Luca Nardi
italský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Luca Nardi (* 6. srpna 2003 Pesaro) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]
.jpg)
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2025 na 67. místě a ve čtyřhře v dubnu 2023 na 299. místě. Trénují ho Giorgio Galimberti a Marco De Rossi.[1]
Remove ads
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval v 17 letech říjnovým European Open 2020 v Antverpách, kam obdržel jako hráč ze závěru tisícovky žebříčku divokou kartu. Časnou porážku mu přivodil Američan Marcos Giron, figurující na konci první světové stovky, přestože získal úvodní sadu. Ani v antverpské čtyřhře nepřešel s Američanem Zanem Khanem první kolo.[3]
2022–2023: Pět titulů na challengerech a debut v Top 120
První challengerový titul vybojoval během ledna 2022 ve Forlì. Ve čtvrtfinále zdolal Christiana Harrisona a poté odstoupil jeho semifinálový soupeř Cedrik-Marcel Stebe. V závěrečném duelu hladce přehrál o šest let staršího indického kvalifikanta Mukunda Sasikumara.[4][5] V sezóně 2022 přidal další dvě challengerové trofeje. Nejdříve na březnovém turnaji v Luganu jako náhradník porazil v semifinále Stebeho a ve finále Švýcara Leandra Riediho.[6] Během srpna pak ovládl Rafa Nadal Open na Mallorce, po závěrečném vítězství nad Belgičanem Zizouem Bergsem.[7]
_(52882568922).jpg)
Do série Masters premiérově zasáhl na divokou kartu římským Internazionali BNL d'Italia 2022, kde mu stopku vystavila britská světová jedenáctka Cameron Norrie.[8] Grandslamové kvalifikace se premiérově zúčastnil o týden později, na květnovém French Open 2022. V závěrečném třetím kole však nenašel recept na osmého naazeného Španěla Bernabého Zapatu Mirallese. Po zisku úvodní sady, nevyužil ve druhé vedení 3–1 a 4–2 na gamy, a ve zbytku utkání si připsal jen jednu z jedenácti her.[9] První zápas na túře ATP vyhrál na říjnovém Astana Open 2022, turnaji z kategorie ATP 500. Do dvouhry prošel po výhře v kvalifikačním kole nad Davidem Goffinem ze sedmé desítky žebříčku po odvrácení tří mečbolů.[10] Na úvod dvouhry pak vyřadil kazachstánského kvalifikanta Alexandra Ševčenka,[10] než jej zastavil šestý muž žebříčku Stefanos Tsitsipas. O postupu Řeka rozhodly dva tiebreaky.[11]
Přes Lestienna a Otteho prošel monackou kvalifikací do dvouhry Monte-Carlo Rolex Masters 2023. V jejím úvodu porazil Monačana Valentina Vacherota ze čtvrté stovky klasifikace, než jej dvěma „kanáry“ deklasoval dvacátý první tenista světa Lorenzo Musetti. V Monaku poražený neuhrál žádný game poprvé od roku 1997.[12] Goffin mu oplatil porážku na antukovém Internazionali BNL d'Italia 2023.[13]
Čtvrtý challenger vyhrál v den dvacátých narozenin, během srpna 2023 v Portu. V souboji o titul zdolal Portugalce Joãa Sousu.[14][15] V závěru srpna pak vystoupal na nové žebříčkové maximum, 116. příčku. Pátou trofej v této úrovni tenisu si odvezl z říjnové události v Macujamě. Ve finále otočil průběh s nejvýše nasazeným Japoncem Tarem Danielem.[16] První kolo nepřešel na říjnovém European Open 2023, kde prohospodařil náskok setu a prolomeného podání s Rakušanem Dominicem Thiemem.[17] Na Turnaji mistrů pro hráče do 21 let, džiddském Next Generation ATP Finals 2023, porazil krajana Cobolliho a prohrál se Strickerem i Filsem.[18][3]
2024: Výhra nad světovou jedničkou a průnik do první světové stovky
Při první účasti v kvalifikaci Australian Open jej ve druhém kole vyřadil Australan Dane Sweeny z třetí světové stovky, když v úvodní sadě nevyužil dva setboly.[19]
Mediální pozornost upoutal na březnovém BNP Paribas Open v Indian Wells, kam přijel jako 123. hráč žebříčku. Přestože v kvalifikačním kole podlehl Davidu Goffinovi, účast v hlavní soutěži mu zajistilo odstoupení Etcheverryho. Po volném losu zdolal padesátého muže pořadí, Číňana Čanga Č’-čena, čímž dosáhl první kariérní výhry nad hráčem z Top 50. Ve třetím kole pak vyřadil světovou jedničku a rekordmana série Masters, Srba Novaka Djokoviće, čímž se stal jeho nejníže postaveným přemožitelem na Mastersech či grandslamu. Bodový zisk mu po skončení zajistil debut v elitní světové stovce.[20] V osmifinále však podlehl sedmnáctému hráči světa Tommymu Paulovi.[21]
Remove ads
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (10 titulů)
Čtyřhra (1 titul)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads