margolotty,
- Igor ve službách rodiny von Überwald (všichni Pátý elefant),
- Igor, který je zaměstnán jako „soudní lékař“ Městské hlídky (Pátý elefant, Pravda, Noční hlídka, Buch!).
Po vydání Průvodce se ale objevili ještě další tři Igorové:
- Igor ve službách pana Pozlátka v románu Zaslaná pošta
- Igor z banky v románu Nadělat prachy.
- Igorína v Borogravské armádě v románu Podivný regiment.
Zdá se tedy, že v celém cyklu vystupuje celkem devět Igorů. Několik dalších je jich zmiňováno, aniž by se v ději objevili, Igoři totiž často hovoří o svých příbuzných.
V románech Nohy z jílu, Otec prasátek a Buch! se vyskytuje ještě jeden Igor, barman v hostinci Na márách, který se specializuje na nemrtvou či jinak neobvyklou klientelu. Ten však není Igorem v „biologickém“ slova smyslu, jen se tak prostě jmenuje.
Karotka Rudykopalsson
Karotka Rudykopalsson je postava kapitána ankh-morporské Městské hlídky. Byl vychován trpaslíky poté, kdy byl nalezen jako malé dítě u těl svých mrtvých rodičů, kteří byli zabiti během přepadení. Jakožto člověk začal svým trpasličím adoptivním rodičům brzy přerůstat přes hlavu, a tak byl na prahu dospělosti poslán do města Ankh-Morporku, aby se pokusil získat práci u tamější policejní hlídky. Je právoplatným dědicem ankh-morporského trůnu, což dokazuje nejen mateřské znamínko, ve tvaru koruny a jeho starobylý meč, ale i záznamy, které se ovšem někam jaksi ztratily.
Karotka je přímý a nekomplikovaný mladý muž, což může mnohé vést k (velmi nesprávnému) názoru, že bude lehké si s ním poradit. V jeho případě ovšem jednoduchý neznamená hloupý. Je skálopevně přesvědčen, že v každém tvorovi se skrývá něco dobrého. Svou povahou a osobností dokáže okouzlit téměř všechny postavy, s kterými se setkává, a přivádět k lehkému šílenství svou přítelkyni Anguu von Überwald. Vždy stojí pevně na straně velitele městské policejní hlídky, Samuela Elánia a ve většině knih vystupuje ve funkci jeho zástupce. Jako každý jiný trpaslík i Karotka se vyhýbá přímé lži a absolutně nechápe ironii a metafory.
Jeho meč je sice dokonale nemagický, ale také dokonale ostrý. Jeho zhruba dvoumetrová postava je obdařena mohutnými rameny a neuvěřitelnou silou. Je to jeden z mála lidí, jehož pěsti respektují i trollové (dokázal knockoutovat Navážku v době, kdy pracoval u v hospodě U Zašitého bubnu).
Velitel Elánius charakterizuje Karotku takto: „Kdybys byl kostka, vždycky bys padal šestkou nahoru.“ (v knize „Pátý Elefant“, s. 439, vydavatelství Talpress 2001)
Knihovník
Knihovník je zaměstnanec Neviditelné Univerzity.
Při jisté magické nehodě, která je popsána v knize Lehké fantastično, se změnil v orangutana a rozhodně netouží po změně zpátky na člověka. Jako orangutan má větší sílu, lépe se mu manipuluje s knihami v knihovně, hlavně ve vyšších policích a nemusí se starat o tolik věcí jako člověk. Též jeho podoba budí větší respekt, obzvláště, pokud obnaží celou řadu svých zubů.
Knihovník úzkostlivě tají své skutečné jméno, které používal před proměnou v orangutana z obavy, že bude proměněn zpět na člověka; dokonce kvůli tomu zakryl i stopy v univerzitních archivech. V knize Výtvarné umění Zeměplochy je však uvedeno, že se jmenuje Horác Paklobúk.
Nesnáší lidi, kteří ho nazývají 'opice' nebo 'opička', toto oslovení považuje za velkou urážku a reaguje na něj agresivně. Také nemá rád, když mu někdo říká chlapče. Správné oslovení je Lidoop nebo Knihovník. Jeho nejbližším přítelem a pomocníkem je Mrakoplaš.
Knihovníkovo oblíbené a prakticky jediné používané slovo je ook (případně oook). Občas, pokud je knihovník vystresován, používá i vřeštivé eek. Ook může znamenat naprosto cokoliv a obvykle je potřeba význam zčásti uhodnout z kontextu, intonace, mimiky a gestikulování knihovníka. Takže Ook-ook může být dlouhá řeč, rázné zamítnutí, nebo i výkřik radosti. Podle slovníku sestavovaného samotným knihovníkem mezi významy slova patří například:
- Ook. Promiňte, ale to jsou moje gumové kruhy, kde visíte.
- Ook. Ach, promiňte, nevěděl jsem, že v této skupině byl dominantní samec.
- Ook. Půjdu a sednu si velmi tiše támhle, ano?
- Ook. Jste mimo váš strom. Tohle je můj strom.
- Ook. Ano.
- Ook. Ne.
- Ook. Banán.
- Ook. Pro vás to může být zdravá okysličující biomasa, ale pro mě je to domov.
- Ook. Neviděli jste tu před chvílí někde deštný prales?
- Ook. Je to jako řízek, ale s veverkami!
Také knihovníkův nejoblíbenější recept zní:„Ook“, nebo pro ty, kdož nerozumějí lidoopštině: „Vezměte (si) jeden banán.“
Pustakawan je indonéský výraz pro knihovníka a jméno geneticky cenného samečka orangutana sumaterského narozeného 17.11.2020 v pražské zoologické zahradě. Toto jméno je poctou slavnému zeměplošskému zaměstnanci Neviditelné univerzity a také odkazu autora Terryho Pratchetta, který se aktivně angažoval v ochraně kriticky ohrožených pozemských orangutanů.[1]
Kolík A.S.P.
Kolík Aťsepicnu (Cut-Me-Own-Throat Dibbler) je pouliční prodavač. Nejčastěji prodává občerstvení, především uzenky a párky, vyrobené ze surovin, o kterých je lepší asi nevědět. Občas se snaží prodávat i jiné věci a upřímně řečeno, příliš mu to nejde. Jak trefně poznamenal autor, jeho jogurt je jako živý a je potřeba ho klepnout lžičkou, aby nevylezl z kelímku. Pouze pár lidí si koupilo jeho uzenku ještě podruhé.
Největší slávy se Kolík A.S.P. dožívá v knize Pohyblivé obrázky, kde se stává slavným filmovým producentem s milionovými příjmy. Po pádu slavného Holy Woodu se však znovu dostává do finanční tísně a navíc před branami Ankh-Morporku čeká stádo 1 000 slonů, které si dal ve svém velikášství objednat, ale co teď s nimi???…
V téměř každém jiném městě mimo Ankh-Morporku se vyskytuje pravděpodobně vzdálený příbuzný Kolíka Aťsepicnu se stejnými vlastnostmi a obchodnickými schopnostmi a místně příslušným podobným jménem.
Krysí Smrť
Krysí Smrť (Death of Rats) je maličká krysí kostřička v kápi s kosou, ekvivalent lidského Smrtě. Moc toho nenamluví, veškerým jeho slovníkem je KVÍK a HŇ. Poprvé se objevuje v Sekáčovi, velkou roli má i ve Zloději Času, Otci Prasátek a Těžkém Melodičnu.
Krysí Smrť je asi osmnáct centimetrů vysoký, nosí černočerné rouško a v jedné kostnaté, drápkaté tlapce svírá malou kosičku. Z rozměrné kápě jeho rouška vyčuhuje jako kost bílý čenich s bílými vousky.
Přiřazuje se mu vyřčení výroku „Nemusíš věřit v reinkarnaci, stačí když reinkarnace věří v tebe.“
Jeho starostí nejsou jen krysy, ale i myši, tarbíci a morčata. Když je lidský Smrť příliš zaměstnaný, dostane se i ke krysám lidským.
„Ožil“ v období, kdy Smrť nezastával svůj úřad. V této době vznikli i další dílčí Smrťové pro jednotlivé živé druhy, například Smrť jepic, plující v temném proudu a porostlý černými šupinami, Smrť stromů, jehož podstatou byl jen zvuk („sek-sek-sek“), nebo temný a prázdný krunýř, pohybující se nad pískem pouště – Smrť želv. Když se Smrť opět vrátil ke své práci a povolal k sobě zpět všechny menší Smrtě, krysí Smrť se volání ubránil, pevně se drže příhodně umístěného trámku. Když se na konci Sekáče Smrť setká znovu s krysím Smrtěm, nechá ho „žít“ samostatně; spolu s malinkým bleším Smrtěm, stojícím v rozpacích na drobné dlani Smrtě krysího.
Leonardo da Quirm
Leonardo da Quirm je největší všeuměl Zeměplochy. Malíř, vynálezce, astronom a mnoho dalšího, ale hlavně vynálezce, i když většina jeho vynálezů zůstala pouze na papíře. Jeho pozornost a zaměření na jednu činnost je však jako u malého dítěte. Možná to bylo tím, že se zajímal prakticky opravdu o všechno a tak se mu běžně stává, že si bude chtít uvařit čaj, zdokonalí při tom způsob ohřevu, pak přejde k náčrtkům válečných strojů, které střílí na kilometry daleko, hned poté nakreslí na ubrousek dokonale prokreslené ptačí křídlo, předělá hned válečné nákresy strojů na dopravu uhlí z hlubokých dolů a pak se snad vrátí k čaji. Těžko říci, co by se stalo se světem, kdyby se Leonardo věnoval jedinému předmětu déle než půl hodiny. Co se týče vzhledu, patří Leonardo k lidem, kteří vypadají staří ve třiceti a po několika desítkách let vypadají stále stejně. Má dlouhé šedivé vlasy i vousy, avšak vlasy do značné míry ustoupily, tak nějak do pozadí velkému intelektu.
Leonardo se narodil v Quirmu a navzdory svému zvyku pozorovat oknem létající ptáky si osvojil slušné vzdělání. Pokoušel se stát členem několika cechů, ale po tom, co začal dosahovat nečekaně dobrých výsledků v jejich přijímacích testech (a v několika případech dokonce opravoval znění zadaných otázek) byl Leonardo nucen odejít. Šel hledat štěstí do Ankh-Morporku, kde míval dům v ulici Důmyslných řemeslníků. Avšak lord Vetinari, Patricij města, rozpoznal jeho talent a uvěznil ho. Hlavně si byl Havelock Vetinari vědom nebezpečí, ve kterém by se da Quirm objevil mezi lidmi, kteří by jeho inteligence chtěli zneužít a citlivý Leo by se nedokázal bránit, a tak mu Vetinari poskytl ochranu, tím, že jej dal pod zámek. Leonardo to ovšem jako věznění nebere. Je u Vetinariho spokojen, protože ten mu poskytuje dostatek papírů, tužek, pravítek, provázků a spoustu jiného pro jeho nápady a vynálezy. Nechá mu nosit jídlo a ve svém příbytku v podkroví má okno, ze kterého může pozorovat ptáky. Nutno ovšem podotknout, že považuje-li to za nutné (což se stává velmi zřídka), není pro něj problém vězení nepozorovaně opustit (jeho budova jakož i všechny pasti u vchodů jsou totiž jeho vlastní konstrukce).
Leonardo je schopen vymyslet a zkonstruovat ponorku, kávovar, letadlo, nebo nakreslit slavnou Monu Ogg (jejíž zuby vás sledují po celé místnosti)… ovšem do jednoho odvětví Leonardův intelekt nepronikl, a to do názvů a jmen. Není schopen pojmenovat své vynálezy vůbec rozumně. Prostě svůj vynález pojmenuje jeho funkcí například : Pánev, která přilne k čemukoliv (v jednu chvíli hlavně k Mrakoplašovi), nebo Šikovný poznámkový papírek s lepidlem, které povolí, když ho potřebuješ odstranit.
Lu-Tze
Lu-Tze, známý též jako Metař, je starším mnichem historie z kláštera Oi Dong. Mniši historie mají za úkol střežit historii Zeměplochy, on sám ovšem někdy neváhá do toku času zasáhnout, protože zná lepší alternativu. Z autorit uznává jedině opata, jenž ví, že jediný způsob jak Lu-Tzeho donutit i k těm nejnáročnějším ukolům je mu to důrazně zakázat. Lu-Tze je malý, holohlavý, obvykle oblečen do špinavého roucha a polorozpadlých sandálů, a často kouří páchnoucí cigarety vlastní výroby. Většinou se na klíčovém místě potuluje s koštětem v ruce a využívá faktu, že metařů si nikdo nevšímá. O jeho životě a činech kolují legendy. Pokud k tomu není opravdu donucen, vyhýbá se použití bojových umění, většinou za pomoci Pravidla Jedna: „Nikdy nejednej neopatrně, když stojíš tváří v tvář malému, holohlavému, vrásčitému staříkovi, který se usmívá.“ Je však dosti pravděpodobné, že toto pravidlo vzniklo právě díky Lu-Tzemu, když se dostal do situace, kdy neměl jinou možnost.
Jeho koníčkem je pěstování bonsajových hor (včetně sopek a ledovců).
Inspirací pro jeho jméno byl taoistický filosof Lao-c'.
Mikuláš ze Slova
Mikuláš ze Slova (v originále William de Worde, v českém překladu je narážka na renesančního básníka Mikuláše Dačického z Heslova) je první ankh-morporský novinář.
Narodil se jako druhorozený syn šlechtického rodu Slovů. Vystudoval na soukromé internátní škole Mlýnské kameny, jejímž hlavním posláním bylo naučit své žáky hodně křičet a běhat za míčem. Po dokončení školy Mikuláš postupně odmítl stát se knězem, správcem pozemků a vojákem (protivilo se mu zabíjet lidi a zvláště pak ty, které neznal). Od dětství ale miloval psaní a čtení a rozhodl se stát se písařem. Otec však byl proti (považoval písaře za něco ještě horšího než je učitel) a proto Mikuláš odešel do Ankh-Morporku, kterým jeho otec tak opovrhoval, protože tvrdil, že upadá a stěhuje se tam až mnoho nižších ras.
V Ankh-Morporku ze začal živit jako písař a zároveň dopisovatel několika významných osob v zahraničí. Těm za stálou sumu posílal pravidelně zprávy, ve kterých je informoval o novinkách v Ankh-Morporku. Jeho život se změnil poté, co se seznámil s trpaslíkem Dobrohorem Gunillou, vedoucím tiskárny. Společně začali vydávat i přes velké obtíže Ankh-morporskou Kometu, noviny přinášející čerstvé novinky nejen z Ankh-Morporku, ale i jeho širého okolí.
Mrakoplaš
Podrobnější informace naleznete v článku Mrakoplaš.
Nedostudovaný mág.
Mort Stohelitský
Mort Stohelitský (nebo také Mortimer, vévoda ze Sto Helit) je Smrťův účedník a zeť. Objevuje se především v knize Mort.
Jako mladý si Mort našel práci jako Smrťův učedník, což mu kromě mnoha komplikací přineslo také známost se Smrťovou adoptivní dcerou Ysabell, kterou si později vzal za ženu. Narodila se jim dcera Zuzana, kterou ve snaze uchránit před vlivem „genů“ jejího dědečka (Smrtě) poslali na výchovu do internátní školy. Mort s Ysabell poté zahynuli při nehodě.
Nac mac Fíglové
Podrobnější informace naleznete v článku Nac mac Fíglové.
Svobodnej národ alias piktmužíčci.
Navážka
Seržant Navážka (ang. Detritus) z ankh-morporské Městské hlídky je nepříliš inteligentní troll.
Podle svého velitele, kapitána Elánia je velmi schopný policista a ještě lepší seržant. Má silný hlas, velitelský zjev a vytrvalost. Poté, co je povýšen v knize Muži ve zbrani, dokáže celé hodiny křičet na nováčky. Navážka umí celkem obstojně klást tři otázky:
- Udělals to, že jo?
- Jseš si jistý, žes to neudělal?
- Jsi to ty, kdo to udělal, viď?
Jako u všech zeměplošských trollů jeho inteligence prudce stoupá s klesající teplotou. A tak mu kolega Potroublo zhotovil chladicí helmici, která bránila přehřívání jeho mozku za běžných teplot.
Je ženatý s Rubínou, která je barovou tanečnicí. Kvůli ní původně nastoupil do hlídky, protože chtěla, aby měl poctivou práci. S Rubínou by chtěl mít děti. Vede kampaň proti užívání drog. Jeho oblíbenou zbraní je těžký dobývací samostříl bez podvozku, který využívá jako střelivo tyče s ocelovým hrotem o délce asi 1,5 metru buď jednotlivě nebo ve svazku k docílení maximální efektivity. Nazývá ho mírotvůrce (v angličtině piecemaker, což by se volně dalo přeložit také jako mrtvoltvůrce). Je využíván k průnikům do budov, neboť dokáže otevřít přední i zadní dveře téměř současně. Ostatní postavy jsou v přítomnosti Navážky a Mírotvůrce značně nervozní, protože Navážka nepochopil funkci pojistky.
Poprvé se objevuje v knize Stráže! Stráže!, kde pracuje jako vyhazovač (rozpleskávač - to je totéž jen aplikováno s mnohem větší silou) v hospodě U zašitého bubnu. Do hlídky nastupuje, jako zástupce rasové menšiny v knize Muži ve zbrani, kde používá kyrys z upravené zbroje, jež byla původně určena pro nosorožce. S Rubínou se Navážka seznamuje v příběhu Pohyblivé obrázky, kde pracuje jako bodyguard Kolíka Aťsepicnu, který v této knize vystupuje jako nejúspěšnější filmový producent v celém Holy Woodu.
Noby Nóblhóch
Desátník Noby Nóblhóch je od mládí členem ankh-morporské Městské hlídky a zažil doby, kdy měla hlídka jen tři členy. Celým jménem se jmenuje Cecil Červíčtvrť Svatý Jan Nóblhóch, přičemž Cecil v překladu znamená slepý. Všichni mu ale říkají Noby. Jeho kolegou a největším kamarádem je Fred Tračník.
Noby je malé (menší než většina trpaslíků) hubené postavy. Tělo má podivně zkřivené a celý dojem z něho je takový celý křivý. Noby není ošklivý (pravděpodobně), jen pospojování těch pěkných kousků jeho tváře dává dohromady poněkud bizarní vzhled. Je jedním z mála tvorů nosících u sebe, pro jistotu, dokumenty potvrzující jeho druhovou příslušnost. Barva jeho kůže je neidentifikovatelná, na každém místě jiná, což je způsobené jeho krajním odporem ke koupání. Na pravém rameni má vytetováno WÁMA.
V civilním životě nosí křiklavé extravagatní oblečení a je členem Morporské skupiny lidových tanců a Společnosti pro oživení historie. Téměř neustále má za uchem nedokouřenou cigaretu.
Noby je v podstatě ryzí povahy, ale museli byste se hodně dlouho prodírat bahnem jménem drobný grázlík, abyste našli tu ryzí povahu. Jak to nejlépe vystihla věta v Noční hlídce: „Nobymu byste mohli svěřit celý život, ale ne jediný tolar“. Zúčastnil se dokonce několika bitev a podle uniformy, kterou měl zrovna na sobě se dalo bezpečně poznat, která strana právě vyhrává. Hlavně však po bitvách obíral padlé o lecjaké tretky i cennosti. Noby nemá příliš štěstí na dívky. Možná je to jeho osobitou vůní, možná jeho zvláštním chováním.
Typické rčení: „Já to neudělal, je hodně lidí co vypadá jako já“ (typické ale nepřesvědčivé alibi).
Sallacia von Herbatch
Sallacia „Sally“ von Herbatch je svobodnice ankh-morporské Městské hlídky a první upírka, která se k Hlídce přidala. Sally, původem z Überwaldu, přicestovala do Ankh-Morporku, aby se přidala k Hlídce. To se hodilo Lordu Vetinarimu a ankh-morporské misii übervaldské Ligy střídmosti, kteří po veliteli siru Samuelu Elániovi požadovali, aby do Hlídky přijal upířího strážníka. Sallyino jméno je několik stránek dlouhé (upíří záliba v dlouhých jménech je dobře známá) a ona trpí představou, že její jméno nikdo nepozná, když se pod tajnou zprávu podepíše pozpátku jako Aicallas (což také zřejmě platí pro většinu zeměplošských upírů).
Velitel Elánius „Sally“ příliš nedůvěřoval, protože byl vždy proti přijetí upíra, a seržantka Angua k ní měla jako übervaldská vlkodlačice hluboký odpor, protože cítila, že jde o špatnou krev. Sallyiny upírské schopnosti v Hlídce našly široké uplatnění, a dokonce se jí nakonec podařilo najít společnou řeč se seržantkou Anguou. Je představena v knize Buch!. Ukáže se, že je špehem trpasličího Dolního krále, ale Elánius si ji v Hlídce stejně nechá.
Samuel Elánius
Podrobnější informace naleznete v článku Samuel Elánius.
Velitel ankh-morporské Městské hlídky,
Sibyla Berankinová
Lady Sibyla Deidra Olgivanna Berankinová, provdaná Elániová, je ankh-morporská šlechtična, později manželka Sama Elánia, velitele Městské hlídky v Ankh-Morporku.
Lady Sibyla nepatří mezi křehké ženy zahalené v krajkách. Naopak, už na první pohled vzbuzuje respekt, jak svým výrazem, tak postavou (je, jak se říká, „dobře stavěná“). A častěji než večerní róby nosí speciální ochranný oblek, který potřebuje při práci s draky.
