fena

čeština

výslovnost

• IPA: [fɛna]

dělení

• fe-na

etymologie

Z latinského canis femina — „psí samice“ vzniklo románské fenna, jež bylo přejato do jihofrancouzských nářečí a do oblasti Švýcarska, odkud přešlo do češtiny. V češtině je poprvé doloženo z Thámova slovníku z roku 1799.^[1]

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	fena	feny
genitiv	feny	fen
dativ	feně	fenám
akuzativ	fenu	feny
vokativ	feno	feny
lokál	feně	fenách
instrumentál	fenou	fenami

význam

1. samice psa
   • „No víš, kamaráde,“ otočil se Špaček náhle, „dostanu zase jiného psa, fenu, a až bude mít štěňata, dám ti nejkrásnější z nich.“^[2]
2. samice psovité šelmy
3. (přeneseně) zlá žena

překlady

1. samice psa

   • angličtina: bitch
   • francouzština: chienne ž
   • hornolužická srbština: psyca ž
   • litevština: kalė ž
   • lotyština: kuce
   • němčina: Hündin ž
   • polština: suka ž
   • ruština: сука ž
   • slovenština: fena ž, suka ž
2. —
3. —

synonyma

1. fenka, čuba, psice (nářečně) kudla, (zastarale, nářečně) suka, (nářečně) šulka, (staročesky) tista^[3]

1. —
2. psice, semetrika

antonyma

1. pes
2. pes
3. pes

související

• fenka

turečtina

varianty

• (starým pravopisem) فنا

přídavné jméno

význam

1. špatný