Reinhard z Neippergu

Maria Reinhard Jiří Hynek hrabě z Neippergu (německy Maria Reinhard Georg Ignaz Graf von Neipperg; 30. července 1856 Hořín^[1] – 15. ledna 1919 Schwaigern) byl šlechtic z rodu Neippergů a poslanec německého říšského sněmu.

Reinhard z Neippergu
Hrabě Reinhard z Neippergu, v roce 1902
Stranická příslušnost
Členství	Deutsche Zentrumspartei
Rodné jméno	Maria Reinhart Georg Ignaz Graf von Neipperg
Narození	30. července 1856 Hořín
Úmrtí	15. ledna 1919 (ve věku 62 let) Schwaigern
Choť	Gabriela z Valdštejna-Wartenbergu (od 1880)
Rodiče	Ervín František z Neippergu a Marie Rosa z Lobkovic
Děti	Eberhard z Neippergu Antonín Arnošt z Neippergu Michaela Marie z Neippergu Alfred z Neippergu Adalbert z Neippergu Anna Berta z Neippergu Ervín z Neippergu
Příbuzní	sestra: Anna Berta z Neippergu (1857–1932) sestra: Hedvika z Neippergu (1859–1916) švagr: Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz (1858–1938) švagr: František Xaver Königsegg-Aulendorf (1858–1927) vnuk: Josef Hubert z Neippergu (1918–2020) pravnuk: Karel Evžen z Neippergu (* 1951)
Profese	důstojník a politik
Náboženství	katolická církev
Commons	Reinhard von Neipperg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Zámek v Hoříně

Narodil se na hořínském zámku u Mělníka v pět hodin odpoledne dne 30. července 1856. Pokřtěn byl hned následujícího dne.

Byl jediným synem Ervína z Neippergu a jeho druhé manželky Marie Rosy z Lobkovic (1832–1905), dcery knížete Augusta Logina z Lobkovic z mělnické rodové sekundogenitury, c. k. palácové dámy a dámy Řádu hvězdového kříže.

Mladší sestry Anna Berta (1857–1932) a Hedvika (1859–1916) se provdaly za významné politiky Ferdinanda Zdeňka z Lobkowicz a Františka Xavera Königsegg-Aulendorfa.

Reinhard získal soukromé středoškolské vzdělání a absolvoval maturitní zkoušku na c.k. Skotském gymnáziu ve Vídni. V letech 1875 až 1876 studoval na univerzitě v Bonnu a v letech 1876 až 1879 na pražské univerzitě, kde složil tři státní zkoušky z práv.

Od roku 1880 do roku 1897 byl Reinhard z Neippergu členem první parlamentní komory Württemberského království, kde zastupoval svého otce a po jeho smrti v letech 1897 až 1918 převzal jeho místo.

Zámek Schwaigern (Bádensko-Württembersko), hlavní rodové sídlo

Jako hlava rodiny Neippergů spravoval své zemědělské statky ve Schwaigernu a zastával řadu čestných funkcí. V roce 1897 mu byl udělen velkokříž Fridrichova řádu.^[2]

V letech 1881 až 1890 působil jako poslanec německého říšského sněmu za Württemberský volební obvod a Stranu německého středu.^[3] V roce 1902 byl hrabě z Neippergu viceprezidentem 49. Německého katolického dne v Mannheimu. ^[4]

Za první světové války převzal vedení nemocničního vlaku. Hrabě Reinhard zemřel krátce po skončení války.

Rodina

Hrabě Reinhard se v Praze 30. června 1880 oženil s hraběnkou Gabrielou Idou z Waldstein-Wartenbergu (1857–1948), dcerou Arnošta Františeka z Waldstein-Wartenbergu a Marie Leopoldiny ze Schwarzenbergu. Pár měl sedm dětí^[5]:

• 1. Eberhard (3. 2. 1882 Praha – 1. 3. 1956 Brackenheim), svobodný a bezdětný
• 2. Antonín Arnošt (18. 12. 1883 Doksy – 28. 12. 1947 Schwaigern)
  • ⚭ (19. 10. 1911 Průhonice) Anna hraběnka Silva-Tarouca (28. 9. 1888 Trmice – 17. 7. 1971 Schwaigern)
• 3. Marie Anna (Michaela) (9. 9. 1885 Schwaigern – 7. 4. 1957 Kostnice), benediktinská řeholnice a představená řádu v Kostnici
• 4. Alfred (21. 6. 1888 Schwaigern – 11. 9. 1941 Grünwald)
  • ⚭ (8. 1. 1920 Děčín) Marie hraběnka z Thunu a Hohensteinu (15. 3.1897 Praha – 18. 2. 1971 Řezno)
• 5. Karl (Adalbert) (31. 3. 1890 Merano – 23. 12. 1948 Vršac), benediktin a opat kláštera Neuburg. Pronásledován národními socialisty uprchl do Jugoslávie a jako vězeňský kaplan byl v roce 1948 zavražděn komunisty.
• 6. Anna-Bertha (1. 9. 1893 Schwaigern – 28. 11. 1961 Kostnice)
  • ⚭ (14. 10. 1918 Vídeň) Ervín Hartvík hrabě z Nostitz-Rienecku (13. 9. 1887 Sokolov – 6. 4. 1942 Mykolajiv)
• 7. Ervín (15. 1. 1897 Schwaigern – 5. 12. 1957 Stuttgart)
  • ⚭ (28. 4. 1927 Mnichov) Hissa hraběnka Hatzfeldtová z Trachenbergu (26. 2. 1906 Pomorzowice – 4. 6. 1985 Salcburk)

Jeho nejstarší syn Eberhard se rozhodl ze zdravotních důvodů předat roku 1906 nástupnictví druhorozenému synovi Antonínu Arnoštovi z Neippergu.