Oskar Dirlewanger

Oskar Dirlewanger (26. září 1895, Würzburg – 7. června 1945, Altshausen, Württemberg) byl německý důstojník Waffen SS v druhé světové válce. Byl zakladatelem a velitelem SS jednotky „Dirlewanger“. Sloužil zejména v Polsku a Bělorusku a jeho jméno je úzce spjato s některými z nejznámějších válečných zločinů.

Oskar Dirlewanger
Oskar Dirlewanger jako SS-Oberführer před tím, než mu by udělen Rytířský kříž.
Narození	26. září 1895 Würzburg, Německé císařství
Úmrtí	7. červen 1945 (49 let) Altshausen, okupované Německo
Vojenská kariéra
Hodnost	SS-Oberführer der Reserve
Doba služby	1914–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Waffen-SS (do roku 1945)
Velel	36. Waffen-Grenadier Division der SS
Války	První světová válka Druhá světová válka
Vyznamenání	Rytířský kříž železného kříže Německý kříž ve zlatě
Podpis
multimediální obsah na Commons

Historiky bývá často popisován jako extrémně krutý člověk, „psychopatický vrah a pedofil“ (Steven Zaloga^[1]), „násilný sadista“ (Richard Rhodes^[2]), „expert ve vyhlazování a oddaný sadista a nekrofil“ (J. Bowyer Bell^[3]) a „sadista a nekrofil“ (Bryan Mark Rigg^[4]).

Život

Mládí a první světová válka

Dirlewanger se narodil 26. září 1895 ve Würzburgu. Byl synem obchodníka a většinu dětství strávil v Esslingenu na Neckaru, kam se jeho rodina přestěhovala v roce 1906. Navštěvoval místní gymnázium (dnes známé jako Georgii-Gymnasium) a Schelztor-Oberrealschule. Maturitu složil v roce 1913.

Dirlewanger narukoval do württemberské armády dne 1. října 1913 a sloužil jako kulometčík u „König Karl“. V rámci této jednotky měl bojovat na západní frontě, kde se zúčastnil německé invaze do Belgie a později bojoval ve Francii. Obdržel Železný kříž první i druhé třídy, přičemž byl šestkrát zraněn, a válku ukončil v hodnosti poručíka, velícího rotě na východní frontě v jižním Rusku a Rumunsku. Po zastavení bojů měl být Dirlewangerův prapor internován v Rumunsku, ale Dirlewanger se rozhodl vrátit svou jednotku do Německa a odvedl 600 mužů ze své roty a dalších jednotek praporu domů.^[5]

Podle německého životopisce Knuta Stanga přispěla válka k tomu, že určila Dirlewangerův pozdější život a jeho metody, neboť „jeho amorální osobnost s alkoholismem a sadistickou sexuální orientací byla navíc rozvrácena frontovými zážitky z první světové války a jejím zběsilým násilím a barbarstvím“.^[6]

Po válce vstoupil do oddílů Freikorps a víckrát se neúspěšně pokusil o vstup do Schutzstaffel. V roce 1932 se stal členem Hitlerovy NSDAP. V tomto období se seznámil s významným členem nacistické strany G. Bergerem. V rámci Legie Condor se v letech 1936 až 1939 účastnil španělské občanské války, při níž byl několikrát raněn.

Druhá světová válka

V druhé světové válce dostal za úkol založit jednotku SS z odsouzených zločinců a politických vězňů. Tato jednotka se stala známa pro svoji extrémní brutalitu a nedisciplinovanost. Účinkovala pouze na východní frontě. Účastnila se potlačení Varšavského povstání i akcí proti SNP. Jednotka pod jeho vedením spáchala řadu válečných zločinů, mezi nejznámější patří vypálení běloruské vesnice Chatyň či masakr ve varšavských čtvrtích Wola a Ochota. Byl prvním velitelem 36. divize granátníků SS, která vznikla z brigády Dirlewanger. Jednotce však velel pouze krátce, protože na druhý den po oficiálním vzniku jednotky byl těžce raněn a evakuován z fronty.

K obviněním z Dirlewangerovy nekrofilie se vyjádřil historik Tim Heath, který uvedl, že přestože jeho kariéru charakterizuje „znásilňování dětí, vraždy, perverze, sadismus a alkoholismus,“ nebyl mu prokázán žádný důkaz o nekrofilii a že „lze pouze předpokládat, že takové domněnky jsou výsledkem literární fabulace.“ Navzdory tomu Heath prohlašuje, že Dirlewanger byl „živoucím ztělesněním zla a zvrácenosti a veškerým důkazem, že monstra existují“^[7]

Zatčení a smrt

Dirlewanger byl zatčen ve Francouzské okupační zóně 1. června 1945 u města Altshausen v Horním Švábsku, když měl na sobě civilní oblečení, používal falešné jméno a skrýval se v odlehlé lovecké chatě. Byl poznán bývalým židovským vězněm koncentračního tábora a převezen do vazební věznice. Zemřel údajně kolem 7. června 1945 v zajateckém táboře v Altshausenu, pravděpodobně v důsledku špatného zacházení. O povaze jeho smrti existuje řada protichůdných zpráv: Francouzi tvrdili, že zemřel na infarkt a byl pohřben v neoznačeném hrobě. Podle jiné verze ho v táboře ubili na smrt polští vojáci (bili ho každý den, dokud neupadl do bezvědomí), kteří se mu tak chtěli pomstít za jeho brutalitu při potlačovaní Varšavského povstání.^[8]

Zprávy o tom, že po válce sloužil ve francouzské cizinecké legii, se nepotvrdily. V roce 1960 byly jeho ostatky exhumovány a tvrzení o legii byla vyvrácena.^[9][10]

Shrnutí kariéry u SS

Data povýšení

• Einjährig-Freiwilliger – 1. říjen, 1913
• Unteroffizier – 27. červenec, 1914
• Vizefeldwebel – 24. prosinec, 1914
• Leutnant der Reserve – 14. duben, 1915
• Oberleutnant der Reserve a. D. – 30. prosinec, 1918
• SA-Scharführer – 2. srpen, 1932
• SA-Truppführer – 4. srpen, 1933
• SA-Sturmführer – 9. listopad, 1933
• SS-Mann – 24. červen, 1939/1940
• SS-Obersturmführer der Reserve – 1. červenec, 1940
• SS-Hauptsturmführer der Reserve – 19. srpen, 1940
• SS-Sturmbannführer der Reserve 1940
• SS-Obersturmbannführer der Reserve 1940
• SS-Standartenführer der Reserve 1941/1942
• SS-Oberführer der Reserve – 12. srpen, 1943/1944

Významná vyznamenání

• Rytířský kříž železného kříže – 30. září, 1944
• Německý kříž ve zlatě – 5. prosinec, 1943
• Spona za boj zblízka v bronzu – 19. březen, 1943
• Pruský železný kříž I. třídy – 13. červenec, 1918
• Pruský železný kříž II. třídy – 5. květen, 1915
• Spona k pruskému železnému kříži I. třídy – 16. září, 1942
• Spona k pruskému železnému kříži II. třídy – 24. květen, 1942
• Zlatá württemberská medaile za zásluhy – 4. říjen, 1915
• Útočný odznak pěchoty ve stříbře – červen, 1943
• Odznak Za boj proti partyzánům ve stříbře – 1944
• Španělský kříž ve stříbře s meči
• Španělský vojenský záslužný kříž
• Španělská pamětní medaile na občanskou válku
• Odznak za zranění v černém – 30. duben, 1918
• Odznak za zranění ve zlatě – 9. červenec, 1943
• Kříž cti
• Služební vyznamenání NSDAP v bronzu
• Čestný prýmek starého bojovníka
• Medaile východních národů I. třídy ve stříbře – 10. listopad, 1942
• Medaile východních národů II. třídy ve stříbře – 9. říjen, 1942
• Slovenský vítězný kříž I. třídy s meči