Marcel Desailly

Marcel Desailly (*7. září 1968, Accra, Ghana)^[1] je bývalý francouzský fotbalový obránce či defenzivní záložník a reprezentant ghanského původu. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.^[2]

Marcel Desailly
Marcel Desailly (2011)
Osobní informace
Celé jméno	Marcel Desailly (Odonkey Abbey)
Datum narození	7. září 1968 (56 let)
Místo narození	Accra, Ghana
Výška	183 cm
Hmotnost	83 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	obránce, defenzivní záložník
Mládežnické kluby*
1972–1986 FC Nantes
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1986–1992 1992–1993 1993–1998 1998–2004 2004–2005 2005 FC Nantes Olympique de Marseille AC Milán Chelsea FC Al-Gharafa SC Qatar SC 167 (5) 57 (2) 164 (7) 191 (6) 28 (15) 7 (0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1993–2004 Francie 116 (3)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale MS 1998 Francie Mistrovství Evropy ve fotbale ME 1996 Francie ME 2000 Francie Liga mistrů UEFA 1992/1993 Olympique de Marseille 1993/1994 AC Milán 1994/1995 AC Milán Superpohár UEFA 1994 AC Milán 1998 Chelsea FC Konfederační pohár FIFA 2001 Francie 2003 Francie Anglický superpohár 2000 Chelsea FC 1. italská fotbalová liga 1993/1994 AC Milán 1995/1996 AC Milán
Další informace
Povolání	fotbalista
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Za francouzský národní tým odehrál celkem 116 zápasů a vstřelil 3 góly.^[3]

Klubová kariéra

Ve 14 letech začal hrát juniorský fotbal za Nantes a v 17 letech se prvně objevil na soupisce rezervního týmu.^[4] Na konci srpna 1986 si odbyl debut za A-mužstvo při porážce 0:1 proti Bordeaux,^[5] Nantes se v tomto období mohlo opírat o hráče, jakým byl například Jorge Burruchaga, mistr světa s Argentinou.^[6] Hrál také po boku dalšího mladého talentovaného Francouze Didiera Deschampse.^[6] Proti AC Turín 17. září 1986 zaznamenal první start na evropské scéně v Poháru UEFA.^[7] Jeho výkony si vysloužily pozornost Marseille a Monaka, v roce 1992 zamířil do Marseille, kde se znovu setkal s Deschampsem. Desailly si postupem času vybojoval místo v základní sestavě, v obranné čtveřici zaujal místo vedle zkušeného Basile Boliho z Pobřeží slonoviny.^[4]

V ročníku 1992/93 získalo Marseille pátý titul v řadě a dosáhlo finále Ligy mistrů. Desailly ve finále proti AC Milán uhlídal soupeřova hvězdného útočníka Marca van Bastena a Marseille díky brance Boliho vyhrálo nad italským mužstvem 1:0.^[5]

Zatímco se přístavní klub začal potýkat s následky úplatkářské aféry klubového majitele Bernarda Tapieho, Desailly byl na cestě do AC Milán, který v něm viděl vhodnou náhradu jednak za zraněného Zvonimira Bobana, jednak za stárnoucího Franka Rijkaarda, který se vrátil do Ajaxu.^[4][5] Za Rossoneri v lize debutoval 21. listopadu 1993 při výhře 2:1 nad Neapolí.^[5] První gól za milánský klub vsítil v lednu 1994 v zápase proti Reggianě.^[5] Trenér Fabio Capello jej uplatnil jako defenzivního záložníka před takřka neprostupnou obrannou čveřicí Mauro Tassotti, Franco Baresi, Alessandro Costacurta a Paolo Maldini. Italská skvadra získala Scudetto (mistrovský titul) a přidala i triumf v Lize mistrů. Desailly si po roce zahrál další evropské finále, tentokrát proti Barceloně Johana Cruijffa. AC Milán zvítězil 4:0 a Desailly pojistil vedení čtvrtou brankou, stal se tak vůbec prvním hráčem v novodobé Lize mistrů, který tuto evropskou soutěž vyhrál dvakrát.^[8] V ročníku 1994/95 si zahrál opět ve finále Ligy mistrů, ale AC Milán nedokázal obhájit, Ajaxu totiž podlehl 0:1.^[7] Desaillyho kontroverzní „karate“ zákrok na Jariho Litmanena zůstal rozhodčím nepotrestán, k velké nevoli kouče Ajaxu Louise van Gaala.^[9]

Začátkem června 1998 se 29letý Desailly přemístil do Londýna, kde se upsal Chelsea. Ta za něj milánskému AC zaplatila částku 4,6 milionů liber.^[10] Trenér Gianluca Vialli měl mistrovské ambice, avšak Chelsea skončila v ročníku 1998/99 třetí.

Reprezentační kariéra

První zápas za francouzskou reprezentaci odehrál 22. srpna 1993 proti Švédsku v rámci kvalifikace na MS 1994.^[3][5] V listopadu 1993 byl u domácí prohry s Bulharskem, Francie se na mistrovství světa neprobojovala.

Přestupy

• z Olympique de Marseille do AC Milán za 6 500 000 eur
• z AC Milán do Chelsea FC za 6 325 000 eur

Statistika

Klub	Sezóna	Domácí liga		Domácí poháry		Kontinentální poháry		Celkem
		Zápasy	Góly	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
FC Nantes	1986/87	13	0	1	0	2	0	16	0
	1987/88	11	0	1	0	0	0	12	0
	1988/89	36	1	4	0	0	0	40	1
	1989/90	31	1	3	0	0	0	39	1
	1990/91	34	1	4	0	0	0	38	1
	1991/92	32	2	1	0	0	0	33	2
Olympique de Marseille	1992/93	31	1	3	0	10	1	44	2
	1993	16	0	0	0	0	0	16	0
AC Milán	1994	21	1	1	0	6	2	28	3
	1994/95	22	1	1	0	10	0	33	1
	1995/96	32	2	1	0	7	0	40	2
	1996/97	29	1	3	0	5	0	37	1
	1997/98	33	0	8	0	0	0	41	0
Chelsea FC	1998/99	31	0	6	0	7	1	44	1
	1999/00	23	1	4	0	16	0	43	1
	2000/01	34	2	3	0	1	0	38	2
	2001/02	24	1	11	0	2	0	37	1
	2002/03	31	2	1	0	1	0	33	2
	2003/04	15	0	2	0	8	0	25	0
Al-Gharafa SC	2004/05	28	15	?	?	?	?	?	?
Qatar SC	2005	7	0	?	?	?	?	?	?
Celkem		539	32	58	0	75	4	672	37

Úspěchy

Klubové

• 1× vítěz Ligue 1 (1992/93)
• 2× vítěz Serie A (1993/94, 1995/96)
• 1× vítěz katarské ligy (2004/05)
• 1× vítěz anglického poháru (1999/00)
• 1× vítěz italského Superpoháru (1994)
• 1× vítěz anglického Superpoháru (2000)
• 2× vítěz Ligy mistrů UEFA (1992/93, 1993/94)
• 2× vítěz evropského Superpoháru (1994, 1998)

Reprezentační

• 2× na MS (1998 - zlato, 2002)
• 3× na ME (1996 - bronz 2000 - zlato, 2004)
• 2× na Konfederačním poháru FIFA (2001 - zlato, 2003 - zlato)