Mauro Tassotti
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Mauro Tassotti (19. leden 1960, Řím, Itálie) je bývalý italský fotbalový obránce a reprezentant Itálie. Po fotbalové kariéře působil jako asistent trenéra.
Jako hráč, spolu s Baresim, Maldinim a Costacurtou tvořil obranu AC Milán v pozdních osmdesátých let a poloviny devadesát let. Od roku 1980 do roku 1997 hrál v klubu Rossoneri 17 let, poté do roku 2016 zastával post jako trenér mládeže (primavera), asistenta trenéra a konzultanta dlouhých 36 let, což je absolutní rekord v historii klubu [1].
Má stříbrnou medaili z MS 1994 s reprezentací Itálie. Na klubové úrovni má tři vítězství v LM (1988/89, 1989/90 a 1993/94), dvě vítězství v Interkontinentálního poháru (1989 a 1990). Také má pět titulů v lize (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96).
Na MS 1994 v USA dostal 8-zápasový trest za zranění loktem Španěla Luise Enriqueho. Byl to nejtvrdší trest v historii světových šampionátů až do 24. 6. 2014, kdy ho překonal 9-zápasový distanc pro Uruguayce Luise Suáreze za pokousání Itala Giorgia Chielliniho na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii.[2]
Remove ads
Kariéra
Hráčská
Klubová
Lazio
První zápas odehrál 5. listopadu 1978 v 18 letech proti Ascoli. Do konce sezony ještě přidal 13 utkání. V další sezoně již nastoupil na 27 utkání, ale kvůli uplácení bylo Lazio odsouzeno k sestupu do druhé ligy.
Milán
Dne 1. července 1980 přestoupil do Milána[3]. Ten také hrál ve druhé lize kvůli uplácení z minulé sezony. Ze začátku své kariéry byl známý jako velmi tvrdý obránce. Až s příchodem trenéra Sacchiho se stal skvělým obráncem. Též plnil funkci zástupce kapitána.
Prvním úspěchem byla sezona 1987/88, když s klubem vyhrál titul. Pak následovali trofeje za vítězství poháru PMEZ 1988/89 a poté i obhajoba PMEZ 1989/90. Ale nejdůležitějším vítězstvím v kariéře bylo ve finále LM 1993/94 když zvedal trofej jako kapitán mužstva [4].
V jeho posledních sezónách v kariéře byl používán méně kvůli jeho postupujícímu věku a také díky talentu Panucciho který hrál na jeho pozici. Spolu se svým spoluhráčem Baresim odešel Tasso po sezoně 1996/97 do fotbalového důchodu. Jeho poslední zápas byl 1. června doma proti Cagliari v nebývalé roli středního záložníka [5]. Za 'Rossoneri hrál 17 sezon a nastoupil celkem do 583 utkání a vstřelil celkem 10 branek.
Reprezentační
Italská fotbalová reprezentace do 21 let
Zúčastnil se dvou ME do 21 let (1980 a 1982). Vždy byl vyřazen ve čtvrtfinále. Zahrál si i na OH 1988, kde obsadil 4. místo.
Italská fotbalová reprezentace
Tasso si odbyl premiéru v národním dresu Itálie na kvalifikačním zápase pro MS 1994 14. října 1992 proti Švýcarsku (2:2) [6]. Bylo mu 32 let a stal se nejstarším debutantem v historii Itálie [7].
Při přátelském utkání 3. června 1994 proti Švýcarsku (1:0) nastoupili v obraně od začátku zápasu se spoluhráče mi z Milána[8]. I díky souhře se spoluhráči byl pozván trenérem Sacchim na MS 1994. Odehrál dva zápasy v základní sestavě. Po finálové prohře proti Brazílii (2:3 na penalty) ukončil reprezentační kariéru. Jeho poslední zápas byl ve čtvrtfinále proti Španělsku (2:1) [9]. V něm udeřil loktem protihráče Luise Enrique v pokutovém území když se rozhodčí nedíval, ale po televizním prozkoumání dostal od FIFA 8 zápasový distanc [10].
Trenérská
Svou trenérskou kariéru zahájil u Rossoneri sektoru mládeže: od roku 1997 do roku 2001 byl ředitelem Primavery. Od 14. března 2001 do 13. ledna 2014 se stal asistentem trenéra u dospělých. Byl asistentem trenérů: Alberto Zaccheroni, Cesare Maldini, Carlo Ancelotti, Leonardo, Massimiliano Allegri, Clarence Seedorf a Filippo Inzaghi. 15. ledna 2014 vedl jeden zápas jako hlavní trenér. Pak pracoval jako pozorovatel pro vývoj mládeže a 12. července 2016 ukončil smlouvu, čímž opustil Rossoneri po 36 letech [11], aby mohl dělat asistenta u trenéra Ševčenka, který vedl národní tým Ukrajiny. Dne 7. listopadu 2021 doprovodil Ševčenka do Janova.
Remove ads
Statistiky
Klubové
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Remove ads
Úspěchy
Hráčské
Národní
vítěz italské ligy (5x)
Milán: 1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96
- vítěz 2. italské ligy (2x)
Milán: 1980/81, 1982/83
vítěz italského superpoháru (4x)
Kontinentální
vítěz Ligy mistrů UEFA (3x)
Milán: 1988/89, 1989/90, 1993/94
vítěz Evropského superpoháru (3x)
vítěz Interkontinentálního poháru (2x)
vítěz Středoevropského poháru (1x)
Milán: 1981/82
Reprezentační
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads