dci

See also: DCI and dći

Old Czech

Alternative forms

• dceř, dcera

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dъ̏ťi, from Proto-Indo-European *dʰugh₂tḗr.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈdt͡si/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈtt͡si/

Noun

dci f

1. daughter
   • around 1314, chapter XIII, in Kronika tak řečeného Dalimila‎:

     Jsem z Oskořína dci toho pána, / i sem ot těch złých dievek svázána.

     I am a daughter of the lord from Oskořín, / and I have been tied up by the evil girls.

Declension

Declension of dci (r-stem)

	singular	dual	plural
nominative	dci	dceři	dcery
genitive	dceře	dceřú	dcer
dative	dceři	dceřma	dcerám
accusative	dceř	dceři	dcery
vocative	dci	dceři	dcery
locative	dceři	dceřú	dcerách
instrumental	dceřú	dceřma	dcerami

This table shows the most common forms around the 13th century.

Descendants

• Czech: dcera
  • → Silesian: cera
• → Old Polish: dca

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “dci”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění