Samos

Samos (druhý pád Samosu nebo Samu, řecky Σάμoς) je řecký ostrov, který leží ve východní části Egejského moře poblíž pobřeží Malé Asie. Spolu s okolními malými ostrůvky, z nichž je obydlen pouze Samiopoúla, tvoří stejnojmennou obec, jež je zároveň regionální jednotkou spadající pod kraj Severní Egeis. V obci a tedy i v regionální jednotce žilo v roce 2021 32 642 obyvatel,^[1] z čehož kromě čtyř na ostrůvku Samiopoúla všichni žili na hlavním ostrově. Největším městem je Karlovasi, zatímco sídlem obce a regionální jednotky jsou Vathy a Samos, jež leží těsně vedle sebe.

Stručná fakta Lokalizace, Stát ...

Samos
Σάμος (řecky)
Satelitní snímek ostrova

Lokalizace	Egejské moře
Stát	Řecko Řecko
• kraj	Severní Egeis
• reg. jednotka	Samos
• obec	Samos
• obecní jednotka	4
• komunita	35
• sídla	114 (121) Sídel na hlavním ostrově je 114, dalších 7 sídel obce tvoří ostrůvky u pobřeží, z nichž je trvale osídlena pouze Samiopoúla
Topografie
Rozloha	477 km²
Zeměpisné souřadnice	37°45′ s. š., 26°50′0″ v. d.
Nejvyšší vrchol	Kerkis (1434 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	32 642
Hustota zalidnění	69 obyv./km²
Největší sídlo	Karlovasi
Používané jazyky	Řečtina
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podle archeologických nálezů byl ostrov sporadicky osídlený už v eneolitu. Souvislé osídlení začalo až kolem 16. stol. př. n. l., kdy ostrov osídlili Mínojci.

Největšího rozkvětu v antice dosáhl Samos za vlády tyrana Polykrata, původně obchodníka; v letech 538–522 př. n. l. Polykrates vytvořil říši, do níž patřily i ostrovy Rhodos a Délos.

Podporoval umění a nechal postavit architektonická a umělecká díla, jejichž pozůstatky je stále možné spatřit. Architekt Rhoikos zde vystavěl chrám bohyně Héry, patronky ostrova. Technickým zázrakem ve své době byl Eupalínův kanál, přes kilometr dlouhý vodovodní tunel. Jedinečný byl fakt, že se tunel kopal z obou stran zároveň. Jeho staviteli měli být Eupalínus z Megary a místní rodák Theodór, údajný vynálezce vodováhy.^[2] Vodovod se osvědčil v roce 520 př. n. l., když se čtyřicet dní bez úspěchu snažili ostrov dobýt Sparťané. V Polykratově době si Samos za svůj domov zvolili mj. milostný básník Anakreón, který na vládcově dvoře působil jako domácí učitel, a autor sborových zpěvů Ibykos.

Pro některé obyvatele Samosu však byl způsob Polykratovy vlády nepřijatelný, emigrovali a na pevnině či jiných ostrovech zakládali osady. Jednou z nich byla Dikaiarcheia (město Spravedlnosti), založené roku 531 př. n. l., z něhož vzniklo dnešní Pozzuoli.^[3] Mezi emigranty patřil i zdejší rodák, filosof Pythagoras, jenž ostrov opustil asi v roce 532 př. n. l. a odešel Krotónu (dnes Crotone) v Kalábrii, kde založil školu.^[4] Polykratés, který vybudoval velké loďstvo, se časem zapletl do intrik mezi jednotlivými předáky Perské říše. Pod příslibem velkého finančního daru se nechal roku 522 př. n. l. zlákat k cestě za satrapou Oroitem do Sard, kde byl zavražděn.

Na Samosu vznikla ve 2. polovině 6. stol. př. n. l. technika odlévání soch z bronzu v životní velikosti. Žádné se nedochovaly, ale významnou ukázkou práce z mramoru je Héra ze Samu, umístěná v Louvru; pochází asi z roku 560.^[5] Dalším světoznámým výtvorem, vzniklým přibližně ve stejné době na Samu, je Kúros, 4,5 metru vysoká socha nahého mladíka. Svou výškou je největší svého druhu na světě. Uložena je v Archeologickém muzeu ve Vathy.^[6]

Po Polykratově smrti byl Samos pod kontrolou Perské říše. V průběhu řecko-perských válek však stálo vojsko ze Samu na straně Řecka. Účastnilo se jak bitvy u Platají, tak bitvy u Mykalé, které proběhly v srpnu 479 př. n. l. a v nichž Řekové zvítězili.^[7] V letech 441–439 př n. l. proběhla samoská válka. Příčinou bylo, že Athény prosazovaly nad ostrovem svou dominanci. Bezprostředním podnětem byla snaha samoské oligarchie podmanit si Milét. Povstání však bylo krvavě potlačeno.^[8]

V období helénismu o vliv nad ostrovem soupeřili Ptolemaiovci a Seleukovci. Ve 2. století př. n. l. se ostrov dostal pod kontrolu Římské říše. Roku 129 ho Římané připojili ke své provincii Asia.^[9] Během středověku byl součástí Byzance a poté jej získali Janované. V té době byl Samos opět centrem řecké kultury a umění, dokud ho koncem 70. let 15. století nezískali Osmané.

Ostrov se poté téměř vylidnil v důsledku morových epidemií a pirátských nájezdů. V roce 1550 získal admirál Kılıç Ali Pascha od sultána Sulejmana I. povolení Samos spravovat. Admirál opět ostrov osídlil, především Řeky z Malé Asie. Obyvatelé ostrova se roku 1821 připojili k řecké válce za nezávislost, avšak Samos zůstal po jejím skončení pod tureckým panstvím. Od roku 1843 byl Samos křesťanskou provincií v rámci Osmanské říše. V roce 1854 se správce ostrova usadil ve Vathy, které se stalo hlavním městem. Roku 1912 byl začleněn do Řeckého království.^[10] Během druhé světové války byl Samos okupován italskými a posléze německými jednotkami.

Významnými rodáky byli například již zmíněný Pythagoras, Epikuros, Aristarchos a snad i Ezop.

Architektura

Na ostrově se nachází dvě památky zapsané v seznamu Světového dědictví organizace UNESCO – Héraion na Samu a Pythagoreion. Do seznamu byly oba zapsány roku 1992.^[11]

Administrativní členění

Geografie

Hospodářství

Historie

Architektura

Galerie

Odkazy

Wikiwand - on