Expedice 73
73. dlouhodobá expedice k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Expedice 73 je sedmdesátá třetí dlouhodobá mise na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Tvoří ji celkem sedm astronautů a kosmonautů. Tři z nich na stanici přiletěli v kosmické lodi Sojuz MS-27, zbylí čtyři v lodi Crew Dragon na misi SpaceX Crew-10 – ti však byli po zhruba polovině expedice vystřídáni posádkou SpaceX Crew-11. Expedice začala 19. dubna 2025 a potrvá nejméně půl roku.
.jpg)
.jpg)
Remove ads
Posádka
Expedice 73 začala 19. dubna 2025 ve 21:55:33 UTC (23:55:33 SELČ), v okamžiku odpojení kosmické lodi Sojuz MS-26 od ISS.[1][2] Stanici v Sojuzu opustili ruští kosmonuati Alexej Ovčinin a Ivan Vagner a americký astronaut Donald Pettit, kteří tam ve stejné lodi přiletěli 11. září 2024 a přes půl roku byli členy Expedice 72. Ta okamžikem jejich odletu skončila.[3]
Ovčinin den před opuštěním stanice, 18. dubna 2025 kolem 18:40 UTC,[4][5] předal svou funkci velitele ISS japonskému astronautovi Takujovi Ónišimi, jenž se tak stal třetím Japoncem v historii, který se postavil do čela týmu na ISS.[6] Ovčinin se velitelem stal 7. března 2025 v 18:55 UTC,[7] kdy převzal symbolický klíč od stanice z rukou astronautky Sunity Williamsové, která stanici velela po většinu Expedice 72.
Kromě Ónišiho bylo při zahájení expedice na palubě ISS dalších 6 lidí. Z nich tři přiletěli na stanici spolu s ním v kosmické lodi SpaceX Crew-10 už 16. března 2025[8] – Američanky Anne McClainová a Nichole Ayersová s Rusem Kirillem Peskovem. Druhou trojici tvořili ruští kosmonauti Sergej Ryžikov a Alexej Zubrickij a americký astronaut Jonathan Kim, kteří 8. dubna 2025[9] přiletěli v Sojuzu MS-27 vystřídat Ovčinina a jeho dva kolegy.
Výměny před zahájením Expedice 74
Do Expedice 72 platil po několik let model, že každých zhruba 6, v období kolem konce jedné a začátku další expedice, postupně přiletěly jedna loď Crew Dragon a jeden Sojuz a odletělo po jedné lodi obou typů se členy končící expedice. Nově příchozí tak několik dnů až týdnů byli na palubě ISS během předchozí nebo následující expedice, ale formálně nebyli jejmi členy.
Tento model však s příchodem Expedice 73 doznal změn, protože ruská agentura Roskosmos z ekonomických důvodů po dohodě s NASA a dalšími partnery ISS rozhodla o prodloužení jednotlivých letů Sojuzů na zhruba 7 až 9 měsíců, čímž během dvou roků „ušetří” jednu ze čtyř kosmických lodí.[10] Proto Roskosmos při startu Sojuzu MS-27 oznámil, že let potrvá 245 dní, tedy do 9. prosince 2025.[11]
NASA na svém webu uvedla, že Expedice 73 skončí v listopadu 2025,[12] a také že posádka SpaceX Crew-11 na ke stanici odstartuje „nejdříve v červenci 2025”. Z toho plyne, že k výměně čtyřčlenné části posádky dojde několik měsíců před koncem expedice, takže nově příchozí čtveřice astronautů, která vystřídá posádku velitelky McClainové, na palubě ISS stráví zhruba čtvrtinu nebo třetinu Expedice 73 (2 až 3 měsíce) a po ní zhruba polovinu Expedice 74 (asi 4 měsíce). V minulosti v podobných případech byli astronauti uváděni jako členové obou takových expedic.
Platilo tedy, že (nejdříve) 31. července 2025 odstartuje a o 2 dny později přiletí mise SpaceX Crew-11, kterou budou tvořit Američané Zena Cardmanová a Michael Fincke, japonský astronaut Kimija Jui a ruský kosmonaut Oleg Platonov,[13] a krátce poté – podle prvních plánů 6. srpna[14] – se Anne McClainová se svou posádkou v lodi SpaceX Crew-10 vrátí na Zemi. Ve skutečnosti Crew-11 na stanici přiletěla 2. srpna[15] a 8. srpna 2025[16] odletěla Crew-10 včetně Ónišiho, který již 5. srpna předal symbolický klíč od stanice a s ním i velení Sergeri Ryžikovovi. Ten expedici povede až do jejího konce v prosinci 2025.[17]
Krátce předtím, 27. listopadu 2025, dorazí Sojuz MS-28, na jehož palubě budou ruští kosmonauti Sergej Kuď-Sverčkov, Sergej Mikajev a americký astronaut Christopher Williams[18][19] a vystřídají Ryžikovovu posádku Sojuzu MS-27, s jejímž odletem zpět na Zemi Expedice 73 skončí.
Návštěvní mise
V červnu 2025 podle plánu, byť po opakovaných několikadenních odkladech, na stanici dorazila soukromá mise z programu privátních letů PAM. Posádku mise Axiom Mission 4, vyslané na dva týdny společností Axiom Space, tvořili zkušená americká astronautka Peggy Whitsonová a 3 privátní astronauti, Šubanšu Šukla z Indie, Sławosz Uznański-Wiśniewski z Polska a Tibor Kapu z Maďarska.[20][21][22] Na stanici pobývali do 14. července 2025.[23]
Vývoj obsazení
Vývoj obsazení ISS během Expedice 73 shrnuje následující tabulka:
Legenda:
členové Expedice 73, kteří přiletěli před jejím zahájním a odletí v době jejího trvání.
členové Expedice 73, kteří přiletěli před jejím zahájením a odletí v okamžiku jejího skončení
členové Expedice 73, kteří se k ní připojí v době jějího trvání a poté přejdou do Expedice 74
členové následující Expedice 74, kteří přiletí před jejím zahájením
《 》 návštěvní mise Axiom Mission 4
Remove ads
Průběh expedice
Na období expedice jsou naplánovány nejméně 2 výstupy do volného prostoru, po jednom na západním a na ruském segmentu ISS. Uskuteční se také několik plánovaných manévrů ke zvýšení dráhy ISS, která se jinak vlivem brzdění způsobovaného nepatrnými stopami atmosféry Země pomalu, ale setrvale snižuje. Občas stanice provede také manévr neplánovaný, úhybný, ale se vzdálila z dráhy, na které jí hrozí příliš blízký kontakt s tzv. vesmírným smetím, tedy zbytky z předchozích vesmírných letů, které nejčastěji tvoří části nefunkčních družic nebo druhé a vyšší stupně nosných raket.
První taková úprava dráhy stanice během nové expedice patřila k těm plánovaným. Progress MS-30 spustil své motory 24. dubna 2025 v 00:08 UTC, aby za 10 minut a 39,7 sekundy činnosti dodaly stanici rychlostní impuls 1,22 m/s, což střední hodnotu její dráhy zvýšilo o 2,1 km na 419 km.[24]
Posádka si ale hned v prvních týdnech expedice v praxi vyzkoušela také úhybný manévr. Konkrétně šlo o zbytky čínské rakety Dlouhý pochod (Čchang-čeng) vypouštěné v roce 2005, které by bez změny dráhy stanice proletěly kolem ve vzdálenosti něco málo přes 600 metrů. Motory Progressu MS-30 připojeného na zádi stanice se proto zapálily 30. dubna ve 22:10 UTC, pracovaly 3 minuty a 33 sekund a navedly stanici do bezpečnější letové hladiny.[25]
Obě Američanky na palubě, McClainová a Ayersová, vystoupily 1. května 2025 ze stanice, aby přesunuly na vhodnější místo komunikační anténu stanice pro kontakt s přilétajícími kosmickými loděmi. Provedly také přípravné montážní práce před instalací dalšího moderního solárního panelu iROSA, který na stanici doveze následující zásobovací mise. Celkem 275. výstup z ISS, a přitom teprve pátý ryze ženský výstup v historii, trval 5 hodin a 44 minut. Začal otevřením pokopu ve 13:05 UTC a skončil jeho uzavřením v 18:49 UTC.[26][27][28] McClainová si svým třetím výstupem v kariéře zvýšila dobu pobytu ve volném prostoru na 18 hodin a 52 minut, Ayersová byla mimo stanici poprvé.
Kosmonauti Roskosmosu počátkem června 2025 provedli inspekce vnitřních povrchů přetlakového modulu na konci modulu Zvezda a utěsnili některé nové oblasti úniku vzduchu. NASA na základě toho 12. června 2025 odložila start a přílet čtyřčlenné komerční posádky Axiom Mission 4 na stanici, aby poskytla Roskosmosu dodatečný čas na vyhodnocení situace a určení, zda je nutné další řešení problému.[29] Ruská agentura však už 13. června oznámila, že podle měření se po provedené opravě únik vzduchu z přechodové komory poprvé od jeho objevení v roce 2019 zcela zastavil.[30] O den později to potvrdila i NASA a současně vyhlásila, že se start Ax-4 uskuteční nejdříve 19. června 2025.[31] Ani tento plán ale dlouho nevydržel, protože NASA den před startem přidala další tři dny, aby „získala čas na další vyhodnocení provozu stanice po nedávných opravách v zadní části modulu Zvezda”,[32] a již den po tomto vyhlášení s podobným vysvětlením ustoupila i z nového termínu 22. června.[33]
Motory Progressu MS-30 se 19. června v 02:34 UTC plánovaně spustily na 3 minuty a 28,4 sekundy a vytvořily impuls 0,3 m/s. Ten ISS na její dráze kolem Země posunul o asi 520 metrů výše, na střední výšku 416,18 km nad zemským povrchem.[34] O dalších 1,93 km – na 416,8 km– střední výšky dráhy stejný Progress stanici vytlačil zažehnutím motorů 16. července 2025 ve 14:45 UTC.[35] A další zážeh v řadě – za dobu připojení Progressu MS-30 ke stanici už sedmý – začal 14. srpna 2025 v 04:28 UTC. Motory pracovaly 10 minut a 47,3 sekundy, stanici dodaly impuls 1 m/s a zvýšily tak střední výšku dráhy stanice o 1,7 km na 416,7 km.[36]
Následující zvýšení dráhy 3. září už si vzala na starost kosmická loď Cargo Dragon, která ke stanici přiletěla jen o 10 dní dříve. Její dva dodatečné motory Draco v otevřeném nákladním prostoru (trunku) se spustily v 18:15 UTC a přidaly stanici na rychlosti asi 0,5 m/s, což zvýšilo perigeum (nejnižší bod dráhy ISS nad Zemí) o 1,53 km.[37][38] Motory nákladní lodi SpaceX CRS-33 se znovu zapálily 25. září 2025 v 17:38 UTC. Pracovat měly 19 minut a 42 sekund, ale tým řídicí misi v pozemním středisku SpaceX zaznamenal chybu při přepnutí přívodů pohonných látek z dodatečných nadrží a zážeh záměrně přerušil po 3 minutách a 45 sekundách.[39] Střední výška oběžné dráhy ISS se zvýšila o 880 metrů.[40] O den později se pak odehrál další pokus, který už proběhl bez potíží – přídavné motory v trunku se zapálily v 18:09 a pracovaly 15 minut,[41][42][43] což zvýšilo rychlost stanice o 1,62 m/s[44] a tím i střední výšku její dráhy o 3,63 km.[45]
Remove ads
Připojené osobní a nákladní lodi, obsazení portů
Porty ISS
ISS bud mít na začátku Expedice 73 celkem 12 portů umožňujících připojení jiného kosmického tělesa (kosmické lodě, případně dalšího modulu):
- přední port modulu Harmony (Harmony forward) – port na přídi stanice mířící ve směru letu
- horní port modulu Harmony (Harmony zenith) – port mířící směrem od Země
- spodní modulu Harmony (Harmony nadir) – port mířící směrem k Zemi
- spodní port modulu Unity (Unity nadir)
- spodní port Rassvet (Rassvet nadir)
- přední port modulu Pričal (Pričal forward)
- zadní port modulu Pričal (Pričal aft)
- pravý port modulu Pričal (Pričal starboard)
- levý port modulu Pričal (Pričal port)
- spodní port modulu Pričal (Pričal nadir)
- horní port modulu Poisk (Poisk nadir)
- zadní port modulu Zvezda (Zvezda aft) – port na zádi stanice mířící proti směru letu
První čtyři uvedené porty modulu Pričal prozatím nejsou určeny k běžnému provozu.
Připojené kosmické lodi
Při zahájení Expedice 73 budou k ISS připojeny 2 osobní kosmické lodi (SpaceX Crew-10 a Sojuz MS-27) a 2 lodi nákladní (Progress MS-29 a Progress MS-30). Během jejího trvání se kromě již zmíněných 3 misí s posádkou (Axiom Mission 4, SpaceX Crew-11 a Sojuz MS-28) připojilo také 5 nákladních lodí – SpaceX CRS-32 (start 21. dubna 2025),[46] Progress MS-31 (start 3. července 2025),[47] SpaceX CRS-33 (start 24. srpna 2025),[48] Progress MS-32 (start 11. září 2025)[49] a Cygnus NG-23 (start 14 září 2025).[50]
Zajímavostí přitom je, že 12 dní před startem mise CRS-33 uvedla zástupkyně SpaceX, že loď zůstane u stanice alespoň do konce prosince, dokud neprovede všechny 4 až 5 zážehů pro zvýšení dráhy stanice, na něž bude připravena. Dodala také, že Cargo Dragon bude mít pro tento účel zhruba trojnásobou kapacitu než lodi Cygnus.[51] Ty úpravy dráhy stanice opakovaně testovaly během několika svých posledních misí. Faktem přitom zůstává, že většinu takových operací dosud zajišťovaly kosmické lodi Progress připojené k zadnímu portu stanice (Zvezda aft).
Na počátku expedice se navíc předběžně počítalo s tím, že během jejího trvání – nejdříve v září 2025 – přiletí také dvě zcela nové nákladní lodi, HTV-X japonské agentury JAXA[52] na misi HTV-X1 a americký miniraketoplán Dream Chaser společnosti Sierra Space na testovacím letu DCC-1.[53] U těchto lodí však stále pokračují přípravné a certifikační práce a jejich přílety byly naplánovány již na několik předchozích expedic, takže se očekával možný další skluz. Během léta 2025 dosud přišlo upřesnění, že HTV-X1 na ISS dorazí později na podzim, tedy nejdříve říjnu nebo dokonce v listopadu 2025. JAXA pak 22. srpna oznámila, že loď odstartuje 21. října 2025.[54] Ovšem o premiérovém letu Dream Chaseru se už ve výhledu programu expedice ani nemluvilo[55] a na tiskové konferenci ke startu zásobovací mise Cygnus NG-23 se zástupkyně NASA vyhnula odpovědi na přímou otázku na toto téma.[56] O několik dní později agentura oznámila změnu smlouvy se Sierra Space, z níž plyne, že první let Dream Chaseru nezamíří k ISS, ale své schopnosti prokáže při volném letu, který se navíc odehraje před koncem roku 2026.[57][58]
Legenda:
← nebo → označuje směr přesunu lodi k jinému portu
kurzívou jsou uvedeny plánované události
pokračující lety
ukončené lety
budoucí lety
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads