Wesley Koolhof
nizozemský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Wesley Koolhof (17. dubna 1989 Duiven) je nizozemský profesionální tenista, deblový specialista a mezi lety 2022–2023 světová jednička ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý osmý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a čtvrtý Nizozemec po Okkerovi, Haarhuisovi a Eltinghovi.[2][3] V pěti obdobích na čele strávil třicet čtyři týdnů. Vedení sdílel se spoluhráčem Nealem Skupskim.[4] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet jedna deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023, Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022, Paris Masters 2022 i Paris Masters 2024 a také Indian Wells Masters 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a třicet jeden ve čtyřhře.[5]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2013 na 462. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě. Trénují ho Rob Morgan s Mariuszem Fyrstenbergem. Dříve tuto roli plnil Marco Kroes.
Na nejvyšší grandslamové úrovni se probojoval do finále čtyřhry US Open 2020, v němž s Nikolou Mektićem podlehli Pavićovi se Soaresem. Společně pak ovládli ATP Finals 2020 po závěrečné výhře nad Jürgenem Melzerem a Rogerem-Vasselinem. Stal se tak čtvrtým nizozemským šampionem Turnaje mistrů.[6] Po boku Japonky Eny Šibaharaové triumfoval ve smíšené čtyřhře French Open 2022, když v rozhodujícím duelu porazili Eikeriovou s Vliegenem.[7] Z deblového finále US Open 2022 odešel poražen v páru s Nealem Skupskim. Se stejným partnerem triumfoval o rok později ve Wimbledonu.
V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 základní skupinou madridského finálového turnaje proti Velké Británii, v němž s Jeanem-Julienem Rojerem prohráli čtyřhru s Jamiem Murraym a Nealem Skupskim. Britové zvítězili 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 5–7 ve čtyřhře.[8]
Nizozemsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde před druhým kolem mužské čtyřhry odstoupil s Rojerem pro pozitivní test na covid-19. Zúčastnil se také pařížských Her XXXIII. olympiády, kde ve druhém kole debla s Tallonem Griekspoorem podlehli Španělům Nadalovi s Alcarazem. V utkání o bronzovou medaili ve smíšené soutěži nestačil s Demi Schuursovou na Kanaďany Dabrowskou a Augera-Aliassimeho.
Jeho otcem byl nizozemský fotbalista Jurrie Koolhof (1960–2019).
Remove ads
Tenisová kariéra
Premiérový titul ve čtyřhře okruhu ATP Tour vybojoval společně s krajanem Matwém Middelkoopem začátkem února na bulharském Garanti Koza Sofia Open 2016, kde si ve finále jako třetí nasazení poradili s rakousko-kanadskou dvojicí Philipp Oswald a Adil Shamasdin.[9] Druhý společný triumf zaznamenali na turnaji Generali Open Kitzbühel v rakouském Kitzbühelu, kde jako nejvýše nasazený pár zdolali domácí nenasazené tenisty Dennise Novaka a Dominica Thiema až v rozhodujícím supertiebreaku.[10]
Na začátku sezóny 2017 získal svůj třetí singlový titul na okruhu, když opět s Middelkoopem porazili ve finále australského Apia International Sydney nejvýše nasazený britsko-brazilský pár Jamie Murray a Bruno Soares po dvousetovém průběhu.[11]
Remove ads
Soukromý život
Wesley Koolhof se narodil do sportovní rodiny fotbalového skauta Jurrieho a módní návrhářky Monique Koolhofových. Otec byl profesionální nizozemský fotbalista, který také nastupoval za nizozemskou reprezentaci. Matka reprezentovala Nizozemsko v pozemním hokeji. Mladší bratr Dean Koolhof je profesionální fotbalista, jenž hrál za mužstvo De Graafschap v 2. nejvyšší nizozemské lize Eerste Divisie a odehrál několik zápasů v nizozemské reprezentaci do 21 let. Wesley Koolhof začal hrát tenis ve čtyřech letech. Za preferovaný povrch uvedl antuku nebo pomalé dvorce s tvrdým povrchem. Hovoří nizozemsky, německy a anglicky.[1]
V roce 2020 navázal partnerský vztah s německou tenistkou Julií Görgesovou,[12][13] s níž se oženil v prosinci 2024 v Arnhemu.[14]
Remove ads
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 3 (1–2)
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
Utkání o olympijské medaile
Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 45 (21–24)
Remove ads
Tituly na challengerech ATP
Čtyřhra (14 titulů)
Remove ads
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016–2023 |
Pořadí | 1711. | ▲ 955. | ▲ 827. | ▲ 570. | ▲ 562. | ▼ 725. | ▼ 1256. | — |
Čtyřhra
Rok | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 1231. | ▲ 514. | ▼ 560. | ▲ 392. | ▲ 171. | ▼ 211. | ▲ 67. | ▲ 60. | ▲ 46. | ▲ 42. | ▲ 14. | ▲ 5. | ▼ 21. | ▲ 1. | ▼ 8. |
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads