velet

čeština

výslovnost

• IPA: [vɛlɛt]

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	velím	velíš	velí	velíme	velíte	velí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vel	velme	velte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	velel	velela	velelo	veleli	velely	velela

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	vele	velíc	velíce

význam

1. vydávat rozkazy, povely - být v (absolutní či situací dané) hierarchii nejvýše postaveným
   • Vítězné flotile u Trafalgaru velel poloslepý Horacio Nelson.
   • Má povinnost mi velí pomáhat potřebným, ochraňovat chudé, slabé, léčit rány nemocným.^[1]

synonyma

1. nařizovat, rozkazovat, (v obecném jazyce, hovorově) šéfovat

související

• velitel
• velení
• povel
• zavelet
• odvelet
• převelet
• volit
• vůle