Vltavická brázda

Vltavická brázda je geomorfologický podcelek v jihovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 136 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 851 m.^[1] Na západě sousedí s Šumavskými pláněmi, na severu s Boubínskou hornatinou, Prachatickou hornatinou a Želnavskou hornatinou, na východě s Českokrumlovskou vrchovinou a na jihu s Trojmezenskou hornatinou. Brázda je úzkou erozně denudační sníženinou protaženou ve směru severozápad – jihovýchod, s výškovou členitostí 50 – 100 m. Je založená na směrných tektonických poruchách, omezená příkrými zlomovými svahy. Ploché dno překrývá mocný kryt zvětralin, údolní niva Vltavy a četná rašeliniště (Mrtvý luh). Nejvyšším bodem je Želnavský vrch (815 m n. m.) a nejnižším bodem je hladina vodní nádrže Lipno 725 m n. m.^[2] Vltavická brázda je čtyřicet kilometrů dlouhá s průměrnou šířkou dva až tři kilometry. V nejširší části měří šest kilometrů.^[3]

Vltavická brázda
Vltavická brázda u Nové Pece
Nejvyšší bod	815 m n. m. (Želnavský vrch)
Rozloha	136 km²
Nadřazená jednotka	Šumava
Sousední jednotky	Šumavské pláně, Boubínská hornatina, Prachatická hornatina, Želnavská hornatina, Českokrumlovská vrchovina, Trojmezenská hornatina
Podřazené jednotky	Hornovltavická brázda, Dolnovltavická brázda
Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko Rakousko Rakousko
Horniny	rula, žula
Povodí	Vltava
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky	IB-1F
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geologická stavba

Vltavická brázda prochází téměř všemi horninovými komplexy moldanubika (biotitické granitizované ruly, ortoruly, biotitické migmatitické pararuly, svorové ruly kaplické série) a moldanubického plutonu (dvojslídný granodiorit, dvojslídná žula, porfyrovitá žula).

Vodstvo

Vltavickou brázdou protéká Vltava, stékají se zde Teplá a Studená Vltava. Více než třetina území je zatopena Lipenskou nádrží (Lipno I, 4870 ha).^[4]