Letouni

Tento článek je o létajících savcích. O létajících strojích pojednává článek Letoun.

Letouni (Chiroptera) jsou řád savců, u jehož příslušníků se přední končetiny vyvinuly v křídla.^[1] Na rozdíl od letuch a plachtících kuskusů jsou letouni schopni skutečného aktivního létání. Jsou jedinými savci na světě, kteří jsou schopni aktivního letu. Jsou rozšířeni na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Po hlodavcích jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem. Orientují se pomocí echolokace (ultrazvukové signály, které vysílají pomocí hlasového orgánu a jejichž odraz jsou schopni zachycovat sluchem). Na světě je známo přibližně 1000 druhů letounů.

Letouni
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	letouni (Chiroptera) Blumenbach, 1779
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evoluce

Letouni jsou známí od spodního eocénu (stáří kolem 52 milionů let).^[2] Jejich sesterskou skupinou možná je vyhynulá čeleď Nyctitheriidae. Letouni se poměrně rychle vyvinuli do dnešní podoby. Jedním z nejstarších netopýrů je Australonycteris clarkae z Austrálie. Ze Severní Ameriky (Wyoming) je znám Icaronycteris index z čeledi Archaeonycteridae. Nejstarším známým kaloněm je Archaeopteropus transiens ze spodního oligocénu Itálie. Dosahoval rozpětí až 1 metr a měl poměrně dlouhý ocas.

Systematika

Tradiční systém hodnotil dva podřády letounů: kaloně (Megachiroptera), zahrnující pouze čeleď kaloňovití (Pteropodidae), a netopýry (Microchiroptera), kteří zahrnovali všechny ostatní čeledi.^[3] Kaloňovití se od všech zbývajících čeledí letounů liší tím, že nehibernují a orientují se pomocí zraku, a nikoli díky echolokaci – až na níže uvedené výjimky.^[4]

Třebaže má tento systém stále svá praktická opodstatnění, pravděpodobně není monofyletický. Současná systematika spíše operuje s podřády Yinpterochiroptera (kaloňotvaří, syn. Pteropodiformes) a Yangochiroptera (netopýrotvaří; syn. Vespertilioniformes), jejichž vnitřní taxonomie je uvedena níže:^[3][5][6]

řád Chiroptera – letouni

• podřád Yinpterochiroptera – kaloňotvaří
  • nadčeleď Pteropopodoidea – kaloni
    • čeleď Pteropodidae – kaloňovití
  • nadčeleď Rhinolophoidea – vrápencovci
    • čeleď Craseonycteridae – netopýrkovití
    • čeleď Hipposideridae – pavrápencovití
    • čeleď Megadermatidae – megadermovití
    • čeleď Rhinolophidae – vrápencovití
    • čeleď Rhinonycteridae^[7]
    • čeleď Rhinopomatidae – víkonosovití
• podřád Yangochiroptera – netopýrotvaří
  • nadčeleď Emballonuroidea – pochvorepovci
    • čeleď Emballonuridae – embalonurovití
    • čeleď Nycteridae – nykteridovití
  • nadčeleď Noctilionoidea – vampýrovci
    • čeleď Furipteridae – furipterovití
    • čeleď Mormoopidae – mormoopidovití
    • čeleď Mystacinidae – mystacinovití
    • čeleď Myzopodidae – myzopodovití
    • čeleď Noctilionidae – noktilionovití
    • čeleď Phyllostomidae – listonosovití
    • čeleď Thyropteridae – tyropterovití
  • nadčeleď Vespertilionoidea – netopýrovci
    • čeleď Cistugidae – žlázokřídlecovití
    • čeleď Miniopteridae – létavcovití
    • čeleď Molossidae – tadaridovití
    • čeleď Natalidae – natalovití
    • čeleď Vespertilionidae – netopýrovití

Monofyletismus všech těchto čeledí není zcela jistý, sporný je například v případě čeledi mormoopidovití.^[8]

Zajímavé jsou odlišnosti v echolokaci mezi těmito jednotlivými skupinami. Pro většinu čeledí je typické produkování echolokačních pulzů prostřednictvím hrtanu a jejich vysílání skrze otevřená ústa. Naopak především u příslušníků čeledí Megadermatidae, Nycteridae, Hipposideridae, Rhinolophidae a Phyllostomidae, kteří se vyznačují výraznými nosními listy, dochází k vysílání echolokačních pulzů skrze nosní dírky. Kaloňovití neecholokují, až na zástupce rodů Rousettus a Stenonycteris, u nichž jsou však echolokační pulzy vytvářeny zcela jiným způsobem než u zbylých letounů (pomocí jazyka), což svědčí pro nezávislý původ této adaptace.^[4]

Z hlediska vnější systematiky patří letouni do vývojové linie placentálních savců Laurasiatheria. Některé starší názory považovaly kaloně a netopýry za produkt konvergentní evoluce, s tím, že kaloni by byli blízce příbuzní primátům. Schopnost letu by se na základě tohoto pohledu vyvinula u savců ve dvou nezávislých případech. Molekulárně-fylogenetické analýzy však tento názor přesvědčivě vyvrátily a jednoznačně podporují monofyletismus celého řádu letounů.^[9]

Plastika netopýra ve Vaalbeeku v Belgii

Životní styl

Pokud nelétají, neshánějí potravu, pak zpravidla odpočívají, spí zavěšeni hlavou dolů. Potravou je jim hlavně hmyz, některé druhy se živí i ovocem, krví nebo šťávami květin. Své úkryty opouštějí zpravidla za soumraku.^[10]