Petra Vlhová
slovenská alpská lyžařka specializující se na technické disciplíny slalom, obří slalom a paralelní slalom From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Petra Vlhová (* 13. června 1995 Liptovský Mikuláš) je slovenská alpská lyžařka specializující se na technické disciplíny slalom, obří slalom a paralelní slalom.
Na Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu vyhrála slalom, čímž se stala druhým olympijským vítězem na zimních hrách v rámci slovenských výprav.[2] Na světových šampionátech získala šest medailí. Na Mistrovství světa 2019 v Åre zkompletovala celou medailovou sadu, když se stala světovou šampionkou v obřím slalomu,[3] druhá skončila v superkombinaci[4] a třetí místo obsadila ve slalomu. Na MS 2017 ve Svatém Mořici byla členkou stříbrného slovenského týmu v soutěži družstev. Na Světovém šampionátu 2021 v Cortině d'Ampezzo dojela druhá v superkombinaci a ve slalomu.[5]
V sezóně 2020/2021 vyhrála jako první slovenský lyžař celkové hodnocení Světového poháru. V sezónách 2018/2019 a 2021/2022 se umístila na celkovém druhém místě. Jako první Slovák rovněž získala malý křišťálový glóbus v ročníku 2019/2020 za vítězství ve slalomu a paralelním slalomu. Podruhé slalomovou klasifikaci ovládla v sezóně 2021/2022.[6] Do října 2022 ve Světovém poháru vyhrála 31 závodů, z toho 22 ve slalomu, 6 v obřím slalomu, 1 v paralelním slalomu, 1 v paralelním obřím slalomu a 1 v městském závodu. Od ledna 2017 do prosince 2020 zvítězily Vlhová a Mikaela Shiffrinová ve 28 slalomech v řadě.
V letech 2019, 2020 a 2021 byla vyhlášena slovenským Sportovcem roku.[7][8] V anketě Najväčší Slovák vyhlášené v roce 2019 obsadila 27. místo jako čtvrtý sportovec v pořadí.[9]
Remove ads
Klubová příslušnost a trenérský tým
V letech 2006–2010 byla členkou SKI Teamu Martinské hole v Martině[10] a závodila také za Lyžařský klub Šachtičky Banská Bystrica, se základnou ve skiareálu Šachtičky. Během sezóny 2011/2012, ve věku šestnácti letech, se připravovala ve Ski Klubu Javorovica Liptovský Ján[11] a v popradském Centru olympijské přípravy.[12] Od sezóny 2013 závodí za Ski Team Vlha Liptovský Mikuláš a v červenci 2013 se také stala členkou Vojenského sportovního centra Dukla Banská Bystrica.[13]
V rané fázi mládežnické a dorostenecké kariéry ji vedli Ján Garaj, Rastislav Mažgut a poté Tomáš Hudec. Od roku 2011 působil na pozici hlavního trenéra Ivan Iľanovský,[14] kterého v dubnu 2016 vystřídal Ital Livio Magoni (nar. 1963). V předchozích třech sezónách italský trenér spolupracoval se Slovinkou Tinou Mazeovou.[15] Šestiletou smlouvu s ním Vlhová ukončila o rok dříve, po vítězné sezóně 2020/2021, v prohlášení z dubna 2021.[16] V olympijské sezóně 2021/2022 jej nahradil Švýcar Mauro Pini, jenž vedl také Laru Gutovou-Behramiovou.[17] Kondiční přípravu vede Šimon Klimčík.[18]
V prosinci 2020 opustila Slovenskou lyžařskou asociaci (SLA), v rámci odchodu 46 sportovních klubů pro dlouhodobé neřešení problémů ze strany asociace, a přestoupila do sdružení Svazu slovenského lyžování. Ministerstvo školství, vědy, výzkumu a sportu okamžitě SLA odejmulo status národního sportovního svazu a ukončilo jeho členství v Mezinárodní lyžařské federaci.[19]
Remove ads
Juniorská kariéra
V únoru 2011 se jako patnáctiletá stala ve švýcarské Crans-Montaně juniorskou mistryní světa v obřím slalomu v kategorii 18letých.[20][21] Ve slalomu stejné věkové kategorie obsadila 4. místo. V sezóně 2011/2012 poprvé ovládla slovenskou anketu Lyžař roku, organizovanou národní lyžařskou asociací, když o 19 bodů předstihla favorizovanou čtyřnásobnou vítězku soutěže Veroniku Zuzulovou.[22][23] Na I. zimních olympijských hrách mládeže v Innsbrucku se během ledna 2012 stala zlatou medailistkou ve slalomu, jakožto první slovenský olympijský šampion v mládežnické kategorii.[21] V innsbrucké superkombinaci i obřím slalomu dojela čtvrtá.[24][25] V roce 2012 pak triumfovala na otevřeném šampionátu Slovenska v Jasné.[23] Z březnového Juniorského mistrovství světa 2012 v italském Roccarasu si odvezla bronzovou medaili. V době závodu figurovala na 69. místě slalomového hodnocení žen Mezinárodní lyžařské federace, na pozici slovenské trojky za Zuzulovou a Barborou Lukáčovou.[26][21][27]
V sezóně 2012/2013 se stala součástí slovenského reprezentačního týmu dospělých v alpském lyžovaní.[28] V únoru 2014 vybojovala titul juniorské mistryně světa ve slalomu na šampionátu v Jasné, když Švédku Charlottu Saefvenbergerovou předstihla o 17 setin sekundy. Stala se druhou slovenskou světovou šampionkou v této disciplíně po Veronice Zuzulové z roku 2002.[21]
Remove ads
Seniorská kariéra
Soutěžní debuty
První soutěž Mezinárodní lyžařské federace odjela jako patnáctiletá v listopadu 2010, když v norském Geilu nastoupila do obřího slalomu. Umístila se v něm na 33. příčce. Premiérovou účast v Evropském poháru zaznamenala během března 2011 ve slovenské Jasné. Ve slalomu obsadila 26. místo. Následoval debut ve Světovém poháru na sklonku prosince 2012 v Semmeringu. Na mistrovství světa se poprvé představila ve slalomovém závodu únorového Světového šampionátu 2013 ve Schladmingu, kde nedojela do cíle prvního kola. Slovensko na olympijských hrách poprvé reprezentovala na XXII. zimní olympiádě v Soči. Ve skiareálu Roza Chutor se umístila na 24. místě v obřím slalomu a na 19. příčce ve slalomu.[29]
Světový pohár
Raná fáze
V městském paralelním slalomu na stockholmského Hammarbybackenu skončila Petra Vlhová v lednu 2018 třetí (nahoře) a v únoru 2019 osmá (dole)
Ve Světovém poháru debutovala v sedmnácti letech během prosince 2012. V rakouském Semmeringu skončila ve slalomu těsně za elitní desítkou, na 11. pozici. První vítězství zaznamenala o tři roky později, když jako dvacetiletá ovládla v prosinci 2015 slalom v Åre. Zároveň se jednalo o její premiérové pódiové umístění a teprve druhé v elitní desítce světového poháru. Navázala jím na sedmou příčku ze slalomu v Aspenu, konaného o dva týdny dříve. Na čele aarského závodu figurovala již po prvním kole a ve druhém navýšila náskok před Švédkou Fridou Hansdotterovou, vedoucí závodnicí celkového pořadí, na 59 setin sekundy. Stala se tak třetí slovenskou vítězkou závodu Světového poháru, po Janě Gantnerové a Veronice Zuzulové.[30]
Do druhého kola obřího slalomu poprvé postoupila během ledna 2016 ve Flachau, kde obsadila konečné 14. místo. V lednu 2017 dojela v záhřebském slalomu druhá. Poprvé v historii Světového poháru obsadily stupně vítězů pouze závodnice z Česka a Slovenska, když soutěž ovládla Veronika Velez Zuzulová a třetí příčku opanovala Šárka Strachová.[31] V březnu téhož roku pak Vlhová přidala druhý kariérní triumf v aspenském slalomu, když cílovou bránu protnula o 24 setin sekundy rychleji než celková šampionka sezóny Mikaela Shiffrinová.[32] Premiérový start v kombinačním závodu proměnila ve švýcarské Crans-Montaně na počátku března 2018 ve třetí místo. S minimálním odstupem devíti setin sekundy zaostala za vítěznou Italkou Federicou Brignoneovou.[33]
2019: Pět výher a druhá ve třech konečných hodnoceních
V úvodní části sezóny 2018/2019 se stala první slovenskou vítězkou závodu v obřím slalomu. Po úvodním kole v Semmeringu, během prosince 2018, figurovala na čtvrtém místě. Druhou nejrychlejší jízdou druhého kola však závod vyhrála o půl sekundy před Němkou Viktorií Rebensburgovou. Vylepšila tím své maximum z této disciplíny, jímž byla sedmá pozice.[34] O tři dny později, na Nový rok 2019, triumfovala v městském paralelním slalomu na osloském Holmenkollbakkenu. Šestý triumf v sezóně 2018/2019 znamenal překonání slovenského rekordu výher v jednom ročníku, jenž držela Velez Zuzulová.[35]
Následující týden si připsala prvenství v nočním slalomu ve Flachau. Pátou výhrou v klasickém slalomu rovněž překonala čtyři slalomové výhry krajanky Velez Zuzulové. Flachauský triumf zopakovala v lednu 2020, jímž navázala na týden starou slalomovou výhru ze Záhřebu. Z obou ročníků nejlépe dotovaného závodu světa ve Flachau si vždy odvezla rekordní prémii 70 tisíc eur (cca 1,7 milionu korun).[36][37][38] Závěrečnou výhru v sezóně 2018/2019 získala na trati obřího slalomu ve Špindlerově Mlýně, kde o jedenáct setin sekundy předčila Němku Rebensburgovou. S odstupem šesti desetin pak na bronzové příčce dojela Shiffrinová.[39] V konečném pořadí sezóny obsadila 2. místa v celkové klasifikaci, slalomu i obřím slalomu.[40]
2020: Dva malé křišťálové glóby
Do ročníku 2019/2020 nastoupila s tréninkovým deficitem po letním operačním výkonu nosních dutin.[41] Sezónu zahájila 14. příčkou v obřím slalomu rakouského Söldenu. První pódiové umístění dosáhla na počátku prosince 2019 druhým místem ze slalomu v americkém Killingtonu, když zaostala o více než dvě sekundy za Mikaelou Shiffrinovou.[42] O dva týdny později ovládla paralelní slalom ve Svatém Mořici. Během Vánoc ji limitoval zánět okostice na dolní končetině a naražená holenní kost.[41] Do roku 2020 vstoupila třemi výhrami ze čtyř závodů, když během ledna dominovala v záhřebském i flachauském slalomu. Třetí vítězství přidala v obřím slalomu italského Sestriere, o nějž se podělila s Italkou Federicou Brignoneovou. V jednom ze tří nejvyrovnanějších závodů historie Světového poháru dojela třetí Shiffrinová pouze se setinovou ztrátou.[43]
Hlavní soupeřka a trojnásobná obhájkyně velkého křišťálového glóbu i slalomové klasifikace Shiffrinová ze sezóny odstoupila na začátku února 2020 po tragickém úmrtí otce.[44] Vlhová se soustředila na zisk celkového vítězství a začala nastupovat i do závodů rychlostních disciplín. Z Banska si odvezla body za šestou příčku v superobřím slalomu[45] a jedenáctou pozici ve sjezdu.[46] V první desítce dojela i v Garmisch-Partenkirchenu. Během února 2020, kdy ji zužovaly potíže s chrupavkou v levém koleni,[41] ovládla slalom v Kranjské Goře. Čtrnáctým slalomovým triumfem se posunula do vedení klasifikace této disciplíny, které již neopustila. Na posledním mezičase druhého kola přitom ještě o více než sekundu vedla poslední závodnice na trati, Švédka Anna Swennová Larssonová, která však v prostoru cíle upadla.[47] V Crans-Montaně vylepšila další týden čtvrtým místem osobní mamixum ze sjezdu.[48]
Závěrečnou soutěží se pro ni stal superobří slalom v severoitalském La Thuile. V této disciplíně skončila poprvé v kariéře čtvrtá. Na trati dokonce vedla, ale chybovala v jedné z branek umístěných za horizontem svahu.[49] Předčasně ukončený ročník 2019/2020 pro koronavirovou pandemii završila třetí příčkou v celkové klasifikaci, druhým místem v obřím slalomu a první dva malé křišťálové glóby získala za prvenství ve slalomu a paralelním slalomu.[41]
2021: Vítězka Světového poháru – velkého křišťálového glóbu
Do sezóny 2020/2021 vstoupila dominantním způsobem, když po 3. příčce v zahajovacím obřím slalomu v Söldenu, vyhrála tři závody během šesti dnů. V průběhu listopadu 2020 nejdříve ovládla dva slalomy ve finském Levi a hattrick dovršila titulem z paralelního obřího slalomu v rakouském Lechu/Zürse.[50] V obřím slalomu v Courchevelu, během prosince 2020, pak dojela třetí[51] a druhý identický závod o dva dny později nedokončila.[52] Navazující sjezdy ve Val d'Isère pro ni znamenaly 26. a 33. místo. Zlepšení přinesla 6. příčka ze superobřího slalomu. V poslední soutěži roku 2020 skončila téměř čtyřletá neporazitelnost Vlhové a Shiffrinové ve slalomu, když od ledna 2017 vyhrály 28 slalomových závodů v řadě. Vítězkou v Semmeringu se však stala Michelle Gisinová, za níž zaostaly druhá Liensbergerová, třetí Shiffrinová a čtvrtá Vlhová.[53][54]
Na počátku ledna 2021 obhájila vítězství v záhřebském slalomu.[55] O měsíc později poprvé v kariéře vystoupila na stupně vítězů v superobřím slalomu, když dojela druhá v Garmisch-Partenkirchenu. Vítězná Lara Gutová-Behramiová ovládla čtvrté Super-G v řadě a snížila její náskok v celkovém hodnocení sezóny na pouhých 42 bodů.[56] Švýcarka se v závěru února 2021 dostala do průběžného vedení po prvním místě ve dvou sjezdech ve Val di Fassa.[57] Vlhová však téměř 200bodový deficit nejprve snížila na 36 bodů, když v Jasné skončila druhá ve slalomu za Shiffrinovou a triumfovala v obřím slalomu. Favorizovaná Gutová-Behramiová v obřím slalomu obsadila až deváté místo.[58] V polovině března Slovenka opět převzala vedení v celkové klasifikaci, když vyhrála první aarský slalom, jenž představoval jubilejní dvacátý vavřín ve Světovém poháru. Premiérově také vyhrála v jediném ročníku čtyři slalomy.[59] Ve druhém slalomovém závodu však po startu úvodního kola chybovala a průběžně jí patřilo 27. místo. Se ztrátou téměř tří sekund na Shiffrinovou zajela nejrychlejší jízdu druhého kola. Posun na konečnou 8. příčku znamenal navýšení náskoku na 96 bodů před Gutovou-Behramiovou.[60] Švýcarka předposlední zastávku sezóny ve Švédsku vynechala. Naopak Vlhová zůstala jedinou lyžařkou, která nastoupila do všech 29 odjetých závodů ročníku.[61]
Ve druhé polovině března 2021 byly na finálové akci v Lenzerheide, pro nejlepší lyžaře v jednotlivých disciplínách, zrušeny sjezd a super-G kvůli nepříznivému počasí. Favorizována v nich byla Gutová-Behramiová. Švýcaři neuspěli s protesty, a požadavkem náhradního termínu.[62] Vlhové tak stačilo získat k celkovému prvenství 5 bodů ze slalomu či obřího slalomu, respektive se jednou umístit do 15. místa. Na finále SP bylo bodováno jen prvních 15 závodnic, kdy patnáctá v pořadí brala 16 bodů.[63] Slovenka obsadila šesté místo ve slalomu, do něhož Švýcarka nenastoupila. Přišla tím o prvenství ve slalomové klasifikaci, ale zajistila si velký křišťálový glóbus náskokem 136 bodů před druhou v pořadí. Stala se prvním slovenským lyžařem, jenž ovládl celkové hodnocení Světového poháru. Trofej komentovala slovy: „Znamená to pro mě strašně moc. Píšu historii. Nemůžu tomu uvěřit“.[64][65] Obhájila také vítězství v paralelním slalomu, v němž nebyl malý glóbus udělen pro odjetí pouze jediného závodu.[66]
Remove ads
Soukromý život
Narodila se roku 1995 v Liptovském Mikuláši do rodiny Zuzany Vlhové[67] a Igora Vlhy, který vede její lyžařský tým. Otec vlastní malou firmu v oboru kovovýroby, která produkuje ozubená kola, hřídele, kardany, řemenice a průmyslové nože. Ve společnosti je zaměstnán i o čtyři roky starší bratr Boris Vlha, jenž působí na pozici manažera lyžařského týmu. Od osmi let ji oficiálně zastupuje francouzský výrobce lyží Rossignol.[68][69] Ve školním roce 2016/2017 absolvovala středoškolský obor pracovník marketingu na Hotelové akademii v Liptovském Mikuláši.[26] Mimo alpského lyžování se od dětství věnuje také motocyklovému sportu a účastní se motokrosových závodů.[70]
V roce 2019 navázala partnerský vztah s trenérem fitness a modelem Michalem Kyselicou.[71][72]
Remove ads
Světový pohár
Sezónní vítězství – křišťálové glóby
 | |
| Sezóna | Disciplína |
| 2020 | slalom |
|---|---|
| paralelní slalom | |
| 2021 | celkově |
| paralelní slalom[pozn. 1] | |
| 2022 | slalom |
Stupně vítězů
Přehled
| Slalom | Obří slalom | Sjezd | Super-G | Kombinace | Paralel. sl. | Celkem | |
| Výhry | 17 | 6 | 0 | 0 | 0 | 3 | 26 |
| Pódium | 35 | 14 | 0 | 1 | 1 | 6 | 57 |
Závody
| Umístění na stupních vítězů | ||||
| Sezóna | datum | místo konání | disciplína | umístění |
| 2016 (1 vítězství) | 13. prosince 2015 |  Åre, Švédsko | slalom | 1. |
| 29. prosince 2015 |  Lienz, Rakousko | slalom | 3. | |
| 15. ledna 2016 | Flachau, Rakousko | slalom | 3. | |
| 2017 (1 vítězství) | 12. listopadu 2016 |  Levi, Finsko | slalom | 3. |
| 3. ledna 2017 |  Záhřeb, Chorvatsko | slalom | 2. | |
| 18. března 2017 |  Aspen, USA | slalom | 1. | |
| 2018 (2 vítězství) | 11. listopadu 2017 | Levi, Finsko | slalom | 1. |
| 26. listopadu 2017 | Killington, USA | slalom | 2. | |
| 20. prosince 2017 |  Courchevel, Francie | paralelní slalom | 2. | |
| 28. ledna 2018 |  Lenzerheide, Švýcarsko | slalom | 1. | |
| 30. ledna 2018 | Stockholm, Švédsko | městský slalom | 3. | |
| 4. března 2018 | Crans-Montana, Švýcarsko | kombinace | 3. | |
| 2019 (5 vítězství) |
17. listopadu 2018 | Levi, Finsko | slalom | 2. |
| 25. listopadu 2018 | Killington, USA | slalom | 2. | |
| 9. prosince 2018 | Svatý Mořic, Švýcarsko | paralelní slalom | 2. | |
| 22. prosince 2018 | Courchevel, Francie | slalom | 2. | |
| 28. prosince 2018 | Semmering, Rakousko | obří slalom | 1. | |
| 29. prosince 2018 | slalom | 2. | ||
| 1. ledna 2019 |  Oslo, Norsko | městský slalom | 1. | |
| 5. ledna 2019 | Záhřeb, Chorvatsko | slalom | 2. | |
| 8. ledna 2019 | Flachau, Rakousko | slalom | 1. | |
| 1. února 2019 |  Maribor, Slovinsko | obří slalom | 1. | |
| 8. března 2019 |  Špindlerův Mlýn, Česko | obří slalom | 1. | |
| 9. března 2019 | slalom | 3. | ||
| 16. března 2019 |  Soldeu, Andorra | slalom | 3. | |
| 17. března 2019 | obří slalom | 3. | ||
| 2020 (5 vítězství) | 1. prosince 2019 | Killington, USA | slalom | 2. |
| 15. prosince 2019 | Svatý Mořic, Švýcarsko | paralelní slalom | 1. | |
| 29. prosince 2019 | Lienz, Rakousko | slalom | 2. | |
| 4. ledna 2020 | Záhřeb, Chorvatsko | slalom | 1. | |
| 14. ledna 2020 | Flachau, Rakousko | slalom | 1. | |
| 18. ledna 2020 |  Sestriere, Itálie | obří slalom | 1. | |
| 15. února 2020 | Kranjska Gora, Slovinsko | obří slalom | 2. | |
| 16. února 2020 | Kranjska Gora, Slovinsko | slalom | 1. | |
| 2021 (6 vítězství) |
17. října 2020 | Sölden, Rakousko | obří slalom | 3. |
| 21. listopadu 2020 | Levi, Finsko | slalom | 1. | |
| 22. listopadu 2020 | slalom | 1. | ||
| 26. listopadu 2020 | Lech/Zürs, Rakousko | paralelní slalom | 1. | |
| 12. prosince 2020 | Courchevel, Francie | obří slalom | 3. | |
| 3. ledna 2021 | Záhřeb, Chorvatsko | slalom | 1. | |
| 1. února 2021 |  Garmisch, Německo | Super-G | 2. | |
| 6. března 2021 |  Jasná, Slovensko | slalom | 2. | |
| 7. března 2021 | Jasná, Slovensko | obří slalom | 1. | |
| 12. března 2020 | Åre, Švédsko | slalom | 1. | |
| 2022 (6 vítězství) |
23. října 2021 | Sölden, Rakousko |
obří slalom | 3. |
| 20. listopadu 2021 | Levi, Finsko |
slalom | 1. | |
| 21. listopadu 2021 | slalom | 1. | ||
| 28. listopadu 2021 | Killington, USA | slalom | 2. | |
| 28. prosince 2021 | Lienz, Rakousko | obří slalom | 2. | |
| 29. prosince 2021 | slalom | 1. | ||
| 4. ledna 2022 | Záhřeb, Chorvatsko | slalom | 1. | |
| 9. ledna 2022 | Kranjska Gora, Slovinsko | slalom | 1. | |
| 11. ledna 2022 | Schladming, Rakousko | slalom | 2. | |
| 25. ledna 2022 | Kronplatz, Itálie | obří slalom | 2. | |
| 11. března 2022 | Åre, Švédsko | obří slalom | 1. | |
| 19. března 2022 | Méribel, Francie | slalom | 3. | |
| 20. března 2022 | obří slalom | 3. | ||
Konečné pořadí v sezónách
| Sezóna | ||||||||
| Věk | Celkové | Slalom | Obří slalom | Super-G | Sjezd | Kombinace | Paralelní slalom | |
| 2013 | 17 let | 91. | 42. | — | — | — | — | — |
| 2014 | 18 let | — | — | — | — | — | — | |
| 2015 | 19 let | 81. | 34. | — | — | — | — | |
| 2016 | 20 let | 24. | 6. | 40. | — | — | — | |
| 2017 | 21 let | 10. | 5 | 11. | — | — | — | |
| 2018 | 22 let | 5. | 4. | 13. | — | — | 7. | |
| 2019 | 23 let |  | | | — | — | — | |
| 2020 | 24 let |  |  | | 14. | 16. | — | |
| 2021 | 25 let | | | 6. | 8. | 12. | — | 1.[pozn. 1] |
| 2022 | 26 let | | | 4. | 40. | 37. | — | |
| Aktualizováno k 3. dubnu 2022 | ||||||||
Remove ads
Vrcholné akce
Mistrovství světa
| Rok | Věk | Slalom | Obří slalom | Super-G | Sjezd | Kombinace | Týmy |
| 2013 | 17 let | DNF1 | — | — | — | — | 9. |
| 2015 | 19 let | 44. | 30. | — | — | — | — |
| 2017 | 21 let | 4. | 8. | — | — | — | 2. |
| 2019 | 23 let | 3. | 1. | — | — | 2. | — |
| 2021 | 25 let | 2. | 12. | 9. | — | 2. | — |
| DNF1/2 – nedojela do cíle v 1. nebo 2. kole | |||||||
Zimní olympijské hry
| Rok | Věk | Slalom | Obří slalom | Super-G | Sjezd | Kombinace | Týmy |
| 2014 | 18 let | 19. | 24. | — | — | — | — |
| 2018 | 22 let | 13. | 13. | 32. | DNF | 5. | 9. |
| 2022 | 26 let | 1. | 14. | nestartovala pro zranění | |||
| DNF1/2 – nedojela do cíle v 1. nebo 2. kole | |||||||
Mistrovství světa juniorů
| Rok | Dějiště | Sjezd | Super-G | Obří slalom | Slalom | Kombinace |
| 2011 | Crans-Montana | — | 34. | 27. | 30. | — |
| 2012 | Roccaraso | — | 26. | 28. | 3. | 5. |
| 2013 |  Mont Sainte-Anne | — | 24. | 8. | 4. | — |
| 2014 | Jasná | — | — | 14. | 1. | — |
| 2015 | Hafjell | — | 39. | 17. | zrušeno | 31. |
Remove ads
Evropský pohár
| Umístění na stupních vítězů | ||||
| Sezóna | datum | místo konání | disciplína | umístění |
| 2013 (1 vítězství) | 26. listopadu 2012 | Vemdalen, Švédsko | slalom | 2. |
| 27. listopadu 2012 | Vemdalen, Švédsko | slalom | 2. | |
| 18. prosince 2012 | Courchevel, Francie | slalom | 1. | |
| 2014 (1 vítězství) | 24. prosince 2013 | Levi, Finsko | slalom | 1. |
| 2016 (1 vítězství) | 7. prosince 2015 | Trysil, Norsko | obří slalom | 3. |
| 8. prosince 2015 | Trysil, Norsko | slalom | 1. | |
| 2019 (2 vítězství) | 2. března 2019 | Jasná, Slovensko | obří slalom | 1. |
| 3. března 2019 | Jasná, Slovensko | slalom | 1. | |
| Celkem 49 startů.[73] | ||||
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads