Mochna zlatá

Mochna zlatá (Potentilla aurea) je nízká, vytrvalá rostlina, která, jak naznačuje její druhové jméno 'zlatá', kvete v letním období zlatožlutě. Je dekorativní a fytogeografický zajímavý alpínský prvek české květeny, glaciální relikt, pozůstatek po době ledové. V Česku je považována za původní druh.

Mochna zlatá
Rozkvetlá mochna zlatá (Potentilla aurea)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Podčeleď	Rosoideae
Rod	mochna (Potentilla)
Binomické jméno
Potentilla aurea L., 1756
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Listy a květy

Opylování

Nákres mochny zlaté

Z hlediska ohrožení je mochna zlatá v české přírodě hodnocená 'Červeným seznamem ohrožených druhů České republiky' z roku 2017 jako ohrožený druh (C3).^[1][2][3]

Rozšíření

Tato horská rostlina roste v české přírodě v montánním stupni v Krkonoších, na Kralickém Sněžníku, v Jeseníkách, Beskydech a Javorníkách, kde se vyskytuje obvykle až nad hranici lesa. Nejvýše se vyskytuje v Krkonoších na Sněžce v nadmořské výšce 1595 m n. m. Na Slovensku a Polsku roste na Velké Fatře, v Tatrách a Pieninách. Českými horami probíhá severní hranice jejího rozšíření.

Celkový areál tvoří území od Pyrenejí na jihozápadě přes Francouzské středohoří, Juru, Vogézy, Schwarzwald, Sudety, Alpy a Apeniny až po Karpaty, kde roste v nadmořských výškách mezi 1300 až 3200 metry. Vyskytuje se také v pohořích Balkánu a na jihu Řecka, druhotně i v Turecku.^{[1][2][3][4][5]}

Ekologie

Tato bylina je hemikryptofyt, který sice dává přednost vlhčím a kyselejším půdám, ale nachází se i na půdách se zásaditým podložím. Vyskytuje se na vápencových i žulových substrátech, častěji však na žule. Roste na otevřených horských loukách, pastvinách, mýtinách, sněhových vyležiskách, ale i na travnatých plochách mezi klečí, v kosodřevině či ve světlých horských smrčinách u horní hranice lesa. Poměrně dobře snáší půdy chudé na živiny.

Ve střední Evropě obývá vysokohorské louky a pastviny, a to i v polohách s dlouhým obdobím sněhové pokrývky. Bohatější populace se nacházejí na extenzivně využívaných pastvinách, protože její semena jsou šířena také v trusu dobytka. Kvete v závislosti na klimatických podmínkách, její květy postupně rozkvétají nejčastěji v květnu až srpnu. Tento jen málo proměnlivý druh má počet chromozomů 2n = 14 a stupeň ploidie x = 2.^{[1][2][3][6][7][8]}

Popis

Mochna zlatá je vytrvalá, stálezelená bylina s hustým, trsovitým habitem. Bývá vysoká 10 až 25 cm, vyrůstá z větveného oddenku pokrytého dvěma řadami odumřelých palistů. Oddenek vzniká na povrchu půdy a postupně bývá zatahován pod povrch, slouží jako zásobní orgán se živinami a rostlině nahrazuje hlavní kořen.

Její postranní lodyhy jsou zprvu poléhavé a na až koncích vystoupavé. Jsou přitiskle chlupaté, mívají dva až čtyři listy vyrůstající střídavě, z nich dolní jsou pětičetné a horní trojčetné. Přízemní růžice listů je poměrně řídká, její pětičetné listy s palisty vyrůstají na dlouhých chlupatých řapících. Listy v růžici jsou stálezelené, nepříznivé zimní období přečkávají pod sněhem. Listy jsou dlanitě složené, jejich lístky bývají podlouhle eliptické či podlouhlé obvejčité, jsou dlouhé 1,5 až 3 cm a široké od 0,5 po 1,5 cm. Lístek má dlouhou celokrajnou bázi, v horní polovině až čtvrtině je ostře pilovitý a má dva až pět párů krátkých, kupředu namířených zubů. Lístky jsou oboustranně zelené, na líci lysé s hustou síťovitou žilnatinu, na rubu mají tuhé krátké chlupy a jsou u listu shodně velké.

Ke konci lodyh vyrůstají stonky s jedním až deseti žlutými oboupohlavnými květy, které bývají v průměru velké 1,5 až 2,5 cm a jsou uspořádané do vrcholičnatého květenství, do kružele. Květ má vytrvalý kalich, jenž je kratší než pravidelná pětičetná koruna a je celý odstálé chlupatý. Rozložené korunní lístky bývají dlouhé asi 8 mm, jsou stejně velké, zlatožluté a mají nápadnou oranžovou skvrnou na bázi, květní lůžko je mírně vyklenuté a uvnitř koruny se nacházejí četné tyčinky a pestíky. Tyčinky vyrůstají ve třech kruzích a jejich prašníky mají dvě prašná pouzdra, pestíky nesou boční čnělky s bliznami. Květy jsou opylovány cizosprašně hmyzem (samotářské včely či mouchy) nebo se pyl v květu přenese samosprašně.

Plody jsou zelenohnědé nažky se ztvrdlým oplodím dlouhé průměrně 1,2 mm, které jsou uzavřené ve vytrvalém kalichu, v plodenství. Nažky obsahují po jednom semeni a jsou rozptylovány po okolí převážně větrem nebo povrchovou vodou. Někdy je šíří i mravenci odnášením do hnízd či býložravci ve fekáliích.^{[1][2][3][4][6][7][8]}

Význam

V lidovém léčitelství se listy mochny zlaté považují za lék proti cukrovce, stejně jako uklidňující prostředek při křečích trávicího traktu a svalů. Při bolestech v krku či při krvácení dásní se jejích odvar používal jako kloktadlo a také jako přísada do koupele při léčbě špatně se hojících povrchových ran. Z léčivých látek bylina obsahuje především glykosidy, třísloviny, škrob a pryskyřici.

Dekorativně a fytogeograficky zajímavý alpínský prvek naší květeny vyskytující se v Česku na severní hranici svého rozšíření. Je vhodný jako okrasná rostlina do skalek a na okraje záhonů. Množí se brzy na jaře dělením trsů. Po několika letech pěstování by se měly trsy protrhat, protože příliš hustý porost má za následek špatné kvetení a sníženou mrazuvzdornost. Vyžaduje slunné stanoviště a půdu slabě vlhkou a bez vápna.^[1][2][3][7]