konjunkce

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnjʊŋkt͡sɛ]

dělení

• kon-junk-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	konjunkce	konjunkce
genitiv	konjunkce	konjunkcí
dativ	konjunkci	konjunkcím
akuzativ	konjunkci	konjunkce
vokativ	konjunkce	konjunkce
lokál	konjunkci	konjunkcích
instrumentál	konjunkcí	konjunkcemi

význam

1. slovní druh, jenž slouží ke spojování větných členů či vět
2. (v matematice) logická operace odpovídající spojce „a“
3. (astronomie) zdánlivé přiblížení dvou nebeských těles na obloze

překlady

1. slovní druh

   • amharština: መስተፃምር
   • angličtina: conjunction
   • finština: konjunktio
   • francouzština: conjonction ž
   • hebrejština: מִלַּת־חִבּוּר
   • italština: congionzione ž
   • němčina: Konjunktion ž, Bindewort s
   • ruština: союз m
   • slovenština: spojka ž
   • švédština: konjunktion c
2. —
3. přiblížení těles

   • angličtina: conjunction
   • francouzština: conjonction ž

synonyma

1. spojka
2. —
3. —

související

• konjunktura
• konjugovaný

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-01-10]. Heslo konjunkce.

externí odkazy

• Rozcestník Konjunkce ve Wikipedii