Pietro Vierchowod
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Pietro Vierchowod (* 6. dubna 1959, Calcinate, Itálie) je bývalý italský fotbalový obránce a trenér
_-_Pietro_Vierchowod_(cropped).jpg)
Je považován za jednoho z největších italských středních obránců všech dob.[3] Za svou šestadvacetiletou kariéru získal celkem 10 klubových trofejí. Tu nejcennější získal na sklonku kariéry, když hrál za Juventus, vyhrál LM 1995/96. V Nejvyšší lize odehrál 562 utkání.
S reprezentaci byl na třech šampionátů MS s nimiž v roce 1982 vyhrál zlato.
Po fotbalové kariéře se stal trenérem. Vedl Catanii i Florentia Violu. Také měl dvě angažmá v zahraničí. V maďarském Honvédu a v albánské Kamze.
Remove ads
Klubová kariéra
Como, Fiorentina a Řím
Od roku 1976 se stal hráčem v Coma, se kterým postoupil ze třetí až do nejvyšší ligy. První zápas nejvyšší lize odehrál ve věku 20 let a na konci sezony přispěl k záchraně klubu v lize. V roce 1981 jej koupila Sampdoria, která hrála ve druhé lize. První dva roky působil na hostování. Nejprve ve Fiorentině, se kterým bojoval do posledního kola o titul v sezoně 1981/82 a o rok později v Římě se kterým hrál prvně evropské poháry a navíc vybojoval první titul (1982/83). To mu vyneslo vítězství v anketě Guerin d'oro.
Sampdoria
I když nechtěl opouštět vlky, díky osobnosti prezidenta klubu Dorie Paola Mantovaniho se nakonec stal součástí klubu. [4] Dres Dorie nosil dvanáct let a za tuhle dobu slavil mnoho úspěchů. První trofej získal v sezoně 1984/85 když vyhrál Italský pohár. V roce 1986 přišel trenér Vujadin Boškov a spolu se spoluhráči Viallim a Mancinim vytvořil pevnou partu.[5] Další vítězství v italském poháru zaznamenal v sezonách 1987/88 a 1988/89. První vítěznou evropskou trofej pozvedl nad hlavou v sezoně 1989/90. Byl to pohár PVP. Sezona 1990/91 byla další skvěle odehraná. S klubem získal první zisk titulu v historii. V následující sezoně si zahrál finále Ligy mistrů, ale byl poražen Barcelonou. Do roku 1995 s klubem ještě vyhrál jeden Italský pohár (1993/94) a dva italské superpoháry (1991, 1995. Celkem za Sampdoriu odehrál 493 utkání a vstřelil 39 branek.
Juventus a Milán
V roce 1995 ve věku 36 let , přestoupil za 500 milionů lir[6] do Juventusu. Spolu s ním šli i spoluhráči Attilio Lombardo a Vladimir Jugović. S klubem získal nejcennější evropskou trofej. V sezoně 1995/96 získal ušatý pohár když nastoupil od první minuty proti Ajaxu. Po sezoně se rozhodl s klubem neprodloužit smlouvu.[7] V následující sezonu měl odehrát v Perugii, jenže po neshodách s trenérem nakonec smlouvu rozvázal.[8]
V Miláně se zranil kapitán Franco Baresi a jeho činovníci zavolali Pietrovi. Ten smlouvu podepsal, ale velkou radost neudělal. Klub obsadil až 11. místo v lize a on v nich odehrál 16 utkání.
Piacenza
Po ukončení smlouvy s Milánem se rozhodl prodloužit si kariéru v Piacenze. Působil tady tři roky a všech 79 utkání u nich odehrál v nejvyšší lize. Jeho brankou se v sezoně 1998/99 klub zachránil v posledním kole v soutěži, ale v následující sezoně již klub sestoupil a on se ve věku 41 let rozhodl ukončit kariéru.
V nejvyšší lize odehrál 562 utkání, je na 7. místě v historické tabulky. Když vstřelil svou poslední branku, je ve věku 40 let a 47 dní čtvrtým nejstarším fotbalistou co vstřelil branku v nejvyšší lize.[9]
Remove ads
Hráčská statistika
Remove ads
Reprezentační kariéra
Za reprezentaci odehrál 45 utkání a vstřelil 2 branky. První utkání odehrál v 21 letech 6. ledna 1981 proti Nizozemsku (1:1).[10] Poté jej trenér povolal na MS 1982. I když nezasáhl do žádného utkání, domů si odvezl zlatou medaili. Až od října 1983 se stal pevným členem národního týmu. Dostal se i na MS 1986, ve kterém odehrál všechna utkání. Nový trenér Vicini jej poté dlouho vynechával a až v roce 1990 dostává na dva zápasy šanci, protože má skvělou formu z klubu. Trenéra ohromí a ten jej za odměnu nominuje na domácí šampionát v roce 1990. Nastoupil jen na pár minut do dvou zápasů, ale v utkání o 3. místo nastoupil od začátku a pomohl tak k bronzové medaile. První branku vstřelil 22. prosince 1990 proti Kypru (4:0).[11] Druhou branku vstřelil 33 letech, 11 měsících a 18 dnech proti Maltě (6:0)[12] 24. března 1993 a stal se do roku 2019 nejstarším střelcem v národním týmu.[13]
Posledním zápasem bylo proti Švýcarsku (0:1) 1. května 1993.[14] Trenér Arrigo Sacchi jej chtěl vzít na MS 1994 na pozici náhradníka, ale hráč to raději odmítl.[3]
Statistika na velkých turnajích
Hráčské úspěchy
Klubové
- 2× vítěz italské ligy (1982/83, 1990/91)
- 4× vítěz italského poháru (1984/85, 1987/88, 1988/89, 1993/94)
- 2× vítěz italského superpoháru (1991, 1995)
- 1× vítěz Ligy mistrů (1995/96)
- 1× vítěz Poháru PVP (1989/90)
Reprezentační
- 3× na MS (1982 – zlato, 1986 1990 – bronz)
- 1× na OH (1984)
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[22]
Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)[23]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads