Eurovision Song Contest 2011
56. ročník mezinárodní hudební soutěže From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Eurovision Song Contest 2011, česky také Velká cena Eurovize 2011 (či jen Eurovize 2011), byl 56. ročník soutěže Eurovision Song Contest, který se konal v Düsseldorfu v Německu, a to díky vítězství německé zpěvačky Leny s písní „Satellite“ na předchozím ročníku. Soutěž, organizovaná Evropskou vysílací unií (EVU) a německými veřejnoprávními stanicemi Arbeitsgemeinschaft Deutschland (ARD) a Norddeutscher Rundfunk (NDR), se konala na stadionu Düsseldorf Arena. Semifinálová kola se uskutečnila 10. a 12. května, finále pak 14. května 2011.[1] Moderátory přenosů byli komici Anke Engelke a Stefan Raab a moderátorka Judith Rakers.
Remove ads
Soutěže se zúčastnilo 43 zemí, což je o čtyři státy více oproti předchozímu roku a společně s rokem 2008 dosud nejvyšší účast. Do soutěže se po 13leté pauze vrátila Itálie, po roční pauze Maďarsko, po tříleté pauze Rakousko a po dvou letech San Marino.[2]
Vítězem se stalo ázerbájdžánské duo Ell & Nikki s písní „Running Scared“. Skladba vyhrála celkově a u diváků, u porot ale vyhrála Itálie, která celkově skončila na druhém místě. Jednalo se o první vítězství země, čtyři roky po debutu v soutěži.
Remove ads
Místo konání


Výběr místa konání
Do tendru na výběr se přihlásilo 23 měst. Osm z nich v tomto úmyslu pokračovalo – Berlín, Hamburk, Hanover, Gelsenkirchen,[3] Düsseldorf, Kolín nad Rýnem, Frankfurt nad Mohanem a Mnichov.[4] 21. srpna bylo oznámeno, že se do soutěže ve skutečnosti přihlásila 4 města – Berlin, Hamburk, Hannover, a Düsseldorf.[5] Města plánovala konání události v následujících prostorách:[6]
(Modrá barva označuje území vysílání NDR)
To, že se v roce 2011 bude soutěžit v Düsseldorfské Esprit Areně bylo oznámeno německým vysílatelem NDR 12. října 2010.[7][8] Tento ročník Eurovize byl prvním, který se konal v Německu od jeho znovusjednocení. Západní Německo hostilo soutěž v letech 1957[9] a 1983.[10] Německo je zároveň prvním členem "Velké pětky" (Big Five)[p 1], který hostí soutěž od jejího založení v roce 2000.
Remove ads
Formát
Čtyři země, které jsou součástí "Velké čtverky" automaticky postupují do finále a zároveň s nimi i stát, který v posledním ročníku vyhrál. V tomto ročníku Eurovize však bylo Německo jak vítězem posledního ročníku Eurovize, tak i členem "Velké čtverky". Na meetingu EBU v Bělohradu bylo rozhodnuto, že stávající pravidla zůstanou zachována, a do finále postoupí místo 25 účastníků jen 24.[11] 31. prosince 2010 však bylo oznámeno, že se tohoto ročníku Eurovize zúčastní i Itálie, která se stala oficiálním členem nově vzniklé "Velké pětky", a počet účastníků ve finále tak byl rozšířen zpět na 25.[12]
Moderátoři
NDR oznámila jména moderátorů 16. prosince 2010 – Anke Engelke, Judith Rakers, a Stefan Raab. Bylo to tak potřetí, kdy soutěž moderovali 3 lidé (také se tak stalo v letech 1999 a 2010.[13]
Remove ads
Seznam účastníků

Státy v 1. semifinále
Státy hlasující v 1. semifinále
Státy v 2. semifinále
Státy hlasující v 2. semifinále
31. prosince 2010 potvrdila EBU, že bude v tomto ročníku soutěže soutěžit 43 zemí.[2][12] V roce 2011 se do soutěže vrátilo Rakousko, které naposledy soutěžilo v roce 2007, Itálie (naposledy 1997), San Marino (pouze v roce 2008) a Maďarsko (naposledy 2009).[12] 4. prosince se přihlásila Černá Hora, ta však svou přihlášku 23. prosince stáhla. (2 dny před uzávěrkou přihlášek)[14]
Slovensko se původně soutěže zúčastnit nechtělo kvůli financím, rozhodlo se však uspořádat referendum na svých internetových stránkách. Pro účast zde hlasovalo 87.5%, STV se však rozhodlo zúčastnit se až v příštím kole.[15][16] Slovensko však zapomnělo svou přihlášku stáhnout.[12] V lednu STV oznámila, že ze soutěže vystupuje kvůli finančním potížím a organizačním změnám v televizi.[17] Protože však bylo zapsané na listu účastníků, STV v soutěži zůstalo kvůli potenciálním vysokým sankcím.[18]
Na meetingu v Bělohradu 28. srpna 2010 rozhodla EBU, že si musí každá země vybrat svou píseň do 14. března 2011.[19]
První semifinále

Prvního semifinále se zúčastnilo celkem 19 zemí. Odehrálo se 10. května ve 21 hodin místního času. Hlasovat mohli diváci z těchto zemí a dvou zemí tzv. Velké pětky, konkrétně ze Španělska a Spojeného království.[20]
Druhé semifinále


Druhého semifinále se zúčastnilo celkem 19 zemí. Odehrálo se 12. května ve 21 hodin místního času. Hlasovat mohli diváci z těchto zemí a tří zemí tzv. Velké pětky, konkrétně z Francie, Německa a Itálie.
Finále


Finále se uskutečnilo 14. května ve 21 hodin místního času. Zúčastnilo se ho 25 zemí – 10 nejlepších z každého semifinále a státy z tzv. Velké pětky, které do finále postupují automaticky.[19] Stejně jako v předchozím roce o vítězi rozhodovali diváci i odborné poroty, hlasování bylo ukončeno 15 minut po odzpívání poslední písně.[20]
Hlasování ve finále
Hlasy ve finále byly odkryty v tomto pořadí:
Rusko
Bulharsko
Nizozemsko
Itálie
Kypr
Ukrajina
Finsko
Norsko
Arménie
Makedonie
Island
Slovensko
Spojené království
Dánsko
Rakousko
Polsko
Švédsko
San Marino
Německo
Ázerbájdžán
Slovinsko
Turecko
Švýcarsko
Řecko
Gruzie
Francie
Srbsko
Chorvatsko
Bělorusko
Rumunsko
Albánie
Malta
Portugalsko
Maďarsko
Litva
Bosna a Hercegovina
Irsko
Španělsko
Izrael
Estonsko
Moldávie
Belgie
Lotyšsko
Remove ads
Body
První semifinále
Druhé semifinále
Finále
12 bodů
Níže je uveden přehled udělení maximálního počtu bodů ve finále (12 bodů):
Remove ads
Znovuvystupující umělci
Stefan Raab, který reprezentoval Německo v roce 2000 se vrátil jako moderátor celé akce.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads