Matija Murko

slovinský vysokoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia

Matija Murko
Remove ads

Matija Murko známý také jako Mathias Murko (10. února 1861 Drstelja11. února 1952 Praha) byl slovinský literární historik, etnolog, slavista a redaktor.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Thumb
Hrob Matiji Murka (na hřbitově ve Vokovicích)
Remove ads

Životopis

Thumb
Pamětní deska Matija Murka v Praze na Starém Městě (Valentinská čp. 91)

Matija Murko, syn nevýznamného rolníka ze severovýchodního Slovinska navštěvoval základní školu v Drstniku a v Ptuji, kde navštěvoval také nižší stupeň klasického gymnázia. Vyšší stupeň navštěvoval v Mariboru. V roce 1880 nastoupil na Vídeňskou univerzitu, kde studoval germanistiku a slavistiku.[1] Sblížil se se svým profesorem Miklošičem, kterému v jeho posledních letech pomáhal ve vědecké práci. Proti Miklošičovým vědeckým názorům směřovaly útoky chorvatské publicistiky, a tak Murko své první vystoupení Miklošič in Hrvati věnoval právě obhajobě učitele.[1]

V roce 1885 složil Murko s výborným prospěchem (per vota unanimia cum applausu) obě rigoróza, hlavní z germanistiky 10. srpna 1885, ze slavistiky 19. října 1885 a 8. října 1886 byl promován doktorem filozofie.[1][2]

V roce 1887 odjel na studijní cestu do Moskvy.[3]

Jako skutečně jedinečný Miklošičevičův žák začal roku 1880 rozšiřovat práci svého učitele. Nepochybně mu pomohlo studium germanistiky – jeho první práce byla z oblasti německé filozofie a nejspíš právě potíže s německými lingvisty, na které při práci narážel, jej přivedly k tomu, aby se plně oddal studiu slavistiky. Jeho práce na téma enklitika ve slovinštině, na které pracoval pod vedením Miklosiče, byla zlomovým okamžikem, v němž se definitivně rozloučil se studiem germanistiky (nikoli však s jejími metodami a kritérii). Poté spolupracoval s Miklosičem na jeho publikacích. Po Miklošičevičově odchodu do důchodu byl vtáhnut do vědeckého bádání Vatroslava Jagiče, který rezolutně odmítal úzkou specializaci mezi mladými slavisty. S Jagičovou pomocí získal v roce 1887 cestovní stipendium a odjel do Ruska studovat ruštinu a ruskou literaturu. Život v Rusku jej obohatil jak po stránce vědomostní, tak lidské. Seznámil se s Alexandrem Veselovskym, který měl významný vliv na jeho studium historie literatury a folklóru.

Po návratu z Moskvy do Vídně se stal v roce 1897 docentem slovanské filologie na Filozofické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1902 byl jmenován řádným profesorem slovanské filologie na univerzitě v Grazu, kde působil patnáct let. Od roku 1917 působil několik let na filozofické fakultě v Lipsku.[1]

Matija Murko byl prvním profesorem jihoslovanských jazyků a literatury na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (v letech 19201931). Nástupní přednášku „O předchůdcích ilyrismu“ přednesl 23. října 1920.[1]

Murko byl jedním ze zakladatelů Slovanského ústavu, který se utvářel v letech 19321941 a kterému jako druhý předsedal. Slovanský ústav se pod jeho vedením stal významným vědeckým pracovištěm a centrem vědeckého života.

Matija Murko patřil k poslední generaci „renesančních“ slavistů, jakým byl např. v 19. století Pavel Josef Šafařík nebo Murkův předchůdce, první předseda Slovanského ústavu Lubor Niederle. Murko jako všestranná osobnost přispěl do celé řady vědních oborů (lingvistika, literární věda, etnologie, folkloristika) a byl také organizátorem vědecké práce a pedagogem.[4]

Matija Murko pracoval s plným vědomím svých velkých fyzických sil, bystré mysli, čilého temperamentu a zdravých ambic po déle než půl století v nejvýznamnějších centrech slovanských studií ve střední Evropě. Murkovo dílo je odkazem jeho dalekosáhlého a neutuchajícího ducha.

Remove ads

Vědecké práce

Publicistické a vědecké práce začal psát a publikovat již jako student a psal až do konce svého života. Murkovo poslední dílo Spomeniki (1951) vyšlo rok po jeho úmrtí u Slovinské matice v Lublani a bylo poté přeloženo do slovinštiny. Neocenitelný je Murkův příspěvek spisy z oblasti literární historie a etnologie a jeho filologická pojednání.

Byl redaktorem časopisu Slavia. V prvním čísle I. ročníku tohoto časopisu pro slovanskou filologii formuloval své názory o pojetí slavistiky. Časopis založil společně s  lingvistou a indoevropeistou Oldřichem Hujerem. Vydávali ho v letech 19221939 a dodnes vychází ve Slovanském ústavu.

Remove ads

Bibliografie

  • Miklošič in Hrvati: poslanica hrvatskemu akademičkemu društvu "Zvonimir" v Beču (1883)
  • Enklitike v slovenščini. Napisal (1891–1892)
  • Narodopisna razstava češkoslovanska v Pragi l. 1895 (1896)
  • Dr. Vatroslav Oblak. S podobo. (1899)
  • Die slawische Liturgie an der Adria (1905)
  • Geschichte der alteren sudslawischen Litteraturen (1908)
  • Vrazove za tisk pripravljene slovenske pesmi (1910)
  • Nauka o jeziku i književnosti Hrvata i Srba (1911)
  • Die Schrôpfkopfe bei den Slaven. Sltv. bańa, banka, lat. belnea. (1913)
  • Das serbische Geistesleben (1916)
  • Die slawische Philologie in Deutschland (1917)
  • Dobrozdáni o návrhu Rukověti slovanske filologie (1925)
  • Die Bedeutung der Reformation und Gegenreformation für das geistige Leben der Südslaven (1927)
  • La poésie populaire épique en Yougoslavie au début XXe si`ecle (1929)
  • Velika zbirka slovenskih narodnih pesmi z melodijami (1929)
  • Rozpravy z oboru slovanské filologie = Essais de la philologie slave. Uspořádal Jiří Horák (1937)
  • Spomeni mojega života (1939)
  • Spomini (1951)
  • Tragom srpsko-hrvatske narodne epike. Putovanja u godinama 1930–1932 (1951)

Seznam děl přeložených do českého jazyka

  • Murkova epocha slovanské filologie (2003)
  • Matija Murko v myšlenkovém kontextu evropské slavistiky: sborník studií (2005)
  • Bibliografický soupis literární činnosti prof. M. Murka (1931)
  • Rozpravy z oboru slovanské filologie (1937)
  • Dobrozdáni o návrhu Rukověti slovanske filologie (1925)

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads