Andrej Martin
slovenský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Andrej Martin (* 20. září 1989 Bratislava) je slovenský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet dva titulů ve dvouhře a dvacet tři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2020 na 93. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2016 na 69. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval během ledna 2007 na 8. příčce.[1]
V juniorském tenise postoupil s krajanem Martinem Kližanem do finále chlapecké čtyřhry ve Wimbledonu 2006, v němž podlehli americké dvojici Kellen Damico a Nathaniel Schnugg.
Ve slovenském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 základním blokem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Ukrajině, v němž prohrál s Alexandrem Dolgopolovem i Illjou Marčenkem. Ukrajinci zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 5–6 ve dvouhře a 3–5 ve čtyřhře.[3]
Slovensko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde do mužské dvouhry obdržel pozvání od ITF ve formě divoké karty. Na úvod vyřadil Američana Denise Kudlu. Do třetího kola pak prošel bez boje po odstoupení zraněného Philippa Kohlschreibera. V něm uhrál jen čtyři gemy na Japonce Keie Nišikoriho.[1]
Remove ads
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží okruhu ATP Tour debutoval na říjnovém Bank Austria-TennisTrophy 2010 ve Vídni. Po zvládnuté tříkovové kvalifikaci jej v prvním kole dvouhry přehrál osmý nasazený Argentinec Juan Ignacio Chela ve dvou setech.[1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2013, přestože nezvládl závěrečný kvalifikační duel. Do singlové soutěže však prošel jako šťastný poražený a v jejím úvodu podlehl kazašskému 172. hráči žebříčku Michailu Kukuškinovi po třísetovém průběhu. Podruhé se ve dvouhře majoru objevil na antukovém French Open 2016, kde opět hrál v roli šťastného poraženého kvalifikanta. V první fázi dvouhry zdolal Španěla Daniela Muñoze de la Navu a poté přehrál dvacátého devátého nasazeného Francouze Lucase Pouilleho. Ve třetím kole mu stopku vystavila kanadská turnajová osmička Milos Raonic.[4][1][2]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil během červencového Croatia Open Umag 2016. Na jeho raketě postupně zůstali Sergij Stachovskyj, slovenská jednička Martin Kližan, druhý nasazený Portugalec João Sousa a v semifinále argentinský antukář Carlos Berlocq. Kližanovi přitom odvrátil pět mečbolů. Ve finále však nenašel recept na italskou turnajovou čtyřku Fabia Fogniniho. Jeho předchozím maximem v rámci turnajů ATP bylo druhé kolo. V následném vydání žebříčku ATP z 25. července 2016 poprvé v kariéře pronikl do elitní světové stovky, když mu patřila 98. příčka.[5]
Na cestě do svého druhého semifinále na túře ATP, únorovém Ecuador Open Quito 2018, porazil poprvé v kariéře člena elitní světové desítky. Ve druhém kole přehrál španělského desátého hráče žebříčku Pabla Carreñu Bustu ve dvou sadách. Ovšem v semifinále podlehl španělskému kvalifikantu Robertu Carballésovi Baenovi.[1][2]
Remove ads
Dopingová kauza
Ve vzorku A poskytnutém 7. června 2022 na bratislavském challengeru mu byla zjištěna přítomnost selektivního modulátoru SARM 22, zapsaného na seznam nedovolených látek Světové antidopingové agentury. International Tennis Integrity Agency jej suspendovala. Tenista vědomé užití odmítl,[6][7][8] když uvedl, že se mezi 3. a 6. červnem 2022 zúčastnil florbalového turnaje. Omylem se na něm napil z láhve spoluhráče, jenž připustil, že ta mohla obsahovat kapky ostarinu (klinické verze SARM S-22). Nezávislý tribunál tuto možnost považoval za věrohodnou a rozhodl, že tenista nepožil zakázanou substanci vědomě. Na okruzích mu vyměřil 14měsíční zákaz činnosti, s datem uplynutí 5. června 2024. Možné výsledky od zjištění pozitivity v červnu 2022 do uložení trestu v dubnu 2023 byly anulovány.[9]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
|
Dvouhra: 1 (0–1)
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
Dvouhra: 34 (22–12)
Čtyřhra (23 titulů)
Remove ads
Finále na juniorce Grand Slamu
Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads