domluvit

čeština

výslovnost

• IPA: [dɔmlʊvɪt]

dělení

• do-mlu-vit

varianty

• (zastarale) domluviti

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	domluvím	domluvíš	domluví	domluvíme	domluvíte	domluví

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	domluv	domluvme	domluvte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	domluvil	domluvila	domluvilo	domluvili	domluvily	domluvila
trpné	domluven	domluvena	domluveno	domluveni	domluveny	domluvena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	domluviv	domluvivši	domluvivše

význam

1. vzájemnou komunikací najít shodu
   • Kompromis byl domluven po dlouhém jednání.
2. přestat mluvit
3. (domluvit + dativ) naléhavě a s empatií poradit

překlady

1. sjednat

   • angličtina: agree
   • francouzština: arranger, tomber d’accord
   • němčina: vereinbaren
2. přestat mluvit
3. poradit

synonyma

1. smluvit, dohodnout, sjednat, dojednat, vyjednat
2. dohovořit
3. —

antonyma

1. —
2. rozhovořit se, spustit
3. —

související

• domluva
• domlouvat
• domlouvání

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2016-05-02]. Heslo domluvit.