Tel Aviv Open

Tel Aviv Open byl profesionální tenisový turnaj mužů hraný v izraelském Tel Avivu. Původně probíhal ve dvou oddělených obdobích 1978–1981 a 1983–1996. Po devatenáctileté přestávce se měl dle plánu vrátit do kalendáře Asociace tenisových profesionálů (ATP Tour), jakožto součást kategorie ATP World Tour 250. Ročníky 1978, 1998 a 1999 byly uskutečněny v rámci ATP Challenger Series.

Tel Aviv Open
Tel Aviv Watergen Open
Založeno	1978
Odehráno	Tel Aviv Watergen Open 2022
Místo	Tel Aviv Izrael Izrael
Dějiště	Izraelské tenisové centrum (1978–1999) Expo Tel Aviv (2022–dosud)
Souřadnice	32°7′49″ s. š., 34°50′25″ v. d.
Povrch	tvrdý / venku (1978–1999) tvrdý / uvnitř (2022–dosud)
Soutěže	28 dvouhra (28 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace	1 019 855 USD
Prize money	949 475 USD
ATP Tour
1978	ATP Challenger Series
1979–1989	Grand Prix
1990–1996	ATP World Series
1998–1999	ATP Challenger Series
2022–	ATP Tour 250
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konal se na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Izraelského tenisového centra v Ramat ha-Šaronu. Na centrálním kurtu Canada Stadium s kapacitou šest tisíc diváků tradičně probíhají také utkání izraelského daviscupového a fedcupového týmu. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Nejvíce singlových titulů získal během osmdesátých let americký hráč Brad Gilbert, když triumfoval třikrát v letech 1985, 1986 a 1988. Jediným Izraelcem, jenž slavil trofej z dvouhry se stal Amos Mansdorf v roce 1987. Z dalších čtyř duelů o vítězství odešel jako poražený finalista. Bývalý americký první hráč světa Jimmy Connors dosáhl v ročníku 1989 na svůj poslední kariérní titul v singlu.

V letech 1990–1991 turnaj probíhal pod oficiálním názvem Riklis Classic. Roku 1983 zde vytvořil Američan Aaron Krickstein rekord ATP Tour, jakožto nejmladší vítěz turnaje na okruhu, když tohoto výkonu dosáhl v šestnácti letech a dvou měsících. K sezóně 2015 byl tento rekordní zápis stále platný.

Událost byla původně na okruh ATP zařazena po skončení petrohradského St. Petersburg Open.^[1] Dle plánu se měla stát součástí kalendáře ATP World Tour 2014. Vzhledem ke zvýšení nestability tohoto regionu – probíhajícím bojůvkám v izraelsko-palestinském konfliktu, včetně Operace Ochranné ostří, byl však z bezpečnostních důvodů plánovaný ročník zrušen a přeložen na sezónu 2015. Prezident ATP Chris Kermode v srpnu 2014 sdělil, že doufá v obnovení události.^[2] K návratu turnaje však roku 2015 nedošlo, když jej v kalendáři nahradil původně zrušený St. Petersburg Open.^[3]

Přehled finále

Dvouhra

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1979	Tom Okker	Per Hjertquist	6–4, 6–3
1980	Harold Solomon	Šlomo Glickstein	6–2, 6–3
1981	Mel Purcell	Per Hjertquist	6–1, 6–1
1982	turnaj se nekonal
1983	Aaron Krickstein	Christoph Zipf	7–6, 6–3
1984	Aaron Krickstein	Šachar Perkiss	6–4, 6–1
1985	Brad Gilbert	Amos Mansdorf	6–3, 6–2
1986	Brad Gilbert	Aaron Krickstein	7–5, 6–2
1987	Amos Mansdorf	Brad Gilbert	3–6, 6–3, 6–4
1988	Brad Gilbert	Aaron Krickstein	4–6, 7–6, 6–2
1989	Jimmy Connors	Gilad Bloom	2–6, 6–2, 6–1
1990	Andrej Česnokov	Amos Mansdorf	6–4, 6–3
1991	Leonardo Lavalle	Christo van Rensburg	6–2, 3–6, 6–3
1992	Jeff Tarango	Stephane Simian	4–6, 6–3, 6–4
1993	Stefano Pescosolido	Amos Mansdorf	7–6, 7–5
1994	Wayne Ferreira	Amos Mansdorf	7–6, 6–3
1995	Ján Krošlák	Javier Sánchez	6–3, 6–4
1996	Javier Sánchez	Marcos Ondruska	6–4, 7–5
1997 – 2014	turnaj se nekonal

Čtyřhra

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
1979	Ilie Năstase Tom Okker	Mike Cahill Colin Dibley	7–5, 6–4
1980	Per Hjertquist Steve Krulevitz	Eric Fromm Cary Leeds	7–6, 6–3
1981	Steve Meister Van Winitsky	John Feaver Steve Krulevitz	3–6, 6–3, 6–3
1982	turnaj se nekonal
1983	Colin Dowdeswell Zoltan Kuharszky	Peter Elter Peter Feigl	6–3, 7–5
1984	Peter Doohan Brian Levine	Colin Dowdeswell Jakob Hlasek	6–3, 6–4
1985	Brad Gilbert Ilie Năstase	Michael Robertson Florin Segărceanu	6–3, 6–2
1986	John Letts Peter Lundgren	Christo Steyn Danie Visser	6–3, 3–6, 6–3
1987	Gilad Bloom Šachar Perkiss	Wolfgang Popp Huub van Boeckel	6–2, 6–4
1988	Roger Smith Paul Wekesa	Patrick Baur Alexander Mronz	6–3, 6–3
1989	Jeremy Bates Patrick Baur	Rikard Bergh Per Henricsson	6–1, 4–6, 6–1
1990	Nduka Odizor Christo van Rensburg	Ronnie Båthman Rikard Bergh	6–3, 6–4
1991	David Rikl Michiel Schapers	Javier Frana Leonardo Lavalle	6–2, 6–7, 6–3
1992	Mike Bauer João Cunha Silva	Mark Koevermans Tobias Svantesson	6–3, 6–4
1993	Sergio Casal Emilio Sánchez	Mike Bauer David Rikl	6–4, 6–4
1994	Lan Bale John-Laffnie de Jager	Jan Apell Jonas Björkman	6–7, 6–2, 7–6
1995	Jim Grabb Jared Palmer	Kent Kinnear David Wheaton	6–4, 7–5
1996	Marcos Ondruska Grant Stafford	Noam Behr Eyal Erlich	6–3, 6–2
1997 – 2014	turnaj se nekonal

Dvouhra challengeru

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1978	Tom Okker	Peter Feigl	6-7, 6-4, 6-2
1998	Gianluca Pozzi	Lior Mor	6–1, 6–7, 6–3
1999	Ctislav Doseděl	Noam Okun	7–6, 6–3

Čtyřhra challengeru

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
1998	Radek Štěpánek Michal Tabara	Noam Okun Nir Welgreen	7–6, 6–3
1999	Noam Behr Ejal Ran	Amir Hadad Andrew Ilie	6–3, 6–2