Je potomkem starobylého aristokratického rodu Berankinů (v orig. Ramkin) a jako taková patří k nejbohatším lidem ve městě. Zdálo by se, že ji tato skutečnost předurčuje k životu v přepychu (a snad i k výhodnému sňatku s bohatým šlechticem). To však, stejně jako účast na všemožných plesech, bere lady Sibyla hlavně jako povinnost. Mnohem raději se totiž věnuje své největší vášni, drakům. Stará se o „Sluneční svatyni chorých draků“, útulek pro ztracené, zatoulané či opuštěné bahenní draky. Právě díky drakům se lady Sibyla seznámila s (tehdy ještě kapitánem) Samem Elániem, který pátral po obrovském drakovi usídlivším se ve městě (viz knihu Stráže! Stráže!). Po nějaké době se lady Sibyla a Sam vzali a aby manžel nejbohatší ženy v Ankh-Morporku nebyl pouhým kapitánem, stal se brzy velitelem celé Městské hlídky. Zanedlouho se jim taky narodil synek, malý Samík.
Silver
Podrobnější informace naleznete v článku Stařenka Oggová#Kocour Silver.
Kocour Stařenky Oggové.
Smrť
Podrobnější informace naleznete v článku Smrť.
Antropomorfní personifikace.
Starý Smrďa Rum
Starý Smrďa Rum (v originálu Foul Ole Ron) je osobitá postavička žebráka, která se od nepaměti táhne ulicemi města Ankh-Morporku. Říká se, že Smrad Starého Smrďi Ruma má vlastní osobnost.
Ke Starému Smrďu Rumovi patří (alespoň v některých knihách) mluvící pes Gaspoda, který se sem tam táhne s ním, ale to je natolik vlastní osobnost, nakolik je to jen u psa možné. Starý Smrďa Rum se poctivě protlouká ulicemi a často podává hlášení o pouličním životě ve městě i samotnému Patricijovi, lordu Vetinarimu. Jeho služby někdy využije i kapitán Hlídky Samuel Elánius.
Příchod Starého Smrdi Ruma je většinou předznamenán příchodem Zápachu Starého Smrdi Ruma, který se mimo jiné projevuje tím, že všem přítomným začne vylézat maz z uší.
Nejpoužívanější kletba Starého Smrdi Ruma zní: „Vyprdnoutsenaně, vyprdnoutsenato, vyprdnoutsenavšechno, tisíciletej brouk, kreveta a záprtek! Prdlajs, prdlajs, já jsem jim to říkal, vyprdnoutsenato!“
Stařenka Oggová
Podrobnější informace naleznete v článku Stařenka Oggová.
Čarodějka z Lancre.
Tonička Bolavá
Podrobnější informace naleznete v článku Tonička Bolavá.
Čarodějka z Křídy.
Truhlík
Podrobnější informace naleznete v článku Smrť#Kůň Truhlík.
Smrťův kůň.
Velká A'Tuin
Velká A'Tuin je příslušník druhu Chelys galactica. Je to obří želva měřící 16 000 km, která se zvolna pohybuje vesmírem a na svém krunýři, pokrytém zmrzlým metanem a zbrázděném nárazy meteoritů, unáší čtyři gigantické slony (pojmenované Berilia, Tubul, T'Phon Veliký a Jerakeen), na jejichž hřbetech spočívá obrovský otáčející se kotouč Zeměplochy. A'Tuin je jediná želva, která má své místo i na Hertzsprungově–Russellově diagramu.
Jakého je A'Tuin pohlaví, není obyvatelům Zeměplochy známo, neboť se jim vzhledem k uspořádání jejich světa dosud nepodařilo pohlédnout na velkou vesmírnou želvu zespodu. K této otázce existuje mezi zeměplošskými učenci řada teorií, které není záhodno pomíjet jako okrajovou záležitost, vždyť pokus A'Tuin o páření s jiným příslušníkem svého druhu by mohl znamenat ohrožení celé Zeměplochy.
V románu Lehké fantastično putuje Velká A'Tuin na vesmírnou obdobu pláže, kde se na závěr příběhu z osmi obřích vajec líhne jejích osm potomků, malých vesmírných želv velikosti asteroidu, každá s vlastní maličkou Zeměplochou. Malá želvata se pak za její přítomnosti vydávají na svou vlastní pouť vesmírem.
Vidojje Grassel
Vidojje Grassel je malíř Zeměplochy, který namaloval slavný obraz Bitva v Koumském údolí. Trpěl představou, že je kuře; dokonce si někdy nechával sám sobě lístečky s nápisem: „Nejsi kuře!“ Krátce po namalování obrazu zemřel. Říká se, že na obraze je skryto tajemství bitvy v Koumském údolí, kde trpaslíci napadli trolly nebo naopak… Grassel vystupuje v knížce Buch!
Vlahoš von Rosret
Vlahoš von Rosret (v anglickém originále Moist von Lipwig) je ankh-morporský poštmistr.
Původně byl Vlahoš von Rosret nesmírně úspěšný podvodník, odsouzený lordem Vetinarim pod falešnou identitou k smrti, nicméně poté, co byla zinscenována jeho poprava (ve skutečnosti pouze předstíraná, Vlahoš ji přežil, o což také šlo), lord Vetinari ho pozval k sobě a nabídl mu místo hlavního poštmistra ankh-morporské pošty. Vlahoš von Rosret místo přijal (konečně, neměl jinou možnost, nechtěl-li odejít dveřmi vedoucími do hluboké propasti). Zjistil, že pošta je v žalostném stavu (obývá ji pouze mladší pošťák Grešle a mladík Slavoj, jehož hlavním koníčkem je sbírání špendlíků), nicméně během neuvěřitelně krátké doby ji pozvedl na její dřívější vysokou úroveň. Během toho navázal vztah se slečnou Srdénkovou.
Pokračováním Zaslané pošty je dílo nazvané Nadělat prachy, ve které se Vlahoš stává mincmistrem a záhy též majitelem psa vlastnícího 51 % Královské banky, která stojí vedle mincovny. Po svém nástupu ale zjistí, že mincovna pracuje s prodělkem, že hlavní účetní je pravděpodobně upír, že je cosi nepopsatelného v bankovním sklepení (které je samo nepopsatelné).
Vorbis
Vorbis (také diákon Vorbis) je Vrchní exkvizitor omniánské církve v románu Malí bohové. Je holohlavý, vysoké kostnaté postavy, s velkým orlím nosem.
Jednalo se o člověka krutého a bezcitného až na hranici šílenství (lépe řečeno na odvrácené straně šílenství), navíc pevně přesvědčeného, že veškeré zlo páchá pro dobrou věc - pro větší slávu omniánské církve, ve které zastával funkci Vrchního exkvizitora - šéfa církevní tajné policie (kvizice).
Během celého děje knihy vrší diákon Vorbis jeden odporný skutek na druhý, za což je v závěru po zásluze potrestán. Bůh Om (toho času vtělený v malou želvu) spadne Vorbisovi z velké výšky na hlavu během veřejné popravy pravého proroka Bruty a způsobí tak jeho zázračnou (a samozřejmě naprosto zaslouženou) smrt.
Vzoromil Výsměšek
Vzoromil Výsměšek (anglicky Mustrum Ridcully), zvaný Výsměšek Hnědý (Ridcully the Brown) je arcikancléř Neviditelné univerzity.
Mágem sedmé úrovně se stal v 27 letech. Pak opustil univerzitu, aby se mohl starat o rodinné statky na venkově. Na půdu Neviditelné univerzity nevkročil po čtyřicet let, dokud ho nejmenovali arcikancléřem. Jeho povýšení přišlo tak náhle, protože škola chtěla malou pauzu po několika dosti hektických letech, kdy arcikancléři vymírali tak rychle, že ani nestihli dojíst inaugurační večeři a už je pohřbívali. Mágové potřebovali někoho tichého a lehko manipulovatelného. Bylo všeobecně známo, že Výsměšek je zavilý venkovan a tak předpokládali, že mág, který má tak blízko k přírodě, bude vyhovovat požadavkům. A kdyby dělal nepříjemnosti, bude velmi jednoduché ho zase odstranit.
Výsměšek osobně byl jako závan čerstvého větru v továrně na zvonkohry. Je schopen se opít a hrát šipky celou noc, ale v pět ráno si stejně jde zaplavat, nebo alespoň zahrabat v zamrzlém Ankhu či lovit kachny. Jeden čas měl dokonce smečku loveckých psů ustájenou ve spižírně.
Zatracený hlupec Johnson
Zatracený hlupec Johnson, v originále Bloody Stupid Johnson, občanským jménem Bergholt Stuttley Johnson, je zeměplošský architekt. V románech se přímo nevyskytuje, je pouze zmiňován jako postava dávno mrtvá (žije pravděpodobně někdy v období, kdy se odehrává román Noční hlídka). Je proslulý svojí neschopností (nejde o neschopnost v pravém slova smyslu, Johnson byl vlastně „obráceným géniem“, určitým protipólem Leonarda da Quirm), zejména tím, že při navrhování svých staveb ignoroval základní zákonitosti matematiky (například některé jeho stavby jsou jen několik centimetrů velké, naproti tomu v jím navrhovaném čajovém servisu bydlí několik rodin).
Dílo:
- Zahrady Patricijského paláce (např. při projektování úlu počítal s třímetrovou velikostí včel).
- Kolos morporský (obrovská socha, nošená v krabičce od sirek, takových soch vytvořil velké množství).
- Třídička pošty v budově ankh-morporské pošty (v tomto stroji se pokusil vytvořit kruh, u kterého se π rovná třem, což mělo za následek narušení kontinua časoprostoru a několik drobnějších závad podobného druhu).
- Arcikancléřská koupelna v budově Neviditelné univerzity (po prvním použití zazděna, jednou použita arcikancléřem Výsměškem a znovu zazděna).
- Varhany. Zatracený hlupec Johnson vytvořil několik varhan, mimo jiné varhany v budově Opery a Neviditelné univerzity.
- Šarlatánův půlměsíc (Stojící u Třídě zeleně v Ankh-Morporku) je zvenčí obyčejný terasovitý pozemek v jehož vzdálenější části stojí půlkruhová budova v dobovém stylu, postavená z medově zabarveného kamene. Zevnitř je to pak zmatek vytvořený jeho neobyčejně originálním přístupem ke geometrii. Mimo jiné hlavní dveře č. 1 se otvíraly do zadní ložnice č. 15, okno č. 3 v přízemí odhalovalo pohled do kraje odpovídající pohledu z okna č. 9 ve druhém patře a kouř z krbu č. 2 v pravém křídle unikal komínem č. 19 v křídle levém.
Zavazadlo
Podrobnější informace naleznete v článku Mrakoplaš#Zavazadlo.
Truhla ze dřeva Myslícího hruškovníku.
Zuzana Stohelitská
Zuzana Stohelitská neboli vévodkyně Zuzana ze Sto Helit (také zvaná Smrt Zuzanka) je vnučka Smrtě. Ve filmu Otec prasátek ji hrála britská herečka Michelle Dockeryová.
Je dcerou Morta a Ysabell. Ysabell je adoptivní dcera Smrtě, Mort byl krátce jeho učedníkem. Vzhledem ke svému věku (Ysabell bylo již přes 30 let šestnáct – ve Smrťové říši totiž neplyne čas) se do sebe zamilovali, opustili Smrtě a stali se vévodou a vévodkyní ze Sto Helit. Zuzana je jejich jedinou dcerou.
V dobré víře se Zuzanini rodiče snažili uchránit ji před nebezpečím nadpřirozených jevů, a tak poslali Zuzanku (jak ji zamlada říkali) do internátní školy, když se ale v knize Těžké melodično Smrť rozhodne opustit svůj úřad, krysí Smrť Zuzanku najde, a tak se dívka dozví pravdu o svém dědečkovi. Na zeměploše totiž dědičnost není jen o genetice a Zuzana zdědila po svém dědečkovi část jeho zvláštních schopností. V knize se také zamiluje do hudebníka Imp y Cilina.
V knize Otec prasátek se Zuzana stává vychovatelkou s velmi zvláštním přístupem k bubákům. Dětem také čte zajímavé, i když trochu obtížné knihy, jako například Válečná tažení generála Taktika. Po počátečním odmítání se smířila s tím, v jakém světě žije, i když z toho není nijak nadšená.
V dalším teměplošském románu Zloděj času Zuzana rozvíjí své metody výuky jako učitelka. Dokáže, aby si děti oblíbily i předměty jako zeměpis a historie, i když to pro rodiče znamená prát skvrny od krve a bahna z šatů žáků. V této knize se Zuzana opět zamiluje, tentokrát do mladého mnicha Lobsanga Loudy – avšak jí není dopřáno mnoho příležitostí k dalšímu rozvíjení vztahu, protože se Lobsang na konci knihy stane Časem.
Další postavy
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads