Albert Karel z Nostic-Rienecku
rakousko-uherský generál, nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Albert Karel Werner Ferdinand hrabě z Nostic-Rienecku (německy Albert Karl Werner Ferdinand Graf von Nostitz-Rieneck, 19. dubna 1843 Praha – 3. února 1929 Vídeň) byl český šlechtic z rodu Nosticů, generál rakousko-uherské armády a dvořan. V armádě sloužil jako dobrovolník od šestnácti let, nakonec dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála (1897). Před odchodem do penze byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a v této funkci organizoval jeho svatbu s Žofií Chotkovou v Zákupech (1900).
Remove ads
Životopis
Pocházel ze šlechtického rodu Nosticů, patřil k falknovské větvi[1] a potomstvu vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka z Nostic (1768–1840).[2] Narodil se v Praze jako starší syn generála Heřmana z Nostic (1812–1895), po matce Vilemíně byl spřízněn s knížecím rodem Auerspergů, byl synovcem dvou rakouských ministerských předsedů Karla Viléma a Adolfa z Auerspergu.
Do armády vstoupil jako dobrovolník již v roce 1859, zúčastnil se prusko-rakouské války a v roce 1871 dosáhl hodnosti rytmistra u dragounského pluku č. 6[3] V roce 1873 byl jmenován c. k. komořím a jako osobní komorník působil u dvora císařova mladšího bratra arcivévody Karla Ludvíka.[4] V hodnosti majora se v roce 1881 stal císařským pobočníkem, téhož roku byl přidělen ke dvoru korunního prince Rudolfa[5] a absolvoval s ním cestu do Palestiny.
V hodnosti plukovníka (1888) byl poté jmenován velitelem hulánského pluku č. 1 v Krakově.[6] V roce 1893 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády v Mariboru, [7]. V roce 1897 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se divizním velitelem v Krakově.[8] V roce 1899 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1899–1901 zastával funkci nejvyššího hofmistra následníka trůnu Františka Ferdinanda, k jehož rodině měl blízko i Albertův bratranec Jan z Nostic (1847–1915). Jako následníkův nejvyšší hofmistr organizoval Albert svatbu Františka Ferdinanda s hraběnkou Žofií Chotkovou na zámku v Zákupech (1900).[9] V roce 1902 odešel do výslužby. [10]
V roce 1874 se v Praze oženil se svou vzdálenou sestřenicí hraběnkou Selinou Nosticovou (1852–1888), dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu pět dětí, z nichž jediný syn Robert Hugo (1881–1915) padl za první světové války. Z dcer byla Karolína (1887–1970) manželkou Hugo Loewenthala (1870–1915), rakousko-uherského vyslance v Albánii, podruhé se provdala za hraběte Bedřicha Pachtu z Rájova (1890–1976).[11][12]
Remove ads
Řády a vyznamenání
Během své služby se stal nositelem několika vyznamenání nejen v Rakousku-Uhersku, jako pobočník korunního prince Rudolfa a později nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda získal řadu ocenění také od zahraničních panovníků. Mimo jiné byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[13]
Řád železné koruny III. třídy (Rakousko-Uhersko)
Vojenský záslužný kříž (Rakousko-Uhersko)
Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
Řád červené orlice I. třídy (Prusko)
Řád koruny II. třídy (Prusko)
Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
Řád Leopolda (Belgie)
velkokříž Řádu Spasitele (Ŕecko)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
Řád Takova (Srbsko)
Řád bílého orla (Srbsko)
Řád knížete Danila I. (Černá Hora)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads