ATP Tour 2022
ročník mužského tenisového okruhu From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
ATP Tour 2022 představoval 53. ročník nejvyšší úrovně mužského profesionálního tenisu, hraný v roce 2022. Sezóna okruhu trvajícího od 1. ledna do 28.. listopadu 2022 zahrnovala šedesát osm turnajů, až na výjimky organizovaných Asociací profesionálních tenistů (ATP). Pokračující pandemie koronaviru měla dopad na průběžně aktualizovaný herní plán. Rovněž proticovidová opatření vyžadovala zvýšené nároky na pořadatele a účastníky turnajů kvůli omezením v době konání a ovlivnila návštěvnost i obchodní aktivity. Následkem infekce došlo ke zrušení některých událostí a část turnajů získala jen dočasnou, jednoletou licenci. V první lednový týden ročník otevřel týmový ATP Cup s individuálními turnaji Adelaide International a Melbourne Summer Set.
Okruh zahrnoval čtyři Grand Slamy pořádané Mezinárodní tenisovou federací (ITF), osm událostí kategorie ATP Tour Masters 1000, třináct turnajů kategorie ATP Tour 500, čtyřicet dva z úrovně ATP Tour 250 a závěrečné Next Generation ATP Finals pro nejlepší tenisty do 21 let a Turnaj mistrů hraný v Turíně. Součástí sezóny byly i týmové soutěže, Davisův pohár, poslední ročník australského ATP Cupu a londýnský Laver Cup.
Ženskou obdobu mužského okruhu představoval WTA Tour 2022.
Remove ads
Světové jedničky
Srb Novak Djoković, který v sezóně 2021 neopustil čelo žebříčku, zahájil úvodní australskou část ročníku jako světová jednička. Ke vstupu do Austrálie mu byla jako neočkovanému proti covidu-19 nejdříve udělena výjimka z povinné vakcinace na základě doložení pozitivního testu z prosince 2021.[1][2] Po příletu do Melbourne 5. ledna 2022 mu však pohraniční stráž zrušila vízum ke vstupu do země po zpochybnění výjimky a z toho plynoucího porušení podmínek pro neočkované osoby. Uzavřen tak byl v detenčním Park Hotelu v merlbournském Carltonu, kde po svém odvolání čekal na rozhodnutí soudu, který 10. ledna rozhodl ve prospěch tenisty, jemuž bylo obnoveno vízum.[3] Australský ministr pro imigraci Alex Hawke však o čtyři dny později navrácená víza zrušil, když tento krok zdůvodnil ochranou veřejného zájmu s důrazem na zdraví a dodržování pořádku. Také odvolací senát federálního soudu Srbovo odvolání zamítl.[4] Z Austrálie byl tak vyhoštěn a nemohl obhajovat body včetně vítězství na Australian Open 2021.[5]
Ztráta bodů z letní australské sezóny pro Djokoviće znamenala, že po 86 týdnech opustil vrchol klasifikace a 28. února 2022 jej na pozici světové jedničky poprvé vystřídal Rus Daniil Medveděv.[6] Celkových 361 Djokovićových týdnů na čele znamenalo nový historický rekord. Ve zbytku sezóny se na vrchol již nevrátil, přestože obhájil wimbledonskou trofej.[7] Paradoxně však v All England Clubu ztratil dalších 2 000 bodů (pokles ze 6 770 na 4 770 po skončení), když Asociace tenisových profesionálů neudělila hráčům body z Wimbledonu, jako penalizaci organizátorům za odepření startu Rusů a Bělorusů. Rovněž se nemohl zúčastnit letní sezóny na betonech v Kanadě a Spojených státech, opět pro odepření vstupu cizincům bez dokončené proticovidové vakcinace.[8][9]
Po zisku prvního grandslamu na US Open 2022 se do čela klasifikace poprvé posunul Španěl Carlos Alcaraz jako nejmladší světová jednička v historii – v 19 letech a 130 dnech.[10] Na prvním místě setrval až do konce sezóny, skončení listopadového Turnaje mistrů, kdy se stal v 19 letech a 214 dnech nejmladším hráčem v závěrečné klasifikaci sezóny, čímž překonal věkový rekord Lleytona Hewitta z roku 2001, kdy Australanovi bylo 20 let a 275 dnů.[11]
Na vrcholu žebříčku čtyřhry se v průběhu roku vystřídalo pět deblistů, z toho čtyři v premiérovém období. Na prvním místě do sezóny vstoupil Chorvat Mate Pavić, kterého 4. dubna 2022 na této pozici vystřidal Joe Salisbury jako druhý Brit.[12] Po 26 týdnech se 3. října jedničkou stal Američan Rajeev Ram, devatenáctý Američan na čele a ve 38 letech historicky nejstarší jednička v prvním období.[13][14] Již po pěti týdnech vedení přenechal Nizozemci Wesleymu Koolhofovi, jenž si posun na vrchol 7. listopadu definitivně zajistil účastí v semifinále Paris Masters, který poté vyhrál. O týden později se k němu připojil britský spoluhráč Neal Skupski.[15] Oba se stali konečnými jedničkami sezóny. V první společně odehrané sezóně získali sedm titulů s celkovou bilancí zápasů 55–18.[16]
Remove ads
Zrušení čínských turnajů a důsledky ruské invaze na Ukrajině
Čínské turnaje se opět neuskutečnily pro pokračující proticovidová omezení na území Číny. Namísto podzimních východoasijských turnajů tak byly do kalendáře dodatečně zařazeny události v kategorii ATP Tour 250 s jednoletou licencí:[17][18][19]
- 38. týden: San Diego Open, San Diego, Spojené státy (tvrdý)
- 39. týden: Korea Open, Soul, Jižní Korea (tvrdý), Tel Aviv Watergen Open, Tel Aviv, Izrael (tvrdý, hala)
- 41. týden: UniCredit Firenze Open, Florencie, Itálie (tvrdý, hala); Gijón Open, Gijón, Španělsko (tvrdý, hala)
- 42. týden: Tennis Napoli Cup, Neapol, Itálie (tvrdý)
Vyjma toho byl Astana Open přechodně povýšen do kategorie ATP Tour 500. V roce 2022 se kazachstánský turnaj stal trvalou součástí okruhu poté, co byl do kalendáře 2020 předchodně zařazen a v sezóně 2021 nahradil St. Petersburg Open.[17]
V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022, osm let po ruské anexi ukrajinského Krymu, řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy rozhodly o zrušení plánovaných turnajů na území Ruska a vyloučení ruských a běloruských reprezentací ze soutěží včetně Davis Cupu. Ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska. Tenisté Běloruska byli postihnuti zato, že jejich stát poskytl zázemí k ruskému útoku.[20] Wimbledon se již v dubnu rozhodl k razantnějšímu přístupu. Ruským a běloruským hráčům zakázal start v All England Clubu.[21][22] Na tento jednostranný akt bez dohody s pořadateli okruhů, reagovaly ATP a WTA nepřidělením žebříčkových bodů z Wimbledonu a jeho finanční penalizací.[23][24] Naopak zbylé dva grandslamy French Open a US Open, hrané také po začátku ruské invaze, respektovaly přístup společného březnového prohlášení, s neutralizovanou účastí těchto tenistů.[25]
Remove ads
Galerie
Vítězové dvouhry na Grand Slamu 2022
Španěl Rafael Nadal v sezóně dvakrát posunul mužský historický rekord v počtu grandslamů. Nejdříve druhou výhrou na Australian Open vybojoval 21. major. Ve finále poprvé od roku 2007 otočil stav 0–2 na sety. Ve 35 letech se stal třetím nejstarším šampionem grandslamu v otevřené éře. 13leté rozmezí mezi dvěma trofejemi znamenalo nejdelší interval v historii grandslamu, překonáním Connorsova osmiletého rozpětí ve Wimbledonu.[26][27][28] 22. major si Rafael Nadal odvezl z French Open, kde navýšil svůj absolutní rekord 14 titulů z dvouhry jediného grandslamu i jakéhokoli turnaje okruhu, když se mu nejvíce blížila Navrátilová s 12 chicagskými triumfy. Dva dny po 36. narozeninách se stal nejstarším šampionem Roland-Garros.[29][30] Wimbledon posedmé ovládl Srb Novak Djoković, čímž sdílel 2. místo londýnských statistik s Williamem Renshawem a Samprasem. Ziskem 21. kariérního majoru byl druhý za Nadalem. Jako pátý po Borgovi, Samprasovi, Federerovi a Nadalovi vyhrál jeden z grandslamů v open éře počtvrté za sebou. 32. grandslamovým finále vytvořil mužský historický rekord.[31][32] První grandslam vybojoval Španěl Carlos Alcaraz na US Open, což z něj v 19 letech a 4 měsících učinilo nejmladší světovou jedničku na žebříčku ATP, nejmladšího grandslamového šampiona od Nadala na French Open 2005 a druhého nejmladšího vítěze US Open po Samprasovi z roku 1990. Stal se také prvním mužským držitelem majoru narozeným ve 21. století.[33][34]
Chronologický přehled turnajů
Chronologický přehled turnajů uvádí kalendář událostí okruhu ATP Tour 2022 včetně dějiště, počtu hráčů, povrchu, kategorie a celkové dotace.[35][36]
- Legenda
Tabulky měsíců uvádí vítěze a finalisty dvouhry i čtyřhry a dále pak semifinalisty a čtvrtfinalisty dvouhry. Zápis –D/–Q/–Č/–X uvádí počet hráčů dvouhry/hráčů kvalifikace dvouhry/párů čtyřhry/párů mixu. (ZS) – základní skupina.
Grand Slam |
ATP Finals |
Next Generation ATP Finals |
ATP Tour Masters 1000 |
ATP Tour 500 |
ATP Tour 250 |
Týmové soutěže |
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
Červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Zrušené turnaje
Pandemie covidu-19 postihla mužský okruh ATP Tour i ženský okruh WTA Tour. Tabulka uvádí všechny zrušené či přeložené turnaje.
Remove ads
Statistiky
Tituly podle tenistů
Tituly podle států
Premiérové a obhájené tituly
Premiérové tituly
Hráči, kteří získali první titul ve dvouhře, čtyřhře nebo smíšené čtyřhře:
- Dvouhra
Thanasi Kokkinakis (25 let a 280 dní) – Adelaide II (pavouk)
Alexandr Bublik (24 let a 234 dní) – Montpellier (pavouk)
Félix Auger-Aliassime (21 let a 189 dní) – Rotterdam (pavouk)
Pedro Martínez (24 let a 307 dní) – Santiago (pavouk)
Holger Rune (19 let a 2 dny) – Mnichov (pavouk)
Sebastián Báez (21 let a 124 dní) – Estoril (pavouk)
Tim van Rijthoven (25 let a 49 dní) – 's-Hertogenbosch (pavouk)
Francisco Cerúndolo (23 let a 338 dní) – Båstad (pavouk)
Maxime Cressy (25 let a 70 dní) – Newport (pavouk)
Lorenzo Musetti (20 let a 143 dní) – Hamburk (pavouk)
Brandon Nakashima (21 let a 53 dní) – San Diego (pavouk)
Marc-Andrea Hüsler (26 let a 100 dní) – Sofie (pavouk)
- Čtyřhra
Ramkumar Ramanathan (27 let a 62 dní) – Adelaide I (pavouk)
Denys Molčanov (34 let a 280 dní) – Marseille (pavouk)
Stefanos Tsitsipas (23 let a 198 dní) – Acapulco (pavouk)
Max Purcell (24 let a 7 dní) – Houston (pavouk)
Nuno Borges (25 let a 71 dní) – Estoril (pavouk)
Francisco Cabral (25 let a 113 dní) – Estoril (pavouk)
Pedro Martínez (25 let a 96 dní) – Kitzbühel (pavouk)
Miomir Kecmanović (22 let a 340 dní) – Los Cabos (pavouk)
Nathaniel Lammons (29 let a 44 dní) – San Diego (pavouk)
Mackenzie McDonald (27 let a 176 dní) – Tokio (pavouk)
Tallon Griekspoor (26 let a 113 dní) – Antverpy (pavouk)
Botic van de Zandschulp (27 let a 19 dní) – Antverpy (pavouk)
- Mix
Wesley Koolhof (33 let a 46 dní) – French Open (pavouk)
John Peers (34 let a 47 dní) – US Open (pavouk)
Obhájené tituly
Hráči, kteří obhájili titul:
- Dvouhra
- Čtyřhra
Kevin Krawietz – Mnichov (pavouk)
Nikola Mektić – Řím (pavouk), Eastbourne (pavouk)
Mate Pavić – Řím (pavouk), Eastbourne (pavouk)
William Blumberg – Newport (pavouk)
Rajeev Ram – US Open (pavouk)
Joe Salisbury – US Open (pavouk)
Jan Zieliński – Moselle Open (pavouk)
- Mix
Remove ads
Žebříček
Související informace naleznete také v článku Žebříček ATP.
Konečný žebříček ATP a žebříček ATP Race to Turin pro Turnaj mistrů 2022.
Dvouhra
Tabulky uvádějí 20 nejvýše postavených tenistú na žebříčku ATP Race to Turin a konečném žebříčku ATP.
Světové jedničky
Nová žebříčková maxima
Hráči, kteří v sezóně 2022 zaznamenali kariérní maximum v první padesátce žebříčku ATP (ztučnění u jmen hráčů, kteří v první světové desítce debutovali a postavení při novém maximu v Top 10; tučnou kurzivou světové jedničky v prvním období):
Matteo Berrettini (na 6. místo 31. ledna)
James Duckworth (na 46. místo 31. ledna)
- [p 1] Aslan Karacev (na 14. místo 7. února)
Alexandr Bublik (na 30. místo 21. února)
- [p 1] Daniil Medveděv (na 1. místo 28. února)
Reilly Opelka (na 17. místo 28. února)
- [p 1] Ilja Ivaška (na 41. místo 7. března)
Alejandro Davidovich Fokina (na 27. místo 18. dubna)
Pedro Martínez (na 42. místo 25. dubna)
Sebastian Korda (na 30. místo 2. května)
Marcos Giron (na 49. místo 16. května)
Alex Molčan (na 38. místo 23. května)
Alexander Zverev (na 2. místo 13. června)
Jenson Brooksby (na 33. místo 13. června)
Oscar Otte (na 36. místo 27. června)
Benjamin Bonzi (na 44. místo 18. července)
Francisco Cerúndolo (na 24. místo 25. července)
Sebastián Báez (na 31. místo 1. srpna)
Tallon Griekspoor (na 44. místo 1. srpna)
Mackenzie McDonald (na 48. místo 1. srpna)
Maxime Cressy (na 31. místo 8. srpna)
Botic van de Zandschulp (na 22. místo 29. srpna)
Carlos Alcaraz (na 1. místo 12. září)
Casper Ruud (na 2. místo 12. září)
Cameron Norrie (na 8. místo 12. září)
Tommy Paul (na 28. místo 26. září)
Taylor Fritz (na 8. místo 10. října)
Frances Tiafoe (na 17. místo 10. října)
Brandon Nakashima (na 43. místo 17. října)
Lorenzo Musetti (na 23. místo 24. října)
Miomir Kecmanović (na 28. místo 24. října)
Arthur Rinderknech (na 42. místo 31. října)
Félix Auger-Aliassime (na 6. místo 7. listopadu)
Holger Rune (na 10. místo 7. listopadu)
Jošihito Nišioka (na 36. místo 7. listopadu)
Jack Draper (na 41. místo 7. listopadu)
Emil Ruusuvuori (na 40. místo 21. listopadu)
Čtyřhra
Tabulky uvádějí 10 nejvýše postavených párů na žebříčku ATP Race to Turin a 20 nejvýše postavených tenistů na konečném žebříčku ATP.
Světové jedničky
Nová žebříčková maxima
Hráči, kteří v sezóně 2022 zaznamenali kariérní maximum v první padesátce deblového žebříčku ATP (ztučnění u jmen hráčů, kteří v první světové desítce debutovali a postavení při novém maximu v Top 10; tučnou kurzivou světové jedničky v prvním období):
Matthew Ebden (na 24. místo 31. ledna)
Ariel Behar (na 39. místo 31. ledna)
Santiago González (na 22. místo 21. března)
Andrés Molteni (na 31. místo 21. března)
Joe Salisbury (na 1. místo 4. dubna)
Max Purcell (na 25. místo 11. dubna)
Andrej Golubjev (na 21. místo 16. května)
Tomislav Brkić (na 37. místo 23. května)
Hubert Hurkacz (na 30. místo 13. června)
John Isner (na 14. místo 18. července)
Matwé Middelkoop (na 22. místo 25. července)
Michael Venus (na 6. místo 29. srpna)
Tim Pütz (na 7. místo 29. srpna)
Francisco Cabral (na 45. místo 12. září)
Rajeev Ram (na 1. místo 3. října)
Wesley Koolhof (na 1. místo 7. listopadu)
Austin Krajicek (na 9. místo 7. listopadu)
Nick Kyrgios (na 11. místo 7. listopadu)
David Vega Hernández (na 31. místo 7. listopadu)
Jan Zieliński (na 34. místo 7. listopadu)
Nathaniel Lammons (na 45. místo 7. listopadu)
Alexander Erler (na 47. místo 7. listopadu)
Neal Skupski (na 1. místo 14. listopadu)
Marcelo Arévalo (na 5. místo 14. listopadu)
Rafael Matos (na 27. místo 14. listopadu)
Jackson Withrow (na 47. místo 14. listopadu)
Harri Heliövaara (na 11. místo 21. listopadu)
Lloyd Glasspool (na 12. místo 21. listopadu)
Thanasi Kokkinakis (na 15. místo 21. listopadu)
Remove ads
Výdělek tenistů
Remove ads
Ukončení kariéry
Seznam uvádí tenisty (vítěze turnaje ATP, anebo ty, kteří byli klasifikováni alespoň jeden týden v Top 100 dvouhry a/nebo Top 100 čtyřhry žebříčku ATP), jež ohlásili ukončení profesionální kariéry, neodehráli za více než 52 uplynulých týdnů žádný turnaj, nebo jim byl v sezóně 2022 uložen stálý zákaz hraní:
Kevin Anderson (* 18. května 1986 Johannesburg, Jihoafrická republika), profesionál od roku 2007, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 5. místě v červenci 2018 a ve čtyřhře na 58. místě během listopadu 2014. Na okruhu ATP Tour vyhrál sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Jako první Afričan se v otevřené éře probojoval do finále dvouhry US Open. Závěrečný duel turnaje v roce 2017 však prohrál s Rafaelem Nadalem. Do finále nastoupil z pozice nejníže postaveného hráče v historii open éry Flushing Meadows, jako 32. muž žebříčku. Ve Wimbledonu 2018 rozhodl čtvrtfinále s Federerem až v páté sadě poměrem gamů 13–11 a semifinále proti Isnerovi pak za 6.36 hodiny poměrem her 26–24. Jednalo se o čtvrtý nejdelší zápas historie tenisu. V boji o titul nestačil na Srba Novaka Djokoviće. Na ATP Finals 2018 postoupil jako první Afričan do semifinále Turnaje mistrů. Jihoafrickou republiku reprezentoval na pekingské olympiádě 2008, kde jej ve druhém kole vyřadil Nicolas Kiefer. Poslední událost odehrál na březnovém Miami Open 2022, kde po volném losu podlehl Argentinci Juanu Manuelu Cerúndolovi.[40][41] Kariéru ukončil o dva měsíce později.[42]
Aljaž Bedene (* 18. července 1989 Lublaň, Jugoslávie), slovinský profesionál od roku 2008, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 43. místě v únoru 2018 a ve čtyřhře na 127. místě během října 2013. Na okruhu ATP Tour vyhrál tituly ve dvouhře a ve čtyřhře. Na grandslamu si zahrál třetí kola na French Open, ve Wimbledonu i US Open. Britské občanství získal 31. března 2015 a po tomto datu začal nastupovat pod vlajkou Spojeného království.[43] Mezinárodní tenisová federace však odmítla jeho žádost soutěžit za Velkou Británii v Davis Cupu. V roce 2018 se tak vrátil ke slovinské reprezentaci.[44][45][46] Na začátku roku 2022 oznámil ukončení kariéry v závěru sezóny, s plánem stát fotbalovým agentem.[47][48]
Ruben Bemelmans (* 14. ledna 1988 Genk, Belgie), profesionál od roku 2006, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 84. místě v září 2015 a ve čtyřhře na 128. místě během října 2012. Na okruhu ATP Tour vyhrál s krajanem Xavierem Malissem čtyřhru Farmers Classic 2012 v Los Angeles. Na grandslamu se nejdále probojoval do třetích kol US Open 2015 a Wimbledonu 2017. V týmových soutěžích se stal členem belgických týmů, které třikrát odešly z finále poraženy. Belgii reprezentoval s Heninovou na Hopman Cupu 2011. V závěrečném duelu však nestačili na Spojené státy. S belgickým výběrem prohrál finále Davis Cupu 2015 a 2017. S kariérou se rozloučil na říjnovém European Open 2022 v Antverpách, kde odehrál kvalifikaci dvouhry a čtyřhru.
Rogério Dutra da Silva (* 3. února 1984 São Paulo, Brazílie), profesionál od roku 2003, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 63. místě v červenci 2017 a ve čtyřhře na 84. místě během února 2018. Na okruhu ATP Tour ovládl čtyřhru Brasil Open 2017 po boku krajana Andrého Sá. Grandslamovým maximem se stalo deblové čtvrtfinále French Open 2017 v páru s Paolem Lorenzim. Poslední turnaj odehrál ve čtyřhře únorového Rio Open 2022.[49]
Jonatan Erlich (* 5. dubna 1977 Buenos Aires, Argentina), izraelský profesionál od roku 1996, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 292. místě v říjnu 1999 a ve čtyřhře na 5. místě během července 2008. Na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet dva titulů ve čtyřhře včetně Cincinnati Masters 2007 a Indian Wells Masters 2008. Na grandslamu triumfoval s krajanem Andym Ramem v deblové soutěži Australian Open 2008. Na Turnaji mistrů 2006 a 2007 spolu skončili v základní skupině. Stal se součástí izraelského týmu, který prohrál semifinále Davis Cup 2009 se Španělskem. Profesionální dráhu uzavřel na zářijovém Tel Aviv Watergen Open 2022, kde s Djokovićem před zahájením odstoupili ze čtyřhry pro Erlichovo zranění. Djoković s ním vyhrál jediný deblový titul na okruhu na londýnském AEGON Championships 2010 v Queen's Clubu.[50]
Roger Federer (* 8. srpna 1981 Basilej, Švýcarsko), profesionál od roku 1998, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 1. místě v únoru 2004 a ve čtyřhře na 24. místě během června 2003. Na okruhu ATP Tour vyhrál sto tři titulů ve dvouhře, v době ukončení kariéry druhý nejvyšší počet open éry, a osm trofejí ve čtyřhře. Patřila mu řada rekordů. Stal se olympijským vítězem v mužské čtyřhře z pekingských her 2008 a stříbrným medailistou v mužské dvouhře na letní olympiádě 2012 v Londýně. Na grandslamu získal dvacet singlových titulů, čímž v historických statistikách ztrácel dvě trofeje na vedoucího Nadala. Jako jediný muž k roku 2022 osmkrát vyhrál Wimbledon. Šestkrát ovládl Australian Open a pětkrát US Open, kde v rámci open éry spoludržel rekord. Pařížským titulem z French Open 2009 zkompletoval jako šestý hráč historie kariérní Grand Slam. Od Wimbledonu 2005 do Australian Open 2010 si zahrál 18 z 19 grandslamových finále. Na Australian Open 2016 završil rekordní sérii 65. grandslamů bez absence. S počtem 369 vítězných zápasů z grandslamové dvouhry dále zůstával na čele historických statistik před Serenou Williamsovou. Jako první si připsal více než 65 výher z každého turnaje velké čtyřky. Na Turnaji mistrů vybojoval rekordních šest titulů, rekordní zápis vyrovnaný v sezóně 2022 Djokovićem, i nejvyšší počet 59 utkání. V rámci série ATP Masters 1000 si zahrál finále všech devíti turnajů a získal dvacet osm trofejí. V kategorii ATP 500 držel při odchodu z profesionálního tenisu rekordních 24 trofejí, stejně tak v rámci túry ATP 19 titulů na trávě a 71 na tvrdém povrchu. Na vrcholu klasifikace ATP setrval 310 týdnů, rekord překonaný Djokovićem v březnu 2021. Z toho 237 týdnů strávil na čele bez přerušení, což stále znamenalo nejdelší období. Poslední individuální turnaj odehrál ve Wimbledonu 2021, kde se ve 39 letech stal nejstarším čtvrtfinalistou otevřené éry. Následně již na okruhu absentoval pro poranění kolena až do rozlučkové čtyřhry na zářijovém Laver Cupu 2022 v Londýně, do níž nastoupil s dlouhodobým rivalem Rafaelem Nadalem.[51][52] Během závodní dráhy se stal členem švýcarských reprezentací, které zvítězily v týmových soutěžích. Daviscupový tým dovedl k zisku salátové mísy v roce 2014. Spolu s Martinou Hingisovou triumfoval na Hopman Cupu 2001. Spoluhráčkou ve švýcarském týmu se později stala Belinda Bencicová, s níž ovládl Hopman Cup 2018. Pětkrát se stal mistrem světa ITF a ATP Tour jej pětkrát vyhlásila nejlepším tenistou, stejně jako hráčem prvního desetiletí třetího tisíciletí. Pětkrát také převzal cenu pro nejlepšího sportovce Evropy a jako první pětkrát vyhrál sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa.
Alejandro González (* 7. února 1989 Medellín, Kolumbie), profesionál od roku 2006, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 70. místě v červnu 2014 a ve čtyřhře na 177. místě během srpna 2010. Na okruhu ATP Challenger Tour vyhrál čtyři tituly ve dvouhře a pět ve čtyřhře. Na grandslamu třikrát překročil první kolo, než dohrál ve druhé fázi French Open 2014, US Open 2014 a Australian Open 2015. Účast v Davis Cupu zakončil v základní skupině finále 2019. Poslední zápas odehrál ve druhém kole challengeru v Pereiře na přelomu března a dubna 2022.
Dominic Inglot (* 6. března 1986 Londýn, Spojené království), profesionál od roku 2004, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 561. místě v srpnu 2010 a ve čtyřhře na 18. místě během května 2014. Na okruhu ATP Tour vyhrál čtrnáct titulů ve čtyřhře včetně Citi Open 2012, Swiss Indoors 2013 a 2018 z kategorie ATP 500. Grandslamovým maximem se stala deblová semifinále na US Open 2015 a ve Wimbledonu 2018. V Davis Cupu 2015 se stal členem vítězného týmu, který pro Velkou Británii vybojoval salátovou mísu poprvé od roku 1936. Konec profesionální dráhy oznámil v březnu 2022.[53]
Tobias Kamke (* 21. května 1986 Lübeck, Spolková republika Německo), profesionál od roku 2004, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 64. místě v lednu 2011 a ve čtyřhře na 144. místě během září 2015. Ačkoli na okruhu ATP Tour neodehrál žádné finále, byl v roce 2010 vyhlášen nováčkem roku, když se v sezóně posunul z 254. na 67. příčku díky dvěma challengerovým titulům i třetímu kole při wimbledonském debutu. Jednalo se o jeho grandslamové maximum. Kariéru uakončil v červencové čtyřhře Hamburg European Open 2022.[54][55]
Ivo Karlović (* 28. února 1979, Záhřeb, Jugoslávie), profesionál od roku 2000, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 14. místě v srpnu 2008 a ve čtyřhře na 44. místě během dubna 2006. Na okruhu ATP Tour vyhrál osm titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. S výškou 211 cm byl nejvyšším hráčem v historii túry ATP, k němuž se v tomto ohledu v roce 2015 připojil Reilly Opelka. V letech 2011–2012 držel rekord nejrychlejšího podání v tenise, s naměřenou hodnotou 251,1 km/h. Rovněž v historii tenisu zahrál nejvyšší počet 13 728 es, než tento primát pokořil Isner ve třetím kole Wimbledonu 2022.[56][57] Ve dvouhře grandslamu se nejdále probojoval do čtvrtfinále Wimbledonu 2009 a ve čtyřhře pak s Dušanem Vemićem do semifinále Australian Open 2010. V Davis Cupu 2005 se stal členem vítězného týmu Chorvatů, který v bratislavském finále získal první trofej. Poslední hlavní soutěž odehrál ve 42 letech na zářijovém US Open 2021 a kvalifikaci na říjnovém BNP Paribas Open 2021.[58][59]
Blaž Kavčič (* 5. března 1987 Lublaň, Jugoslávie), profesionál od roku 2005, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 68. místě v srpnu 2012 a ve čtyřhře na 178. místě během května téhož roku. Během kariéry vyhrál sedmnáct singlových a tři deblové challengery. Na grandslamu si zahrál třetí kola Australian Open 2013 a US Open 2014. Na londýnské olympiádě 2012 vypadl ve druhém kole dvouhry. Profesionální dráhu ukončil po zářijové 2. světové skupině Davis Cupu 2022.[60][61]
Philipp Kohlschreiber (* 16. října 1983 Augsburg, Spolková republika Německo), profesionál od roku 2002, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 16. místě v červenci 2012 a ve čtyřhře na 51. místě během listopadu 2008. Na okruhu ATP Tour vyhrál osm titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře. Grandslamovým maximem se stalo čtvrtfinále ve Wimbledonu 2012. Od US Open 2003 do Australian Open 2022 zasáhl do 68 grandslamových dvouher. V Davis Cupu 2007 byl členem německého týmu, který postoupil do semifinále. Kariéru ukončil v červnové kvalifikaci Wimbledonu 2022, v níž podlehl Kukuškinovi.[62][63]
Marc López (* 31. července 1982 Barcelona, Španělsko), profesionál od roku 1999, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 106. místě v květnu 2004 a ve čtyřhře na 3. místě během ledna 2013. Na okruhu ATP Tour vyhrál čtrnáct trofejí ve čtyřhře včetně French Open 2016 s Felicianem Lópezem. Z deblových finále French Open 2014, US Open 2014 a US Open 2017 odešel poražen. Po boku Marcela Granollerse triumfoval ve čtyřhře Turnaje mistrů 2012. V páru s Nadalem ovládl Indian Wells Masters 2010 a 2012. Společně se pak stali deblovými olympijskými šampiony na LOH 2016 v Riu. Konec kariéru původně oznámil na dubnovém Barcelona Open Banco Sabadell 2022, kde s Felicianem Lópezem vyřadili první světový pár Salisbury a Ram.[64] Následně ještě s Alcarazem získal divokou kartu na Mutua Madrid Open 2022.[65][66]
Yannick Maden (* 28. října 1989 Stuttgart, Spolková republika Německo), profesionál od roku 2013, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 96. místě v červnu 2019 a ve čtyřhře na 375. místě během dubna téhož roku. Na okruhu ATP Tour ani na challengerech nevyhrál žádný turnaj. První kolo na grandslamu překonal pouze na French Open 2019, kde jej ve druhém utkání porazil pozdější vítěz Rafael Nadal. Závěrečným turnaj odehrál v březnu 2022 na lillském challengeru.[67]
David Marrero (* 8. dubna 1980 Las Palmas, Španělsko), profesionál od roku 2001, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 143. místě v únoru 2010 a ve čtyřhře na 5. místě během listopadu 2013. Na okruhu ATP Tour vyhrál čtrnáct titulů ve čtyřhře včetně Turnaje mistrů 2013 s Fernandem Verdascem. V grandslamové dvouhře startoval pouze na French Open 2008, v deblových soutěžích si zahrál čtvrtfinále na třech majorech vyjma Wimbledonu. Jediný Masters vybojoval s Pablem Cuevasem na Internazionali BNL d'Italia 2015. Profesionální kariéru ukončil na dubnovém Barcelona Open Banco Sabadell 2022,[68] ale následně pokračoval v účasti na challengerech a okruhu ITF.
Nicholas Monroe (* 12. dubna 1982 Oklahoma City, Oklahoma, Spojené státy americké), profesionál od roku 2004, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 253. místě v září 2011 a ve čtyřhře na 30. místě během října 2017. Na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři tituly ve čtyřhře. Z jediného finále deblového Mastersu na Miami Open 2017 odešel s Jackem Sockem poražen. Ve čtyřhře grandslamu se nejdále probojoval do čtvrtfinále US Open 2017 a French Open 2020. Profesionální dráhu završil na US Open 2022.
Frederik Nielsen (* 27. srpna 1983 Lyngby, Dánsko), profesionál od roku 2001, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 190. místě v srpnu 2011 a ve čtyřhře na 17. místě během dubna 2013. Na okruhu ATP Tour vyhrál tři deblové trofeje včetně grandslamového Wimbledonu 2012 s Jonathanem Marrayem. Ve čtyřhře si zahrál také semifinále Turnaje mistrů 2012 a Wimbledonu 2018. Poslední zápas odehrál v zářijové 2. světové skupině Davis Cupu 2022.[69][70]
Sam Querrey (* 7. října 1987 San Francisco, Spojené státy americké), profesionál od roku 2006, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 11. místě v únoru 2018 a ve čtyřhře na 23. místě během května 2010. Na okruhu ATP Tour vyhrál deset titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře včetně Rome Masters 2011 v páru s Johnem Isnerem. Na grandslamu skončil s Bethanií Mattekovou-Sandsovou jako poražený finalista ve smíšené soutěži US Open 2015. Ve dvouhře si zahrál semifinále Wimbledonu 2017, do něhož prošel po výhře nad světovou jedničkou Andym Murraym. Již ve Wimbledonu 2016 rovněž zdolal prvního muže žebříčku Novaka Djokoviće a vypadl ve čtvrtfinále. V mužském deblu do semifinále postoupil na US Open 2015 po boku Steva Johnsona. S americkým daviscupovým týmem byl v semifinále 2008, 2012 a 2018. Profesionální dráhu završil na zářijovém US Open 2022.[71][72]
Tommy Robredo (* 1. května 1982 Hostalric, Španělsko), profesionál od roku 1998, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 5. místě v srpnu 2006 a ve čtyřhře na 16. místě během dubna 2009. Na okruhu ATP Tour vyhrál dvanáct titulů ve dvouhře včetně Hamburg Masters 2006. K nim přidal pět trofejí ve čtyřhře. V grandslamovém singlu nejdále postoupil do čtvrtfinále Australian Open 2007, US Open 2013 a French Open 2003, 2005, 2007, 2009 a 2013. V deblových soutěžích se maximem stala semifinále na US Open 2004, 2008 a 2010. Při jediné účasti na Turnaji mistrů, Tennis Masters Cupu 2006, skončil v základní skupině. Se španělským daviscupovým týmem vyhrál ročníky 2004, 2008 a 2009. Španělsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách a pekingských hrách 2008. Ve španělském výběru dvakrát ovládl Hopmanův pohár. Poprvé v roce 2002 s Arantxou Sánchezovou Vicariovou a podruhé v sezóně 2010 s Maríí José Martínezovou Sánchezovou. Kariéru ukončil na Barcelona Open Banco Sabadell 2022, kde v dubnu 1999 jako šestnáctiletý vstoupil na okruh ATP Tour po obdržení divoké karty do kvalifikace.[73][74]
Dudi Sela (* 4. dubna 1985 Kirjat Šmona, Izrael), profesionál od roku 2002, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 29. místě v červenci 2009 a ve čtyřhře na 122. místě během února 2010. Na okruhu ATP Tour vyhrál s Flaviem Cipollou čtyřhru na Istanbul Open 2016. Ze singlových finále na China Open 2008 a BB&T Atlanta Open 2014 odešel poražen. Grandslamovým maximem se stalo osmifinále ve Wimbledonu 2009. Stal se součástí izraelského týmu, který prohrál semifinále Davis Cup 2009 se Španělskem. Izrael reprezentoval na letní olympiádě 2016, na nichž vypadl ve druhém kole dvouhry. V lednu 2022 oznámil odchod z profesionálního tenisu po skončení sezóny.[75] Poslední zápas odehrál v kvalifikaci US Open 2022.[76]
Andreas Seppi (* 2. února 1984 Bolzano, Itálie), profesionál od roku 2002, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 18. místě v lednu 2013 a ve čtyřhře na 50. místě během dubna 2014. Italskou jedničkou byl 215 týdnů. Na okruhu ATP Tour vyhrál tři tituly ve dvouhře a se Simonem Bolellim Dubai Tennis Championships 2016 ve čtyřhře. V singlových soutěžích grandslamu se na třech majorech vyjma US Open probojoval do osmifinále, v deblu nejdále do čtvrtfinále Australian Open 2009 a US Open 2011. Itálii reprezentoval na letních olympiádách 2008, 2012 a 2016. S italským daviscupovým výběrem postoupil do semifinále Davis Cupu 2014. Na Australian Open 2022 odehrál 66. grandslamovou dvouhru v řadě, což k danému datu představovalo třetí nejdelší sérii v historii (po 79 účastech Feliciana Lópeze a 67 startech Fernanda Verdasca). V říjnu 2022 oznámil ukončení kariéry na challengeru ve svém bydlišti, tyrolském Ortisei.[77]
Gilles Simon (* 27. prosince 1984 Nice, Francie), profesionál od roku 2002, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 6. místě v lednu 2009 a ve čtyřhře na 117. místě během ledna 2008. Na okruhu ATP Tour vyhrál čtrnáct singlových titulů včetně tří trofejí z bukurešťského BCR Open Romania i metského Moselle Open. Obě finále Mastersů prohrál, na Mutua Madrileña Masters Madrid 2008 a Shanghai Rolex Masters 2014. Grandslamovým maximem se stala čtvrtfinále Australian Open 2009 a Wimbledonu 2015. V semifinále Turnaje mistrů 2008 nestačil na Novaka Djokoviće. Francii reprezentoval na letních olympiádách 2008, 2012, 2016 a 2020. Jako člen francouzské reprezentace triumfoval v Davis Cupu 2017. Profesionální dráhu uzavřel na listopadovém Rolex Paris Masters 2022, kde si výhrou v úvodním kole nad Murraym připsal jako 24. tenista otevřené éry 300. vítězný zápas na tvrdém povrchu.[78][79]
Ken Skupski (* 9. dubna 1983 Liverpool, Spojené království), profesionál od roku 2001, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 527. místě v červnu 2008 a ve čtyřhře na 44. místě během července 2010. Na okruhu ATP Tour vyhrál sedm deblových titulů včetně Abierto Mexicano Telcel 2021 z kategorie ATP 500 po boku bratra Neala Skupského. Grandslamovým maximem se stala čtvrtfinále čtyřhry ve Wimbledonu 2017 a na Australian Open 2020. Poslední zápas odehrál 4. července 2022 ve Wimbledonu.[80]
Bruno Soares (* 27. února 1982 Belo Horizonte, Brazílie), profesionál od roku 2001, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 221. místě v březnu 2004 a ve čtyřhře na 2. místě během října 2016. Na okruhu ATP Tour vyhrál třicet pět deblových titulů. Ve smíšené čtyřhře triumfoval s Jekatěrinou Makarovovou na US Open 2012, po boku Sanii Mirzaové na US Open 2014 a v páru s Jelenou Vesninovou ovládl Australian Open 2016. V mužské čtyřhře zvítězil s Jamiem Murraym na Australian Open 2016 a US Open 2016. Třetí trofej si odvezl z US Open 2020, na němž startoval s Matem Pavićem. Jako poražený finalista skončila v deblových soutěžích US Open 2013, French Open 2020 a US Open 2021. Rovněž boj o titul z wimbledonského mixu 2013 nezvládl po boku Lisy Raymondové. Z třinácti účastí v deblových finále Mastersů proměnil čtyři v titul, když triumfoval na Canada Masters 2013 a 2014, Cincinnati Masters 2018 a Shanghai Masters 2019. Profesionální kariéru uzavřel na zářijovém US Open 2022 v páru s Jamiem Murraym.[81]
Serhij Stachovskyj (* 6. ledna 1986 Kyjev, Sovětský svaz), profesionál od roku 2003, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 31. místě v září 2010 a ve čtyřhře na 33. místě během června 2011. V osmi finále na okruhu ATP Tour udržel finálovou neporazitelnost a vyhrál po čtyřech titulech ve dvouhře i čtyřhře. Singlovým i deblovým maximem na grandslamu se stalo třetí kolo na všech čtyřech turnajích, vyjma čtyřhry French Open, kde nepřekročil druhé kolo. Ukrajinu reprezentoval na londýnské olympiádě 2012, kde na úvod podlehl Lleytonu Hewittovi. Poslední zápas odehrál v kvalifikaci Australian Open 2022. Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se v Kyjevě přidal k aktivním zálohám ukrajinské armády.[82][83] Profesionální kariéru ukončil v listopadu 2022.[42]
Horia Tecău (* 19. ledna 1985 Constanța, Rumunsko), profesionál od roku 2003, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 326. místě v dubnu 2005 a ve čtyřhře na 2. místě během listopadu 2015. Na okruhu ATP Tour vyhrál třicet osm deblových trofejí. ].Z prvních třech grandslamových finále ve čtyřhře Wimbledonu 2010, 2011 a 2012 odešel poražen v páru s Robertem Lindstedtem. Tituly získal po boku Jeana-Juliena Rojera ve Wimbledonu 2015 a na US Open 2017. Ze tří soubojů o titul v grandslamovém mixu na Australian Open 2012, 2014 a 2016, vyhrál jen to první s Bethanií Mattekovou-Sandsovou. S Rojerem vyhrál dvacet titulů včetně Turnaje mistrů 2015, který jim zajistil postavení nejlepšího páru sezóny. S krajanem Florinem Mergeou triumfoval v juniorském deblu Wimbledonu 2002 a 2003. Spolupráci obnovili na olympijském turnaji 2016 v Riu, z něhož si odvezli stříbrné medaile. Poslední turnaj odehrál na listopadovém ATP Finals 2021, kde nespostoupil s Kevinem Krawietzem ze základní skupiny.[84][85] V rámci rumunského týmu pak ještě odehrál kvalifikační kolo Davis Cupu 2022.
Jo-Wilfried Tsonga (* 17. dubna 1985 Le Mans, Francie), profesionál od roku 2004, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 5. místě v únoru 2012 a ve čtyřhře na 33. místě během října 2009. Na okruhu ATP Tour vyhrál osmnáct titulů ve dvouhře včetně Paris Masters 2008 a Canada Maters 2014. K nim přidal čtyři deblové trofeje včetně Shanghai Masters 2009. Z jediného grandslamového finále na Australian Open 2008 odešel poražen od Djokoviće, stejně jako z finále Turnaje mistrů 2011 od Federera. Ze čtyřhry londýnské olympiády 2012 si odvezl stříbrnou medaili se spoluhráčem Michaëlem Llodrou. V letech 2013 a 2014 reprezentoval Francii na Hopman Cupu. Při druhé účasti ročník s Alizé Cornetovou vyhrál. V roli jedničky týmu dovedl Francii k zisku salátové mísy v Davis Cupu 2017. Profesionální kariéru ukončil 25. května 2022 prohrou v úvodním kole French Open.[86][42]
Nenad Zimonjić (* 4. června 1975 Bělehrad, Jugoslávie), jugoslávský a srbský profesionál od roku 1995, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 176. místě v březnu 1999 a ve čtyřhře na 1. místě během listopadu 2008. Na okruhu ATP Tour vyhrál padesát čtyři deblových titulů z devadesáti jedna odehraných finále. V grandslamové čtyřhře prohrál první tři finále ve Wimbledonu 2004 a 2006 a také na French Open 2008. V páru s Danielem Nestorem pak ovládl Wimbledon 2008 a 2009, prohrál finále Australian Open 2010 a zvítězil na French Open 2010. Z deseti soubojů o titul v grandslamové smíšené čtyřhře jich vyhrál pět, Australian Open 2004 s Bovinovou, French Open 2006 a French Open 2010 se Srebotnikovou, Australian Open 2008 se Sunovou a Wimbledon 2014 se Stosurovou. Po boku Nestora triumfoval také v deblu Turnaje mistrů 2008 a 2010. V sérii Masters vyhrál patnáct trofejí ve čtyřhře, což jej k roku 2022 řadilo do první desítky v počtu titulů. Se srbským družstvem získal salátovou mísu pro šampiony Davis Cupu 2010, přestože s Troickim prohráli finálovou čtyřhru proti Francii. Na ATP Cupu 2020 vedl vítězný srbský tým jako kapitán. Jugoslávii v roce 2000 a Srbsko v letech 2008 2012 a 2016 reprezentoval na letních olympijských hrách. Poslední čtyřhru odehrál na březnovém Dubai Tennis Championships 2021 po boku Vaska Pospisila.
- Kevin Anderson si na US Open 2017 jako první Afričan zahrál singlové finále v open éře Flushing Meadows
- Ivo Karlović byl v době konce kariéry s 211 cm vzrůstu nejvyšším hráčem historie ATP a zahrál 2. nejvyšší počet 13 728 es
- Jo-Wilfried Tsonga se stal stříbrným olympijským medailistou ve čtyřhře LOH 2012, vítězem Davis Cupu i Hopman Cupu
- Nenad Zimonjić na okruhu ATP Tour vyhrál 54 deblových titulů včetně 3 grandslamů a 2 triumfů na Turnaji mistrů. K nim přidal 5 trofejí z grandslamového mixu.
Remove ads
Rozpis bodů
Tabulka přidělovaných bodů hráčům na turnajích okruhu ATP Tour 2022.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads