Michael Mmoh
americký tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Michael Mmoh (* 10. ledna 1998 Rijád) je americký profesionální tenista narozený v Saúdské Arábii. Na challengerech ATP a okruhu ITF vyhrál jedenáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]
_02.jpg)
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2023 na 81. místě a ve čtyřhře v dubnu 2021 na 265. místě. Trénuje ho Andres Alarcon.[1]
Remove ads
Soukromý život
Narodil se roku 1998 v saúdskoarabské metropoli Rijádu. Otec, profesionální tenista Tony Mmoh, reprezentoval Nigérii na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu a zahrál si druhé kolo na US Open 1985. Matka Geraldine Mmohová, profesí zdravotní sestra, pochází z irského Monaghanu. V 90. letech dvacátého století pracovala v Saúdské Arábii. V prosinci 2016 se ze Spojených států přestěhovala do Austrálie.[3][4][5]
Michael Mmoh jako americký občan získal také australské občanství. Má bratra Anthonyho a sestry Antoinettu s Amekou. Vyrostl v Marylandu, kde ve třech letech začal hrát tenis. Ve třinácti se přestěhoval do floridského Bradentonu, kde se začal připravovat v IMG Academy v programu Nicka Bollettieriho. V září 2024 se oženil s chorvatskou trenérkou akademie Klarou Mrčelovou.[6] Za preferovaný úder uvedl forhend.[3][4][5]
Remove ads
Tenisová kariéra
V juniorském tenise vystoupal v srpnu 2015 na 2. místo kombinovaného žebříčku ITF, dva měsíce po semifinálové účasti na French Open.[4][2] K americké trofeji v juniorském Davis Cupu 2014 přispěl zápasovou bilancí 5–0.[4] Na Orange Bowlu ovládl žákovskou kategorii 14letých a s krajanem Stefanem Kozlovem čtyřhru v úrovni 18letých.[4] Mezi juniory porazil pozdější členy první světové pětky Rubljova a Tsitsipase.[3]
_(29236481833).jpg)
Na okruhu ATP Tour debutoval na únorovém Memphis Open 2016, kde prošel kvalifikačním sítem. Časnou porážku mu přivodil teenager Taylor Fritz z poloviny druhé světové stovky.[7] Do série Masters premiérově zasáhl o měsíc později, na Miami Open 2016. V úvodu podlehl padesátému druhému hráči žebříčku, 18letému Alexandru Zverevovi, po nezvládnutých tiebreacích.[8] V hlavní grandslamové soutěži se premiérově představil v singlu US Open 2016 díky divoké kartě tradičně udělované úřadujícímu juniorskému mistru USA, jímž se stal. V úvodním kole nenašel recept na Francouze Jérémyho Chardyho z šesté desítky klasifikace.[9][10]
První vyhrané zápasy zaznamenal na lednovém Brisbane International 2018, když postoupil do čtvrtfinále přes Federica Delbonise a světovou třiatřicítku Mischu Zvereva.[11] Dále jej však nepustil 18letý Australan Alex de Minaur z třetí světové stovky.[12] Kvalifikací prošel na Miami Open 2018. Ve floridské dvouhře vyřadil krajana Christophera Eubankse a světovou patnáctku Roberta Bautistu Aguta, znamenající první kariérní výhru nad příslušníkem Top 15.[5][3] Ve třetím kole získal jen dva gamy na Jihokorejce Čong Hjona z třetí desítky.[13][10] Po navazujících titulech na zářijových challengerech v Columbusu a Tiburonu, kde ve finále zdolal Thompsona a Granollerse, jako dvacetiletý debutoval 1. října 2018 v první světové stovce žebříčku ATP, na 96. místě.[14][3]
.jpg)
Druhé a třetí čtvrtfinále na okruhu ATP dosáhl na Los Cabos Open 2018[15] a U.S. Men's Clay Court Championships 2022 v Houstonu, kde jako šťastný poražený před utkáním s Kyrgiosem odstoupil pro natažený pravý velký přitahovač.[16] Čtvrtfinálovou účast na houstonské antuce zopakoval v roce 2024. Do Australian Open 2023 nastoupil jako šťastný poražený po odhlášení Goffina. V úvodním duelu odvrátil za stavu 0–2 na sety mečbol francouzskému kvalifikantu Laurentu Lokolimu.[17] Nezastavila jej ani světová třináctka Alexander Zverev, čímž podruhé porazil člena ze světové dvacítky.[18] Na grandslamu prošel poprvé do třetího kola, v Melbourne Parku pak do této fáze jako pátý šťastný poražený a první od osmifinalisty Stéphana Roberta v ročníku 2014.[19] Jeho cestu soutěží ukončil J. J. Wolf.[20] Ve Wimbledonu 2023 opět z pozice šťastného poraženého vyřadil dvanáctého muže žebříčku Félixe Augera-Aliassimeho z Kanady,[21][22] než mu stopku vystavil stý sedmdesátý muž klasifikace a kvalifikant Maximilian Marterer.[23]
Mezi poslední osmičku se probojoval na Delray Beach Open 2023 přes Denise Shapovalova z třetí desítky žebříčku,[24] než jej vyřadil krajan Mackenzie McDonald.[25]
Remove ads
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (11 titulů)
Čtyřhra (1 titul)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads