Massimiliano Allegri
italský fotbalista a fotbalový trenér From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Massimiliano Allegri (11. srpen 1967, Livorno, Itálie) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový záložník. Jako trenér má reputaci pragmatika, jehož tým zpravidla nevyznává pohledný fotbal.[1]
_-_2.jpg)
Po převzetí klubu AC Milán roku 2010 s ním získal svůj první titul ihned v úvodním ročníku, pro milánský velkoklub to bylo prvně od ročníku 2003/04. Od roku 2014 do roku 2019 vedl milánského rivala Juventus, se kterým se stal pětinásobným mistrem Itálie.[1] V roce 2021 převzal Juventus, opět jako trenér.
Remove ads
Hráčská statistika
2.png){kind=small}
Remove ads
Trenérská kariéra
Milán
Sezóna 2010/2011
Milánský klub získal na hostování záložníka Kevina-Prince Boatenga a odkoupil útočníka Zlatana Ibrahimoviće. Nakonec dorazil ještě další útočník, Robinho.[2] Přes dorazivší jména zůstal 37letý hrotový útočník Filippo Inzaghi.[3] První ligový zápas pod jeho vedením dopadl domácí výhrou nad Lecce 4:0.[2] Ve druhém kole již nastoupil i Ibrahimović, ale hvězdný útok se neprosadil na půdě Ceseny, která Milánu uštědřila prohru 0:2.[4] Na konci října utrpěl Allegri domácí porážku 1:2 proti Juventusu.[5] V polovině října ale jeho taktika a gól Ibrahimoviće proti jeho bývalému klubu dopřála Rossoneri vítězství nad Interem Milán 1:0 v městském Derby della Madonnina.[6]
Na hvězdnou konkurenci doplatil 30letý Ronaldinho, který během zimy odešel zpět do Brazílie.[7] Do útoku naopak dorazil Antonio Cassano.[8] Souboj na hřišti Juventusu 5. března se obešel bez útočníka Pata, na hrotu se tak ocitli Ibra a Cassano, které z pozice tzv. trequartisty podporoval Boateng, ovšem dobře hlídaný soupeřovým Filipem Melem. Zatímco se Mark van Bommel postaral o neprůchodnost milánského středu, další milánský středopolař Gennaro Gattuso vstřelil jedinou branku opatrného utkání.[9] Rossoneri tak oplatili Juventusu podzimní prohru. První titul od roku 2004 si zajistii ve 36. kole remízou 0:0 na hřišti Říma.[10]
Konec v Lize mistrů nadešel v osmifinále s Tottenhamem. Výhodu domácího prostředí Rossoneri nevyužili a prohráli 0:1. Allegri musel sáhnout ke střídání již v prvním poločase, když zraněného Abbiatiho nahradil Ameliou. Záložník Clarence Seedorf, již 34letý, nestíhal mladé soupeřovi hráče a byl později také vystřídán.[11] V Londýně se Allegriho svěřenci nezmohli na více než remízu 0:0, která znamenala vyřazení.[12]
Sezóna 2011/2012
I v sezóně 2011/12 měl být oporou ve středu obrany Thiago Silva po boku zkušeného Alessandra Nesty, případně Maria Yepese nebo Daniela Bonery.[13] Obměna dlouholetých opor se děla i na jiných pozicích, na levém kraji obrany již nepůsobil Čech Marek Jankulovski ale Luca Antonini, jemuž byli konkurencí Gianluca Zambrotta a nová posila Taye Taiwo. Napravo působil spolehlivý Ignazio Abate. Záložní řadu již v zimě posílil Urby Emanuelson střídající se se stárnoucím Seedorfem, za zanitem byl také Gattuso.[13] Kreativitě záložní řady měl pomoci příchod Alberta Aquilaniho.[14]
Na začátku srpna 2011 získali hráči AC Milán italský superpohár hraný v Pekingu, soupeřem byl Inter Milán.[15]
Allegri v lize poprvé zvítězil ve čtvrtém kole 1:0 proti Ceseně.[16] V pátém kole nestačil na Juventus na jeho hřišti a s mužstvem trenéra Antonia Conteho prohrál 0:2. Za Bianconeri si proti Rossoneri poprvé zahrál záložník Andrea Pirlo, který v létě Milán po letech jakožto volný hráč opustil.[17][18] V polovině ledna Allegriho mužstvo prohrálo 0:1 s Interem a navíc s tím samým soupeřem v květnu prohrálo 2:4.[19][20]
V rámci Ligy mistrů postoupil Allegri do osmifinále, kde vyřadil Arsenal vedený Arsènem Wengerem, přičemž v prvním zápase vyhrál 4:0. Ve čtvrtfinále ovšem nestačil na Barcelonu s Lionelem Messim.[21]
Italskou ligu se vzdor výkonům a gólům Ibrahimoviće obhájit nepodařilo, Allegriho tým se stal na jeho výkonech až příliš závislým a oproti minulé sezóně inkasoval o 13 gólů více.[21] Pozici v centru hřiště si vydobyl Nizozemec Mark van Bommel, lídr, který odsunul kapitána Massima Ambrosiniho na lavičku náhradníků, van Bommelovi v záloze vypomáhali ještě Emanuelson a další novic Antonio Nocerino.[22][23] Absenci tvořivosti spíše atletických a pohyblivých záložníků vyvažoval útok s Ibrahimovićem a Robinhem, podporovaní útočně laděnými krajními obránci.[22][23]
Juventus
Remove ads
Trenérská statistika
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
Trenérské úspěchy
vítěz italské ligy (6x)
Milán: 2010/11
Juventus: 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19
vítěz italského poháru (5x)
Juventus: 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2023/24
vítěz italského superpoháru (3x)
Individuální
V roce 2018 byl zařazen do Síně slávy italského fotbalu.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads