Panavia Tornado ADV

Panavia Tornado Air Defence Variant (ADV) je přepadová varianta dvoumotorového proudového letounu s měnitelnou geometrií křídel Panavia Tornado s dlouhým doletem. První let proběhl 27. října 1979 a do služby vstoupil v roce 1986 u Royal Air Force (RAF). Také sloužil v italském letectvu (AMI) a saúdském královském letectvu (RSAF).

Tornado ADV
Britské Tornado F3 111. stíhací perutě
Určení	záchytný stíhací letoun
Výrobce	Panavia Aircraft GmbH
První let	27. října 1979[1]
Zařazeno	1. května 1985
Vyřazeno	2011 (Royal Air Force)
Charakter	Vyřazen
Uživatel	Royal Air Force (dříve) Aeronautica Militare (dříve) Saúdské královské letectvo (dříve)
Vyrobeno kusů	218
Vyvinuto z typu	Panavia Tornado IDS
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letoun Tornado ADV byl původně navržen k zachycení sovětských bombardérů, které létaly nad Severním mořem, s cílem zabránit úspěšnému leteckému útoku na Spojené království. K tomuto účelu byl vybaven výkonným radarem a raketami vzduch-vzduch s dosahem za hranicí viditelnosti, nicméně prvním výrobním letadlům podle standardu F2 chyběly radary kvůli problémům s vývojem. Následný standard F3 byl konečnou variantou používanou RAF, stejně jako všechna letadla Tornado ADV, která si pronajímalo také italské letectvo a používalo i saúdské letectvo.

Během služby prodělalo Tornado ADV několik modernizačních programů, které zlepšily jeho letecké schopnosti a umožnily mu kromě stíhacích úkolů plnit mise SEAD (potlačení nepřátelské protivzdušné obrany). Royal Air Force a Saúdské královské letectvo své flotily letounů Tornado ADV vyřadily a nahradily novějším víceúčelovým letounem Eurofighter Typhoon.

Italské letectvo na začátku 90. let vydalo požadavek k posílení své protivzdušné obrany než bude zaveden Eurofighter Typhoon. Letouny měly sloužit společně s letitými stroji Aeritalia F-104S Starfighter. Vedle letounu Tornado ADV byly vybrány i stíhačky F-16. 17. listopadu 1993 Itálie podepsala s RAF dohodu o pronájmu 24 letounů Tornado F3 na dobu deseti let.^[2] Tehdy se očekávalo, že Eurofighter Typhoon se začne uvádět do provozu kolem roku 2000.^[2] Poslední letoun se vrátil na základnu RAF Saint Athan 7. prosince 2004.

Specifikace (Tornado F3)

Zdroj: Jane's All The World's Aircraft 1993–94,^[3]

Technické údaje

• Posádka: 2
• Délka: 18,68 m
• Rozpětí:
  • Rozložené: 13,91 m (25°)
  • Složené: 8,6 m (67°)
• Výška: 5,95 m
• Nosná plocha : 26,6 m²
• Hmotnost (prázdný): 14 500 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 27 986 kg
• Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Turbo-Union RB199-34R s přídavným spalováním
  • Suchý tah: 40,5 kN
  • Tah s forsáží: 73,5 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 2 400 km/h ve výšce 9 000 m, 1 482 km/h na úrovni mořské hladiny
• Bojový dolet: 1 853 km (podzvuková rychlost)
• Přeletový dolet: 4 265 km se čtyřmi přídavnými nádržemi
• Dostup: 15 240 m
• Stoupavost:
• Tah/Hmotnost:

Výzbroj

• 1× kanón Mauser BK-27 ráže 27 mm se zásobou munice 180 ks^[4]
• 10 externí závěsů (4× polozapuštěné pod trupem, 2× pod trupem, 4× otočné pod křídly) s nosností až 9000 kg, dva závěsy na vnitřní straně křídel pro 2 × střely vzduch-vzduch) s krátkým dosahem
  • 4× střela AIM-9 Sidewinder nebo AIM-132 ASRAAM
  • 4× střela Skyflash nebo AIM-120 AMRAAM (na čtyřech polozapuštěných závěsech pod trupem)
  • Až 2 × přídavná nádrž pro delší dolet/dobu letu.