Kumáni

Kumáni (turkicky quman, qun – „stepní“; maďarsky kun(ok); latinsky Cuni, Cumana; řecky Koumanoi; v hornoněmčině Valwen, Falben neboli „plaví“; arménsky Xartešk'n, rovněž jako „plaví“), v Uhrách známí také jako Kunové či Kuni, byly kočovné kmeny turkického^[2][3][4] původu příbuzní Pečeněhům.^[5] Byli západní větví Kypčaků, nebo si byli přinejmenším příbuzní. Obě skupiny jsou v ruských pramenech shodně nazývani jako „Polovci“ (starorusky, „stepní“), staročesky „Plavci“ (dnes užíváno jen vzácně, zvláště pak pro ty, kteří se usadili v Uhrách).

Kumánsko-kypčacká konfederace Desht-i Qipchaq ←  ←  ←  ←  ←  10. století–1241  →  →
Geografie Kumánsko-kypčacké území na počátku 13. století
Hlavní město	žádné
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Kypčaci, Kumáni (západní větev Kypčaků), Šarijci (Plaví Ujgurové)[1]
Jazyky	kypčacké jazyky včetně kumánštiny
Náboženství	tengristické („pohanské“), křesťanské
Státní útvar
Státní zřízení	kmenová konfederace s vládou monarchie (chanát)
Státní útvary a území
Předcházející Kimäcko-kypčacká konfederace Chazarská říše Pečeněžské chanáty Kyjevská Rus Tmutarakanské knížectví Následující Zlatá horda Kunság

Kumáni jako pojem se zpravidla vztahuje k západním Kypčakům, kteří jsou známí tím, že se část z nich ve vrcholném středověku dostala do střední Evropy a někteří se trvale usadili v Uhrách. Předtím obývali severní pobřeží Černého moře a břehy řeky Volhy. Oblast obývaná Kumány byla známa jako Kumánie (latinsky Cumania), stejně bylo nazýváno autonomní kumánské teritorium Kunság v Uhrách.

Mnozí autoři považují název Kumáni (Polovci, Plavci) jen za alternativní označení pro všechny Kypčaky, kterého se používalo v západních textech. Jiní autoři prostě konstatují, že vztah názvů Kumáni a Kypčaci je sporný.

Historie

Kumánsko-kypčacký svaz

Související informace naleznete také v článku Kypčaci.

Kumánsko-kypčacká socha z 12. století v Luhansku

Kočovní Kumáni náleželi k západní části Kumánsko-kypčacké konfederace, velkého kmenového svazu (chanátu) s chánem v čele, který se rozprostíral na rozsáhlém území mezi Asií do Evropou a při pobřežích Černého i Kaspického moře.

Na začátku 11. století část Kypčaků/Kumánů pronikla do Černomoří a na severní Kavkaz, později i do střední a jižní Evropy (Bulharsko, Krym), zbytek zůstal v Černomoří. Kumánsko-kypčacké kmeny odsud ovlivňovaly dění na Kavkaze a také Chórezmské říše.^[6] Kypčacké kmeny se významně podílely na etnogenezi Kazachů, Nogajců, Baškirů a Tatarů.

Ve 13. století, tj. po mongolské invazi (1237), mnoho z nich hledalo útočiště v Uhrách^[7] a následně v Bulharsku. Kumáni však v Uhrách i Bulharsku sídlili i před mongolskou invazí.^[8][9][10]

Uherská Kumánie

Související informace naleznete také v článku Kunság.

Znak uherské Kumánie (Kunság)

Tzv. bílí Kumáni uprchli před Mongoly do Uherska, kde je i s vládcem Kötenem (Kotjan, Kuten) přijal Béla IV. a usadil mezi Dunajem a Tisou v dnešním Maďarsku. Kumáni bojující ve vojsku uherského krále Ladislava Kumána, který byl po matce sám poloviční Kumán, významnou měrou přispěli k porážce českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278.

Teritoria Kumánů (žlutá) v Uhrách na počátku 13. století

Jako jedna z rozhodujících složek ve vojsku uherského krále Kumáni v letech 1252, 1271, 1278 a 1304 během válek uherských králů s Přemyslovci vtrhli na Moravu, přičemž se dopouštěli krutostí na obyvatelstvu a tisíce lidí odvlekli do zajetí. Na obranu před vpády byla na východní hranici založena města jako Uherské Hradiště nebo Uherský Brod.

Petr Žitavský píše o krutostech Kumánů, které označuje jako pohany, při vpádu v roce 1304:

„	Zatím vévoda rakouský s Uhry, Bulhary a pohany, provázen ukrutností, dral se dravou dravostí Moravou a zanechal tam příšerné stopy své zmužilosti a svého vítězství, po staletí neslýchané. Neboť zahubil mečem a ohněm na čtyři tisíce lidí obojího pohlaví; také zástupy panen a paní a ostatních žen bídně vyvedlo za zemské hranice ono strašné pohanské vojsko. Ukazuje dosud tuto pohromu požár kostela v Ivančicích, v němž zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do velké vzdálenosti veliký proud.	“
— Zbraslavská kronika[11]

Pro svoji vizáž – tenké špičaté kníry, vyholenou lebku a hustý cop splývající z temene, která byla doplněna odíváním se do kaftanů a plstěnou čapkou na mongolský způsob, byli v českých zemích zaměňováni za Tatary. K definitivnímu pokřesťanštění pohanských Kumánů usazených v Uhersku na území Malé a Velké Kumánie došlo až v 16. století.^[1]

Poslední mluvčí hovořící kumánským jazykem zemřel na území dnešního Maďarska roku 1770. Autonomie uherské Kumánie (Kunság) byla zrušena roku 1876.

Galerie obrázků

• 
  Kypčacká přilba ze 13. století
• 
  Teritoria Kumánů v Uhrách na počátku 13. století
• 
  Kumáni roku 1290 zavraždili uherského krále Ladislava Kumána
• 
  Uherský král Ludvík I. s Kumány po svém boku (vpravo)
• 
  Ilustrace k eposu Slovo o pluku Igorově
• 
  Jedna ze soch Polovců v Polsku

Seznam kumánských chánů

Historie Turkických národů Historie turkických národů do 14. století
Turkucký kaganát 552–744
Turkuti
Západní Turkuti
Východní Turkuti
Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
Dunajské Bulharsko
Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
Západní Karachánové
Východní Karachánové
Kan-čouské království 848–1036
Kao-čchangské království 856–1335
Pečeněžský chanát 860–1091	Kimäcký chanát 743–1035
Kumánie 1067–1239	Oguzský jabguluk 750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
Dynastie otroků (Dillí)
Dynastie Chaldží
Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát[12][13][14]1240–1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
Dynastie Bahríovců
Osmanská říše 1299–1923
Jiné turkické dynastie  v Anatolii Dynastie Artúkovců Dynastie Saltúkovců v Ázerbájdžánu Dynastie Íldenizovců v Egyptě Dynastie Tulúnovců Dynastie Íchšídovců v Levantě Dynastie Búríjovců Dynastie Zengíjovců
Tento box: zobrazit • diskuse • editovat

1. Torak-chán (Turug, 641–644, † 656), stejné jméno je identifikované v Osmanském rodokmenu
2. Aj Kutluk (644–???, † 685)
3. Čemen Dur (667–671, † 724)
4. Jasak († 768?)
5. Tur Temur (779?)
6. Gazi Neli-chán (833?)
7. Bilge Kül-chán (???)
8. Kara-chán (887?)
9. Sungur († 941?)
10. Bulgaj († 995?)
11. Turadž Ortuk († 1049?)
12. Bulši-chán (???–1050)
13. Šaru († 1060?–1068?), jeho bratr Sakur († 1052?) byl předek osmanských sultánů
14. Kurkulu a Sakal (???–1061), měl dva syny: Sakal-chána a Asep-chána
15. Asep-chán (1070–1082), bratr Sakal-chána
16. Tugor-chán (???–1096)
17. Bonjak-chán Mangy (1096–1111)
18. Otrok-chán (1111–1146), byl v opozici
19. Ajjup-chán (???–1117)
20. Aepak-chán (???–1120), měl tři syny: Sotana, Begluka a Kozela
21. Kobjak-chán (1146–1183), byl v opozici
22. Sotan-chán (???–1140)
23. Begluk-chán (???–1160)
24. Kozel (???–1160), byl Sotanův a Beglukův bratr
25. Gazi-chán (???–1184)
26. Konček-chán (1183–1194)
27. Togli-chán (1190–1192)
28. Kuntuvdi-chán (1192–???)
29. Daniel Kobiakovič (???–1220), syn Kobjakův
30. Juri Končakovič (???–1220), syn Končekův
31. Köten (1194–1223, † 1241), měl dvě děti: syna Bachmu a dceru Alžbětu, manželku krále Štěpána V. z Maďarska. Byla předek evropských a britských králů.
32. Borc-chán (1220–???), vládl ve historickém Valašsku (Munténie a Olténie)
33. neznámý (1223–1236), byl v Mongolské hordě
34. Bachma (1236–1237), byl v opozici
35. identita neznámá (1236–1266), byl v Bílé hordě
36. identita neznámá (1266–1299), byl v Nogajské hordě
37. identita neznámá (1299–1361), byl v Bílé hordě
38. identita neznámá (1361–1381), byl v Mamajské hordě
39. identita neznámá (1381–1390), byl v Modré hordě
40. Pulad-beg (1389–1390)
41. Tímúr Taš (1390–???)
42. Kutluk Tímúr (1394–1398), v Zlaté hordě 1394–1400
43. identita neznámá (1398–1406), v Bílé hordě
44. Tímúr Pulad (1406–1407,† 1412), v Zlaté hordě 1407–1412
45. identita neznámá (1407–1427), v Bílé hordě^[15]