Daniel Altmaier
německý tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Daniel Altmaier (* 12. září 1998 Kempen, Severní Porýní-Vestfálsko) je německý profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]
_(52144567090).jpg)
Remove ads
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 47. místě a ve čtyřhře v lednu téhož roku na 300. místě. Trénuje ho bývalý hráč první světové desítky Alberto Mancini z Argentiny.[1]
V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2023 trevírskou kvalifikací proti Švýcarsku, v níž prohrál závěrečnou dvouhru se Stanem Wawrinkou. Švýcaři zvítězili 3:2 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]
Remove ads
Soukromý život
Narodil se roku 1998 v Kempenu, městě ležícím v Severním Porýní-Vestfálsku, do rodiny Ukrajince Jurije a Rusky Galiny Altmaierových. Má sestru Evelyn. Tenis začal hrát v sedmi letech. Za preferovaný povrch uvedl tvrdý a za silný úder bekhend. Hovoří německy, rusky a anglicky.[4][5][6]
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval v 18 letech květnovým Geneva Open 2017.[7][6] Do hlavní soutěže postoupil z kvalifikace přes Čecha Petra Michneva. Na úvod dvouhry jej zdolal osmadvacátý hráč žebříčku Sam Querrey. První zápas vyhrál na červnovém Antalya Open 2017, kde jako šťastný poražený kvalifikant rozhodl o výhře nad Dominikáncem Víctorem Estrellou Burgosem až v tiebreaku závěrečné sady. Přes Turka Marsel İlhan postoupil do čtvrtfinále opět po zvládnuté zkrácené hře třetího setu.[7] V něm jej zastavila světová šestašedesátka a pozdější vítěz Júiči Sugita z Japonska.[8]
Grandslamový debut zaznamenal jako 22letý z pozice 186. muže klasifikace v mužském singlu French Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V ní na jeho raketě zůstali Tallon Griekspoor, Hiroki Morija a Ruben Bemelmans. Ve dvouhře se pak probojoval jako pátý pařížský kvalifikant od roku 2000 až do osmifinále.[9] Ve vítězných duelech s Felicianem Lópezem, turnajovou třicítkou Janem-Lennardem Struffem a osmým tenistou světa Matteem Berrettinim přitom neztratil žádný set.[9] Proti Italovi dosáhl první kariérní výhry nad členem elitní světové desítky.[6] Ve čtvrtém kole však nenašel recept na hráče ze světové dvacítky Pabla Carreña Bustu a nestal se tak nejníže postaveným čtvrtfinalistou Roland-Garros od Leconta z roku 1992, kdy mu patřilo 200. místo.[10][8]
První dvě semifinále na túře ATP si zahrál na dvou navazujících antukových turnajích, Croatia Open Umag 2021 a Generali Open Kitzbühel 2021. Na prvním z nich jej zdolal Francouz Richard Gasquet a na druhém Španěl Pedro Martínez.[6][8] Do hlavní soutěž série Masters premiérově nastoupil na říjnovém BNP Paribas Open 2021 v Indian Wells. Nejdříve oplatil porážku Querreymu a poté jej vyřadil osmadvacátý muž světa Grigor Dimitrov. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal po finále na knoxvillském challengeru 15. listopadu 2021, když mu na žebříčku ATP patřila 98. příčka. V sezóně 2022 prožil premiéru na Australian Open, Wimbledonu i US Open, ale vždy skončil v úvodním kole. Na Mutua Madrid Open 2023 postoupil do prvního čtvrtfinále Mastersu, přestože již v kvalifikaci podlehl Rakušanu Juriji Rodionovovi. Účast v madridské dvouhře mu zajistilo až odstoupení Carreña Busty. Přes krajana Yannicka Hanfmanna[11] a Španěla Jaumeho Munara se probojoval mezi poslední osmičku hráčů.[12] V této fázi nestačil na Chorvata Bornu Ćoriće.[13][8]
Remove ads
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (16 titulů)
Čtyřhra (6 titulů)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads