Loch

Tento článek je o středověkém umělém podzemním sklepení. Skotský Loch je jezero, záliv nebo široký fjord. O jezerech a zálivech ve Skotsku pojednává článek Seznam jezer ve Skotsku.

Loch (původně německé slovo – otvor, díra, jáma^[1]) je výraz, vyjadřující uměle vyhloubenou chodbu nebo prostor v podzemí, sloužící snad k úschově potravinových zásob nebo jako úkryt během válečných střetů. Vyskytují se od středověku až do pozdního novověku ve vesnickém i městském prostředí.^[2]

Pískovcové lochy u Miroslavi

Vědeckému výzkumu těchto umělých podzemních prostor je věnována značná pozornost. Do roku 2005 bylo na Moravě zdokumentováno celkem jedno sto dvacet šest oblastí, kde byly lochy nalezeny. Řada podzemních celků byla nalezena na základě archeologických výzkumů zaniklých vesnic. Například podzemní lochy a sklepy zahloubené do jílovitého podloží byly objeveny v zaniklých středověkých vesnicích Mstěnice nebo Pfaffenschlag.^[2]

V moravském prostředí byly dokumentovány jednoduché lochy, tvořené přímou chodbou, poté složitější chodby s výklenky a komorami, které byly uspořádány za sebou v řadě a měly již větrací kanálky (Mstěnice). K dalším typům patřila například kruhová chodba se středovým pilířem, kruhová chodba s výklenky a větracími kanálky (Pfaffenschlag) nebo propracovanější kruhová chodba s výklenky, větracími kanálky a bočními komorami (Padochov). Spojováním kruhových a přímých chodeb se spojovacími chodbami nebo různými kruhovými formacemi vznikaly labyrinty (Lhánice). Postupně byly propojovány tyto kombinované systémy lochových chodeb do jednoho celku. Následovaly systémy chodeb s bočními komorami, výklenky a kamennými nebo cihelnými vyzdívkami.^[2]

Na rozdíl od jihomoravských lochů mají bavorské a rakouské lochy propojené chodby na různých úrovních úzkými kruhovými průlezy znemožňující vstup.^[3] Například v německém Rodingu se jejich výzkumem zabývá specializovaná organizace – Arbeitkreis für Erdstallforschung, která vydává od roku 1975 časopis dokumentující zemní sklepy a podobné podzemní stavby.^[4][5] V Bavorsku lze najít přes sedm set těchto podzemních systémů. Umístěné pod kostely se někdy považují za místa kultu mrtvých. V Rakousku byla například dokumentována podzemní stavba pod kostelem v obci Kleinzwettl, která by snad měla být starší než místní románský kostel a asi sloužila jako úkryt lidí i cenností. Údajně uměle vyhloubené prostory podobné lochům byly nalezeny také pod kostely v rakouských obcích Vestenötting a Gastern. Ještě ve třetím desetiletí jednadvacátého století není přesně zdokumentováno, kdo je postavil a k jakému účelu sloužily.^[6][3]

Historie

Dlouhodobé archeologické výzkumy dokazují budování lochů na Moravě již v 11. století (Mstěnice). V tomto období se kopaly v zemi vodorovné sklepy (chodby) a kameny byly obezděny pouze rampovité, svažující se vstupy.^[7] Během 13. století již byly budovány lochy jako skrýše před vpády tatarů, turků a švédů. V této době si vesničané, kteří neměli možnost úkrytu na tvrzích, hradech nebo v kostelích, začali v zemi propojovat „skladovací prostory“ hloubením chodeb. Podzemí chránili nízkými vstupy, aby mohl být snadněji zneškodněn dovnitř dobývající se nepřítel .^[8]

Husitské a uherské války (15. století – 16. století) přinesly hloubení nových složitějších lochů a ke starším již postaveným systémům byly přidávány kruhovité chodby a bludiště. V průběhu třicetileté války podle některých historických zdrojů byly hloubeny nové lochy (Bošovice), které se nepodařilo zdokumentovat. Původní lochy byly někdy přestavovány na zděné chodby například v Kurdějově. V 16. století lochy snad krátce využívali novokřtěnci. Jejich náboženství jim nedovolovalo postavit se nepříteli se zbraní v ruce. Proto je možné, že spory řešili ukrýváním se. Poslední a nejmladší lochové úkryty byly budovány během druhé světové války. Jako příklad lze uvést obce Tvarožná, Syrovice nebo Brno-Líšeň.^[7]

Popis

Archeologických nálezy a výzkumy umožnily podzemní systémy lochů popsat. Většinou převažovaly podzemní chodby budované různými směry, kterými byly spojeny větší komory s vytesanými sedátky. K přívodu vzduchu sloužily „vzdušníky“ – soustavy vertikálních komínků vyvrtaných ve stropech, které vedly na povrch a byly zabezpečeny např. kamenem proti vniknutí dešťové vody do podzemních systémů. Do výklenků vyhloubených ve stěnách chodeb a komor se zasouvaly louče nebo pokládaly kahánky, které osvětlovaly jednotlivé části podzemí. Podle stupně výzkumu lze určit délky lochů. Lochy, které přesahují délku sto metrů lze nalézt v Rakousku nebo Německu. Na Moravě se jim blíží lochy v obcích Lhánice nebo Hrádek. Délku lochu většinou podmiňovalo jeho zabezpečení např. různé kruhové chodby nebo labyrinty. Občas byly chodby opatřeny zásuvnými závorami.^[7]

Někdy měly lochy pod zemí i zdroj vody i provizorní odpad. Pak poskytovaly úkryt i na několik dní. Někde byly budovány i slepá ramena a ústupové cesty. Většinou vznikaly ve spraši. Po vykopání v nich byly zapalovány ohně, aby se na povrchu stěn vytvořila tvrdá krusta (jako při vypalování keramiky).^[8] Budovaly se na jižní Moravě, Chodsku a na jihozápadním Slovensku. Jsou známy z oblasti Bavorska, Horních a Dolních Rakous nebo ze severozápadního Maďarska.^[7] Někde byly vybíleny vápnem, vyzdívané kamenem nebo zpevňované cihlovou klenbou. Dosavadní výzkumy dokazují spíše praktické využití lochů jako skladů a skrýší cenných předmětů. Mohly sloužit také jako úkryty při středověkých válečných konfliktech.^[8]

Příklady nálezů

Příkladem středověkého lochu je sklepení v gotické části zámku Rataje nad Sázavou, kde se nachází Muzeum středního Posázaví.^[9] V jihomoravských vesnicích byly lochy většinou nalezeny po propadu. Nově nalezené lochy po druhé světové válce byly archeologicky dokumentovány například v okrese Břeclav, kde se jedná o Brumovice, Jevišovku, Klobouky u Brna, Milovice, Pasohlávky, Pernou, Pohořelice, Rakvice, Strachotín, Šitbořice nebo Velké Němčice. V okrese Brno-venkov byly popsány lochy u Nové Vsi, vesnic Přibice a Vranovice, v okrese Třebíč například u Hrotovic atd.^[3]

Jazyková poznámka

V hovorové češtině se slovo loch užívá také jako označení pro vězení (viz frazeologizmus být v lochu – znamenající věznění). V jihozápadočeských nářečích výraz loch též označuje sklep. V brněnském hantecu podobné slovo lochna znamená díra.^[10][11][12]