Horacio Zeballos
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Horacio Zeballos (* 27. dubna 1985 Mar del Plata) je argentinský profesionální tenista hrající levou rukou. V roce 2024 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stal během května jako první argentinský muž bez rozdílu soutěže. S Granollersem vystoupali na vrchol společně jako šedesátá třetí a čtvrtá jednička od zavedení žebříčku ATP v březnu 1976.[2][3] Ve dvou obdobích na čele strávili dvacet dva týdnů. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a dvacet pět deblových turnajů včetně devíti Mastersů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a třicet sedm ve čtyřhře.[4]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2013 na 39. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2024 na 1. místě. Trénuje ho Alejandro Lombardo.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni zvítězil se Španělem Marcelem Granollersem na French Open 2025. Předtím společně prohráli tři finále – na US Open 2019 podlehli Kolumbijcům Juanu Sebastiánu Cabalovi s Robertem Farahem, ve Wimbledonu 2021 Chorvatům Nikolu Mektićovu a Mate Pavićovi a ve Wimbledonu 2023 Nizozemci Wesley Koolhofovi s Britem Nealem Skupskim.
V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 úvodním kolem Světové skupiny proti Švédsku, v němž s Davidem Nalbandianem vyhrál čtyřhru nad párem Söderling a Lindstedt. Argentinci zvítězili 3–2 na zápasy. Do září 2025 v soutěži nastoupil k šestnácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 10–6 ve čtyřhře.[5]
Na Panamerických hrách 2007 v brazilském Rio de Janeiru vyhrál čtyřhru s krajanem Eduardem Schwankem.
Remove ads
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval ve čtyřhře Chile Open 2008, turnaje hraného na antukových dvorcích areálu ve Viña del Mar. V páru s Američanem Hugem Armandem nepřešli první kolo.[1] Do premiérového finále postoupil během listopadového St. Petersburg Open 2009 v Petrohradu, kde podlehl Ukrajinci Sergiji Stachovskému.[1][4]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2009. S krajanem Lucasem Arnoldem Kerem však v úvodním kole nestačili na turnajové jedničky Daniela Nestora s Nenadem Zimonjićem. Dvouhru si poprvé zahrál během US Open 2009 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V první fázi hlavní soutěže vyřadil německého kvalifikanta Michaela Berrera, ale poté jeho cestu soutěží ukončil ve čtyřech setech Tomáš Berdych.[1][4]
Singlovou trofej si odvezl z chilského VTR Open 2013 po finálové výhře nad světovou pětkou Rafaelem Nadalem, která se vracela na okruh po více než půlročním výpadku pro zranění levého kolena. Poprvé v kariéře tak zdolal člena elitní světové desítky. Po Federerovi, Söderlingovi, Djokovićovi a Murraym se stal pátým tenistou, který porazil Španěla na antuce.[6]
Do grandslamového finále se probojoval se Španělem Marcelem Granollersem v deblové soutěži US Open 2019, v němž nestačili na kolumbijské světové jedničky Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem.[7][8] Navázal tím na semifinálové účasti ze čtyřhry US Open 2010 a French Open 2013.
Remove ads
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 4 (1–3)
Remove ads
Finále na Turnaji mistrů
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 2 (1–1)
Čtyřhra: 46 (22–21)
Remove ads
Tituly na challengerech ATP
Dvouhra (12 titulů)
Remove ads
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Čtyřhra
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads