regrace

čeština

výslovnost

• IPA: [rɛgrat͡sɛ]

dělení

• re-g-ra-ce

varianty

• rekrace

etymologie

• Vyvinulo se zkomolením latinského recreatio (osvěžení, občerstvení, zotavení) přes středověké rekrací označujícím školní přestávku.^[1] Srovnej např. francouzské récré, české lejstro.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	regrace	regrace
genitiv	regrace	regrací
dativ	regraci	regracím
akuzativ	regraci	regrace
vokativ	regrace	regrace
lokál	regraci	regracích
instrumentál	regrací	regracemi

význam

1. (zastarale, nářečně, řidčeji) nezbednost, situace či akce spojená s obveselením
   • Proto je mi také líto, že si ten hoch s ní tu známost udělal. Ale ovšem, jakž mohlo také jinak být? Holka sloužila na statku a musela se hochu zalíbit; neboť Kudrnův Antonín je hodný a také hezký hoch, a právě proto, že je hodný, choval se k Verunce jako poctivý chlap a nic si u ní nedovolil, čeho se někdy synkové bohatých sedláků jako z regrace dopouštějí, až je holka na věky nešťastná. Ne, ne, sakrblé! Tonda není takový dareba^[2]
   • „Neřekl. Nechce prý žalovati. Není žalobníka, nebude soudce. Nechám to projíti. Ale věz, Jerko, to ti povídám,“ a hlas páně rychtářův povážlivě se zaostřoval, „přistihnu-li tě někde nočně za králkou a regrací, bez milosti budeš v šatlavě ne-li v dusíku. Jen si to dobře pamatuj!“^[3]
   • „A lidi, to jsou regrace na světě,“ libovala si Hudrychová, „to se ještě přeci jenom nestalo, aby nevěsta ženichovi nohu rozsekala!“^[4]

překlady

1. situace či akce spojená s obveselením

   • angličtina: fun
   • francouzština: amusement m, rigolade ž
   • němčina: Spaß m
   • polština: zabawa ž, ubaw m

synonyma

1. legrace, (hovorově) švanda, sranda, špás, bžunda, psina, hlína, (brněnský hantec) čurina, (vulgárně) prča, prdel

související

• regrační