Věra Jourová
česká politička a vysokoškolská pedagožka From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Věra Jourová (rozená Špaková,[2] * 18. srpna 1964 Třebíč) je česká politička, podnikatelka, právnička a vysokoškolská pedagožka, v letech 2014 až 2019 evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově komisi a v letech 2019 až 2024 komisařka a místopředsedkyně pro hodnoty a transparentnost v první komisi von der Leyenové. Od ledna 2025 působí jako prorektorka Univerzity Karlovy pro rozvoj lidských zdrojů a nové technologie.
.jpg)
Na jaře 2019 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.[3] Důvodem byl její podíl na zákonech, jež určují pravidla ochrany osobních dat lidí na internetu. Od ledna do října 2014 zastávala v Sobotkově vládě post ministryně pro místní rozvoj. V období 2004–2006 působila na tomto rezortu v roli náměstkyně.[4] V roce 2023 byla dle české verze časopisu Forbes druhou nejvlivnější ženou Česka.[5] Roku 2024 získala ocenění Women of Europe.[6]
Remove ads
Osobní život
V roce 1991 nastoupila na místo zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska (MKS) v Třebíči. Do roku 1994 zde pracovala na integraci všech kulturních zařízení pod jediný subjekt. Poté začala pracovat jako tajemnice městského úřadu v Třebíči, kde se začala zabývat rozvojem židovské čtvrti, která byla v roce 2003 zapsána na seznam UNESCO.
Roku 2000 nastoupila do konzultační firmy DHV ČR, kde pracovala na projektech z oblasti lidských zdrojů, regionálního rozvoje, hospodářské politiky a fondů EU. V letech 2001–2003 pracovala jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina. Po odchodu z krajského úřadu pracovala jako náměstkyně pro místní rozvoj na ministerstvu pro místní rozvoj. Podle Jiřího Paroubka byla z funkce odvolána po opakovaných stížnostech tehdejšího ministra Radka Martínka.[7]
Od 13. října 2006[8] do 16. listopadu 2006[9] byla ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové 3,6 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené.[10] Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie.[11]
Vzdělání
Roku 1983 odmaturovala na gymnáziu v Třebíči.[2] V roce 1991 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala magisterský titul v oboru Teorie kultury.[12] V akademickém roce 2011/2012 absolvovala obor právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[13]
Soukromý život
Je rozvedená, má syna Adama (* 1985) a dceru Markétu (* 1989).[14]
Remove ads
Politické působení
V letech 2003–2006 byla členkou České strany sociálně demokratické, za niž kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004.[15]
V roce 2009 kandidovala do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 kandidovala jako členka EDS na 4. místě středočeské kandidátky KDU-ČSL.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v Kraji Vysočina jako lídryně hnutí ANO[16] a byla zvolena. V lednu 2014 se stala kandidátkou ANO na post ministryně pro místní rozvoj ve vládě Bohuslava Sobotky.[17] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. Dne 3. října téhož roku podala demisi s vyhlídkou na post eurokomisařky. Dne 13. října 2014 ze stejného důvodu rezignovala na post 1. místopředsedkyně ANO.[18]
Od roku 2024 působí jako poradkyně v panelu zahraničně-politických konzultantů prezidenta Petra Pavla.[19]
2014–2019: Eurokomisařka v Junckerově komisi
Na začátku července 2014 se stala kandidátkou ANO na post české eurokomisařky (předchozím kandidátem byl Pavel Telička).[20] Ve výběru českého zástupce uspěla,[21] když ji 21. července 2014 vládní koaliční rada nominovala na post eurokomisařky do vznikající Junckerovy komise.[12]
Zvolený předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker 10. září 2014 oznámil, že Jourová získá nově konstituované portfolio spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví.[22]Tato zpráva vyvolala u českých politiků vlnu negace, protože politička usilovala o ekonomický post.[23][24] Dne 7. října téhož roku byla její kandidatura po tzv. grilování, a následném odevzdání doplňujících odpovědí europoslancům, schválena europarlamentem. Komisařkou se stala v listopadu 2014.
Kritika
Organizace pro kontrolu lobbingu v Evropské unii Corporate Europe Observatory upozornila na úzkou vazbu Jourové na Andreje Babiše, který ovládá podstatnou část českého potravinářského a chemického průmyslu i médií a jehož firmy obdržely značné množství evropských grantů a zemědělských dotací. Dále organizace upozornila na konflikt zájmů, poněvadž Jourová nejprve pracovala ve veřejné správě v oblasti evropských fondů a poté v letech 2006 a 2013 spoluvlastnila firmu Primavera Consulting, která ve stejné oblasti podnikala.[25][26]
Kritizována byla generálním ředitelem skupiny Volkswagen Matthiasem Müllerem za snahu o odškodnění evropských zákazníků po aféře dieselgate.[27]
2019–2024: Místopředsedkyně v první komisi von der Leyenové
Dne 26. srpna 2019 schválila druhá vláda Andreje Babiše její nominaci na členství v evropské komisi von der Leylenové na období 2019 až 2024.[28] Na začátku září 2019 designovaná předsedkyně komise Ursula von der Leyenová oznámila, že Jourová bude místopředsedkyní zodpovědná za kontrolu dodržování hodnot Evropské unie a transparentnost.[29] Funkce se ujala 1. prosince 2019.[30]
Na konci června 2024 oznámila, že ukončila téměř po 10 letech své členství v hnutí ANO, odchod z hnutí sama označila jako „přátelský rozchod“. Po konci svého angažmá v Evropské komisi se chce věnovat práci v akademické sféře.[31]
Post místopředsedkyně a evropské komisařky zastávala do konce listopadu 2024.[32]
Remove ads
Akademická činnost
V dubnu 2024 Jourová oznámila, že se po skončení mandátu chce věnovat kariéře v akademické sféře (v roli vyučující na Právnické fakultě Univerzity Karlovy).[33] Na zasedání Akademického senátu Univerzity Karlovy byla 13. prosince 2024 po více než hodinové debatě schválena na pozici prorektorky Univerzity Karlovy pro rozvoj lidských zdrojů a nové technologie v kolegiu rektorky Mileny Králíčkové.[34] Do úřadu byla jmenována v lednu 2025.[35]
V květnu 2025 ve spolupráci s novinářem Viktorem Daňkem vydala knihu rozhovorů nazvanou Bohové, mlíkař a já, ve které se ohlíží za svým desetiletým působením ve vysoké české i evropské politice a hodnotí spolupráci s Andrejem Babišem. Přiznala v ní, že v roce 2023 zvažovala prezidentskou kandidaturu a že by byla ochotná o ní za určitých podmínek znovu uvažovat.[36]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads