Michael Adolf z Althannu

Michael Adolf I. hrabě z Althannu (německy Michael Adolf Reichsgraf von Althann, Freiherr auf der Goldburg zu Murstetten, jinak též Altheimb; 1574 – 7. května 1636^[zdroj?] Vídeň) byl rakouský šlechtic, vojenský velitel a diplomat z rodu Althannů. Uplatnil se ve válkách s Turky a v roce 1610 dosáhl hodnosti polního maršála. Mezitím byl v roce 1608 povýšen na hraběte a po porážce českého stavovského povstání zbohatl na pobělohorských konfiskacích (Vranov nad Dyjí, Jaroslavice, Oslavany), další majetek vlastnil v Dolním Rakousku a Uhrách.

Michael Adolf I. z Althannu
Narození	1574
Úmrtí	3. května 1638 (ve věku 63–64 let) nebo 1636 (ve věku 61–62 let) Vídeň
Povolání	vojevůdce
Choť	Alžběta ze Stötzingenu (od 1606) Marie Eva ze Šternberka (od 1627)
Děti	Michael Ferdinand z Althanu Michael Václav z Althannu[1] Michael Jan I. z Althannu[1] Marie Maxmiliana z Althannu[1] Marie Zuzana z Althannu Michael Adam z Althannu
Rodiče	Kryštof z Althannu[1] a Alžběta Teuffelová z Gundersdorffu[1]
Příbuzní	Michael František Ferdinand z Althannu (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Michael Adolf byl nejstarším synem Kryštofa svobodného pána z Althannu na Goldburgu a Murstettenu (1541–1589) a jeho druhé manželky, Alžběty baronky Teuffelové z Gundersdorffu (1548–1577).^[2]

Vojenská kariéra

Michael Adolf z Althannu

Absolvoval univerzitní studia a poté se začal věnovat vojenské kariéře. V roce 1598 přestoupil na katolickou víru a při této příležitosti přislíbil, že všichni jeho potomci ponesou jako první křestní jméno Michael, v ženské linii pak jméno Marie.^[3] Tato tradice přetrvává až do 21. století. V mládí se vyznamenal válkách s Turky, vynikl v bitvách u Rábu (1594) a u Stoličného Bělehradu (1601). Již v roce 1601 dosáhl hodnosti generálního polního vachtmistra, velel vlastnímu pluku s tisícovkou jezdců, později byl velitelem v Ostřihomi a zemským plukovníkem v Uhrách. V roce 1608 byl povýšen do říšského hraběcího stavu, titul mu byl potvrzen v roce 1610 pro rakouské zeměspolu s polepšením erbu a nárokem na oslovení Wohlgeboren.^[4] Byl také císařským komorníkem a členem Tajné rady. V roce 1610 byl povýšen do hodnosti polního maršála.^[5]

Již za vlády Rudolfa II. patřil k vlivným osobnostem císařského dvora a kromě vojenské kariéry se uplatnil jako diplomat. Díky znalosti poměrů v Uhrách byl několikrát vyslán k vůdcům protihabsburských povstání Štěpánu Bočkajovi a Gabrelu Bethlenovi. Byl také vyslancem v Istanbulu^[6] a v roce 1621 v Polsku.^[7]

Jako voják se znovu prosadil v roce 1611, když se během pvpádu pasovských zúčastnil dobývání Prahy.^[8] Za vlády císaře Matyáše se stal členem dvorské válečné rady a své postavení si udržel i za Ferdinanda II. V době čekého stavovského povstání se postavil na stranu císaře a jako představitel dolnorakouské šlechty se v roce 1620 zúčastnil holdování novému panovníkovi. V té době patřil k úzkému okruhu Ferdinandových vojenských poradců a podílel se na plánech tažení proti českým stavovským vojskům. Po bitvě na Bílé hoře ze svého postavení vytěžil i majetkové zisky.

V roce 1625 se stal prvním velmistrem krátkodobého rytířského řádu Militia Christiana, jehož byl zakladatelem.^[2] Patřil také k významným mecenášům katolické církve, majetkově a finančně zajistil především jezuitskou kolej v Jihlavě, jezuitský řád podporoval také ve Znojmě, Kremži a Spišské Nové Vsi.^[9]

Michael Adolf z Althannu zemřel ve Vídni dne 7. května 1636. Kromě dochovaných portrétů jeho osobnost připomíná socha v Sále předků zámku ve Vranově nad Dyjí.

Rodinné a majetkové poměry

Erb rodiny Althannů

Po otci zdědil rodová panství v Dolním Rakousku (Goldburg, Murstetten), po porážce stavovského povstání se aktivně zapojil do procesu pobělohorských konfiskací a získal panství Vranov nad Dyjí s Novým Hrádkem a Jaroslavice zkonfiskované jeho mladšímu bratru Volfu Dětřichovi (1575–1623)^[10], který byl aktivním účastníkem povstání na Moravě. Spolu s dalším bratrem Quintinem (1577–1634) převzal po Volfu Dětřichovi také panství Oslavany.^[11] Zatímco Jaroslavice se staly základem althannovského majetku na jižní Moravě až do konce 18. století, panství Vranov prodal v roce 1630 své švagrové, Volfově manželce Dorotě, rozené Stubenbergové (později ale Vranov získali opět jeho potomci). S druhou švagrovou, Quintinovou manželkou Annou Kateřinou, rozenou ze Schwarzenau, vedl později dlouholetý spor o Oslavany, o které měl zvláštní zájem především s ohledem na své aktivity v podpoře katolické církve. Z dochovaných pramenů vyplývá, že ve sporu se svou švagrovou sáhl i k fyzickému napadení.^[12]

Michael Adolf z Althannu byl dvakrát ženatý. V roce 1606 se oženil s baronkou Alžbětou ze Stötzingenu (†1624), dcerou barona Rudolfa Ruprechta ze Stötzingenu (1540–1600), hejtmana Dolních Rakous. Druhý sňatek uzavřel v Praze v roce 1627 s Marií Evou ze Šternberka (1605–1668), dcerou Adama II. ze Šternberka. Z obou manželství se narodilo celkem sedmnáct potomků, z nichž deset zemřelo v dětství. Na základě příslibu při konverzi na katolickou víru všichni synové nesli jméno Michael a dcery jméno Marie.^[2]

• Michael Jan I. (1607–1646), císařský komoří, nejvyšší lovčí, plukovník
• Michael Ferdinand (1610–1658), císařský tajný rada, komoří, nejvyšší zemský sudí na Moravě
• Marie Kateřina (1612–1644), ∞ 1642 Jan Ferdinand kníže Porcia (1605–1665), císařský nejvyšší hofmistr
• Marie Alžběta (1622–1670), ∞ 1650 Petr František Arnošt hrabě Mollart (1612–1670), císařský tajný rada, komoří, nejvyšší kuchmistr
• Michael Adam (1629–1645), jezuita
• Michael Václav (1630–1686), nejvyšší zemský sudí na Moravě, hejtman v Kladsku a diplomat
• Marie Maxmiliána (1635–1689), I. ∞ 1653 Jan Jáchym hrabě ze Sinzendorfu (1613–1665), císařský tajný rada, komoří, člen říšské dvorské rady, dvorský kancléř, II. ∞ 1674 Antonín František hrabě Collalto (1630–1696), nejvyšší zemský sudí a nejvyšší zemský komorník na Moravě
• Marie Zuzana (1636–1661), ∞ 1656 Helmhard Kryštof hrabě Ungnad z Weissenwolffu (1634–1702), císařský tajný rada, komoří, zemský hejtman v Horním Rakousku