vrchol

čeština

výslovnost

• IPA: ['vr̩xol]
•  vrchol^{? • info}

dělení

• vr-chol

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	vrchol	vrcholy
genitiv	vrcholu	vrcholů
dativ	vrcholu	vrcholům
akuzativ	vrchol	vrcholy
vokativ	vrchole	vrcholy
lokál	vrchole / vrcholu	vrcholech
instrumentál	vrcholem	vrcholy

význam

1. nejvyšší část kopce či hory
   • Na vrcholu hory Říp stojí rotunda svatého Jiří.
2. (v matematice) bod, v němž se stýkají přímky nebo hrany
   • Vrcholy trojúhelníka mohou tvořit každé tři body, které neleží na jedné přímce.
3. nejvyšší míra, stupeň
   • Ty jsi ubožák, Lábusi, říkala mi učitelka. A já byl na vrcholu blaha.^[1]
4. období nejvyšší aktivity, rozkvětu
   • Říši, která byla nejprve království, poté republikou a nakonec dosáhla vrcholu v císařství, můžeme zkoumat díky velkému úsilí jejích obyvatel zaznamenat své životní příběhy i válečné úspěchy.^[2]

překlady

1. nejvyšší část hory

   • angličtina: summit, peak, top
   • francouzština: sommet m
   • němčina: Gipfel m, Spitze ž
   • polština: szczyt m, wierzchołek m
   • ruština: пик m
   • slovenština: vrchol m
   • španělština: colmo m, pico m
2. bod styku přímek

   • angličtina: vertex
   • francouzština: sommet m
   • němčina: Ecke ž
   • polština: wierzchołek m
   • slovenština: vrchol m
3. nejvyšší míra

   • angličtina: peak, acme
   • francouzština: sommet m
4. období rozkvětu

   • angličtina: heyday, peak, acme
   • francouzština: apogée m

synonyma

1. vrcholek
2. —
3. vyvrcholení
4. zenit

související

• vrch, vrchovina, vrcholit
• vrcholný, vrcholový, vrchovatý
• navrch
• vrcholek
• vyvrcholení