Clarence Seedorf

nizozemský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia

Clarence Seedorf
Remove ads

Clarence Clyde Seedorf (* 1. dubna 1976 Paramaribo, Surinam) je bývalý nizozemský fotbalový záložník surinamského původu. Vyrůstal v mládežnickém týmu AFC Ajax, kde ve třech sezónách vyhrál dva tituly v lize (1993/94, 1994/95), jeden domácí pohár (1992/93), dva domácí superpoháry (1993, 1994) a jednu trofej v LM (1994/95).

Stručná fakta Osobní informace, Celé jméno ...

V roce 1995 přestoupil do UC Sampdoria a po pouhém roce odešel do Realu Madrid, se kterým za tři a půl sezóny vyhrál jeden titul v lize (1996/97), jeden domácí superpohár (1997), jednu trofej v LM (1997/98) a jeden Interkontinentální pohár (1998).

V prosinci 1998 se vrátil do Itálie, konkrétně do FC Inter Milán. Po dvou a půl letech bez zisku trofeje přestoupil v roce 2002 do týmu největšího konkurenta AC Milán. Zde zažil nejúspěšnější období v kariéře a získal také nejvíce trofejí: dva tituly v lize (2003/04, 2010/11), jeden domácí pohár (2002/03), dva domácí superpoháry (2004, 2011), dvě trofeje v LM (2002/03, 2006/07), dva evropské superpoháry (2003, 2007) a jeden pohár z MS klubů (2007).

V červnu 2012 přestoupil do brazilské Botafogy, kde vyhrál mistrovství Campeonato Carioca (2013) a hrál zde až do konce kariéry.

Od roku 1994 do roku 2008 byl součástí reprezentace Nizozemska, za kterou nastoupil do 87 zápasů a vstřelil 11 branek. Zúčastnil se jednoho šampionátu MS (1998) a tří šampionátů ME (1996, 2000 a 2004). Jeho největším reprezentačním úspěchem je 3. místo na ME v letech 2000 a 2004.

Je jediný fotbalista v historii, který vyhrál Ligu mistrů se třemi různými kluby (AFC Ajax, Real Madrid a AC Milán). Je také na devátém místě v počtu zápasů v soutěži Liga mistrů UEFA (131 zápasů) [1]. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[2].

Jako trenér vedl neúspěšně kluby AC Milán, Šen-čen-š’, Deportivo de La Coruña a naposledy reprezentaci Kamerunu (2018-2019).

Remove ads

Klubová kariéra

AFC Ajax

Vyrostl v amsterodamském klubu AFC Ajax, za který v lize poprvé nastoupil 29. listopadu 1992, v zápase proti Groningenu (3:0) [3], jako nejmladší (16 let a 242 dní) fotbalista v historii klubu. První branku vstřelil 28. března 1993 proti Vitesse (2:2) [4]. V tomto roce nastoupil v lize do 12 utkání a vstřelil 1 branku. Klubu pomohl k 3. místu v tabulce a byl vyhlášen talentem roku. První zápas v Evropských pohárech odehrál 3. listopadu 1992 proti Vitória SC (2:1) [5]. S klubem došel do čtvrtfinále, kde vypadl s AJ Auxerre (2:4, 1:0). V této sezóně vyhrál s týmem domácí pohár.

V následující sezoně 1993/94 již pomohl klubu k ligovému titulu a také k vítězství v domácím superpoháru. Rovněž obhájil anketu talent roku. Hrál v PVP a došel až do čtvrtfinále, kde AFC Ajax vyřadila Parma (0:0, 0:2).

Sezona 1994/95 byla úspěšná. V lize se podařil obhájit titul i domácí superpohár. Velké vítězství přišlo v Lize mistrů, když 24. května jeho klub porazil ve finále AC Milán (1:0) [6] a Seedorf tak získal svůj první pohár v LM. Za celý ročník LM klub neprohrál a Seedorf navíc odehrál všechny zápasy. Za tři roky nastoupil celkem do 90 zápasů, ve kterých vstřelil 11 branek. Po sezoně přestoupil do italského klubu UC Sampdoria [7].

UC Sampdoria

Dne 11. července 1995 přichází do Janovského klubu UC Sampdoria za necelé 4 mil. Euro. První zápas za nový klub odehrál 27. srpna proti AS Řím (1:1) [8] a první branku vstřelil 19. listopadu proti Atalantě (2:3) [9]. V lize s klubem obsadil 8. příčku. Za klub nastoupil do 32 utkání a vstřelil 3 branky. Po sezoně byl prodán do Španělska.

Real Madrid

Do Realu Madrid přestoupil za 8 mil. Euro. První zápas v něm odehrál 8. září 1996 proti Hércules CF (3:0) [10] a první branku vstřelil v městském derby proti Atléticu (4:1) 18. ledna [11]. V lize pomohl klubu k titulu v 38 zápasech, ve kterých vstřelil 6 branek.

V sezoně 1997/98 se s klubem umístil na 4. místě tabulky a pomohl získat domácí superpohár, když Real zvítězil nad Barcelonou (1:2, 4:1). V LM nastoupil do všech utkání a ve finále 20. května proti Juventus FC (1:0) [12] získal svou druhou trofej v LM.

V následující sezoně 1998/99 se s utkal o evropský superpohár s Chelsea FC, které Real prohrál 0:1 [13]. Na konci roku 1998 získal po výhře 2:0 nad brazilským klubem CR Vasco da Gama Interkontinentální pohár. [14]. V lize s klubem skončil na 2. místě a v LM jej ve čtvrtfinále vyřadil ukrajinský klub FK Dynamo Kyjev (1:1, 0:2). V tomto ročníku poprvé vstřelil branku v evropských pohárech. Bylo to 16. září 1998 proti Interu (2:0) [15].

Sezonu 1999/00 v Realu Madrid nedohrál. Po neshodách s trenérem Toschackem se rozhodl klub opustit [16]. V tomto roce odehrál 10 utkání v lize a 6 v LM. Celkem tak za Bílý balet nastoupil do 159 utkání a vstřelil v nich 20 branek.

FC Inter Milán

První branku za nový klub vstřelil hned ve svém prvním zápase 6. ledna 2000 v lize proti Perugii (5:0) [17]. Klubu pomohl k 4. místu v lize. V domácím poháru nestačili Nerazzurri ve finále na SS Lazio (1:2, 0:0).

V následující sezoně 2000/01, ve finále domácího superpoháru s Laziem, prohrál Inter 3:4 [18]. V lize nastoupil do 24 zápasů, vstřelil 2 branky a s Interem skončil až na 5. místě tabulky. V LM pak ostudně vypadli v předkole se švédským klubem Helsingborgs IF (0:1, 0:0). A v poháru UEFA nepřešli přes osmifinále s Deportivo Alavés (3:3, 2:0).

V sezoně 2001/02 pomohl klubu obsadit 3. místo a dojít do semifinále poháru UEFA, kde jej vyřadil nizozemský klub Feyenoord (0:1, 2:2). Hned po sezoně byl prodán k městskému rivalovi AC Milán [19][20].

AC Milán

Pod vedením trenéra Ancelottiho se okamžitě stal základem záložní řady a společně s Pirlem a Gattusem vytvořili v sezoně 2002/03 výborně sehranou trojici. První zápas za Rossoneri odehrál 14. září 2002 proti Modeně (3:0) [21] a první branku vsítil 21. září proti Perugii (3:0) [22]. V lize pomohl klubu k 3. místu v tabulce. V LM dal první branku při druhém zápase proti La Coruně (4:0) [23] 24. září. V LM nastoupil do 16 zápasů a nastoupil i do finálového zápasu 28. května, kde pomohl porazit Juventus FC na penalty (svou však neproměnil) [24][25]. Vyhrál tak jako jediný hráč LM se třemi různými kluby. Byl vybrán do týmu roku UEFA. Vyhrál i domácí pohár.

V následující sezoně 2003/04 začal sezonu prohrou nad Juventusem v souboji o domácí superpohár (1:1, 4:6 na penalty) [26]. Poté vyhrál souboj o evropský superpohár s FC Porto (1:0) [27] a v zimě prohrál zápas o Interkontinentální pohár s Bocou [28]. V lize slavil svůj čtvrtý titul v kariéře a v LM se dostal do čtvrtfinále kde jej vyřadil klub Deportivo La Coruňa (4:1, 0:4) [29].

Sezonu 2004/05 začal vítězstvím domácího superpoháru nad Laziem (3:0), ve kterém však nenastoupil. V lize skončil jeho klub na 2. místě. LM byla úspěšná až do finále kde podlehl klubu Liverpool FC až na penalty [30]. V tomto ročníku odehrál všechny zápasy LM.

Kvůli Korupčním skandálu bylo po ukončení sezony 2005/06 odečteno klubu 30 bodů a spadl tak na 3. místo v tabulce. V LM se s klubem dostal do semifinále kde jej vyřadil budoucí vítěz FC Barcelona (0:1, 0:0).

V následující sezoně 2006/07 bylo AC Milán na začátku ligy odečteno 8 bodů a skončil na 4. místě. V lize vstřelil sedm branek, což je nejvíc v jeho kariéře. V LM také vstřelil nejvíc branek v kariéře (3). Ve čtvrtfinále pomohl brankou vyřadit FC Bayern Mnichov (2:2, 2:0) [31] a v semifinále zase pomohl vyřadit Manchester United FC (2:3, 3:0) [32]. Ve finále porazil klub Liverpool FC (2:1) a slavil poslední vítězství v LM [33]. Poté byl zvolen nejlepším záložníkem a byl vybrán do týmu roku UEFA.

Sezona 2007/08 začala vítězstvím nad Sevillou (3:1) v souboji o evropský superpohár [34]. V zimě roku 2007 pomohl klubu vyhrált trofej na MS klubů [35]. V lize opět vstřelil 7 branek, ale ani to nepomohlo na lepší než 5. místo. V LM se nedostal přes osmifinále kde jej vyřadil Arsenal FC (0:0, 0:2).

Sezony 2008/09 a 2009/10 se v lize umístil vždy na 3. místě. Dne 20. září 2009 v zápase proti Boloni (1:0) [36] vstřelil jubilejní padesátý gól v dresu Rossoneri.

Během sezóny 2010/11 překonal Liedholma (394 zápasů) co se týče počtu odehraných zápasů jako neitalský fotbalista [37]. Sezona byla završena titulem, což je pro Clarence již po páté v kariéře.

Poslední trofej za Rossoneri vyhrává 6. srpna 2011 při vítězství o domácí superpohár proti Interu (2:1) [38]. V lize končí na 2. místě a po skončení sezony oznamuje 21. června prostřednictvím tiskové konference, že po 10 letech končí v AC Milán [39]. Celkem za Rossoneri nastoupil do 432 zápasech a vstřelil 62 branek.

Botafogo FR

Dne 30. června 2012 podepisuje s brazilským klubem smlouvu na dva roky [40]. Debut si odbyl 22. července proti Grêmiu (0:1) [41]. První branku vstřelil 4. srpna proti Atléticu (2:1) [42].

V následující sezóně 2013 byl jmenován nejlepším hráčem v lize provincie Carioca a pomohl klubu tuhle soutěž vyhrát. V celostátní lize pak obsadil 4. místo. Za dvě sezony v brazilském klubu odehrál celkem 81 zápasů a vstřelil 24 branek. 14. ledna 2014 ukončil fotbalovou kariéru a byl jmenován trenérem AC Milán [43].

Remove ads

Přestupy

[44]

Statistika

Další informace Sezóna, Klub ...

Reprezentační kariéra

Debutoval a první branku vstřelil proti Lucembursku (5:0) [46] 14. prosince 1994.

Zúčastnil se jednoho MS (1998) a tří šampionátů ME (1996, 2000 a 2004). Jeho posledním reprezentačním zápasem bylo přátelském utkání 26. března 2008 proti Rakousku (4:3) [47]. Největší úspěchy byly bronzové medaile za MS 1998, ME 2000 a ME 2004. Celkem odehrál 87 utkání a vstřelil 11 branek.

Další informace Reprezentace, Rok ...
Remove ads

Trenérská kariéra

Po ukončení své kariéry se stal v lednu 2014 trenérem AC Milán, se kterým podepsal kontrakt do roku 2016. V Miláně tak nahradil Allegriho[43]. Seedorf klub dovedl jen na 8. místo v lize a po sezoně jej vedení odvolalo [62].

V létě 2016 se stal koučem čínského, toho času druholigového, klubu Šen-čen-š’ [63]. O pět měsíců později jej nahradil Sven-Göran Eriksson.

Na jaře roku 2018 se ujmul pozice trenéra ve španělském klubu Deportivo de La Coruña [64], ale nezabránil pádu do druhé ligy a byl proto propuštěn. V srpnu 2018 se stal trenérem reprezentace Kamerunu, jeho asistentem byl jeho někdejší spoluhráč z reprezentace Patrick Kluivert.[65]

Po nezdaru na APN 2019 jej vedeni Kamerunského svazu propustilo [66][67].

Remove ads

Trenérská statistika

Další informace Sezóna, Klub ...

Národní tým Kamerunu vede od 4. srpna 2018 do 16. července 2019.

Další informace Rok, Národní tým ...
Remove ads

Úspěchy

Klubové

Reprezentační

Individuální

  • 2× talent roku (1993, 1994)
  • 2× Nejlepší záložník UEFA (1997/98, 2006/07)
  • All Stars Team UEFA (2002, 2007)
  • All Stars Team ESM (1997)
  • člen FIFA 100 [2]

Trenérská

  • 1× na APN (2019)

Vyznamenání

Čestné pořadí žluté hvězdy Paramaribo [68]

Řád Orange Nassau Za sportovní zásluhy a mimořádný společenský závazek (28.4. 2011) [69]

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads