hubit

čeština

výslovnost

• IPA: [hʊbɪt]

dělení

• hu-bit

etymologie

Kauzativum k předchůdci slovesa hynout.

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

varianty

• (zastarale) hubiti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	hubím	hubíš	hubí	hubíme	hubíte	hubí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	hub	hubme	hubte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	hubil	hubila	hubilo	hubili	hubily	hubila
trpné	huben	hubena	hubeno	hubeni	hubeny	hubena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	hubě	hubíc	hubíce

význam

1. ničit; způsobovat, že hyne
   • Deratizátoři neúnavně hubili přemnožené městské krysy.
   • Břetislav II jal se hned na počátku panství svého hubiti ostatky pohanských obyčejů, kteří se ještě tu i tam zachovali v lidu.^[1]

synonyma

1. mořit, potírat, zabíjet, likvidovat, sužovat, vybíjet, soužit, vyhlazovat, decimovat

související

• hubený
• vyhubit
• hynout
• zahubit
• záhuba
• hubitel
• pohublý
• hubeňour