dub

Možná hledáte Dub, Dub., DUB, duub nebo dubb.

čeština

výslovnost

• IPA: [dʊp]
•  dub^{? • info}

homofony

• dup

dělení

• dub

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dub	duby
genitiv	dubu	dubů
dativ	dubu	dubům
akuzativ	dub	duby
vokativ	dube	duby
lokál	dubu / dubě	dubech
instrumentál	dubem	duby

význam

1. rod stromů z čeledi bukovitých s plody žaludy
   • Do mohutného dubu udeřil blesk.
   • Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí, se skály v břehu jezera daleko přes jezero hledí.^[1]

překlady

1. rod rostlin z čeledi bukovitých s plody žaludy

   • angličtina: oak
   • dánština: eg
   • finština: tammi
   • francouzština: chêne m
   • hornolužická srbština: dub m
   • italština: quercia ž
   • japonština: 柏, 槲, 楢
   • katalánština: roure m
   • latina: quercus ž
   • litevština: ąžuolas
   • lotyština: ozols
   • maďarština: tölgy
   • němčina: Eiche ž
   • nizozemština: eik m
   • norština: eik ž
   • polština: dąb m
   • portugalština: carvalho m
   • ruština: дуб m
   • slovenština: dub m
   • srbština (cyrilice): храст m
   • španělština: roble m
   • švédština: ek c
   • žemaitština: onžouls m

související

• dubový
• doubek
• doubrava
• dubák
• duběnka
• dubina
• doubí
• dubisko

slovní spojení

• dub balkánský
• dub bílý
• dub celokrajný
• dub libanonský
• dub sametový

fráze a idiomy

• mluvit jako do dubu

přísloví, úsloví a pořekadla

• každý dub vyrostl z žaludu
• jednou ranou dub nepadne

angličtina

výslovnost

• IPA: [ˈdʌb]

podstatné jméno

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	dub	dubs

význam

1. (americká angličtina) dabing, dabování

sloveso

časování

kategorie	tvar
infinitiv	dub
3. osoba	dubs
préteritum	dubbed
perfektum	dubbed
vid průběhový	dubbing

význam

1. přezdívat, nazývat, přezdít, nazvat
2. dabovat (film)
3. pasovat (na rytíře apod.)

synonyma

1. nickname
2. —
3. —

čuangština

výslovnost

• IPA: [tup˧]

sloveso

význam

1. bouchnout, odstrčit, třísknout

hornolužická srbština

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	dub	dubaj	duby
genitiv	duba	dubow	dubow
dativ	dubej	dubomaj	dubam
akuzativ	dub	dubaj	duby
vokativ	dubo / dubje	dubaj	duby
lokál	dubje	dubomaj	dubach
instrumentál	dubom	dubomaj	dubami

význam

1. dub

související

• dubrawa, dubowina, dubina, dubinka
• dubowy

slovenština

výslovnost

• IPA: [dʊp]

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	dub	duby
genitiv	duba	dubov
dativ	dubu	dubom
akuzativ	dub	duby
lokál	dube	duboch
instrumentál	dubom	dubmi

význam

1. dub
   • Blesk udrel do mohutného duba. – Blesk udeřil do mohutného dubu.

související

• dubák
• dúbrava