Fabio Grosso
italský profesionální fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Fabio Grosso (* 28. listopadu 1977, Řím, Itálie) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový obránce. Od sezony 2024/25 vede italské Sassuolo. S italskou reprezentaci, vyhrál MS 2006.
Remove ads
Klubová kariéra
Fotbalové začátky
Ve věku 18 let začal hrát za Renato Curi v páté italské lize, kde hrál mezi roky 1995 a 1999, tehdy ještě jako ofenzivní záložník či (levé) křídlo a nikoliv obránce. Poté se přesunul do čtyřligové Chieti se kterou postoupil o ligu výše, čímž si vysloužil přestup do prvoligové Perugie.
Perugia
Grosso působil v Perugii od léta 2001. Trenér Serse Cosmi z něj učinil krajního obránce, tato pozice mu zůstala do konce kariéry. Debutoval proti Interu, ale debut se příliš nevyvedl a Grosso musel po červené kartě skousnout prohru svého týmu 1:4. V první části sezony se vypořádával s konkurencí v podobě Milaneseho, ale začátkem ledna 2002 dostal šanci v základní sestavě na hřišti Fiorentiny a svoji šanci využil. Odehrál všechny minuty zápasu a v 76. minutě zvýšil vedení na 3:1.[1]
První dva roky jeho působení se klub umisťoval na příčkách v klidném středu ligové tabulky, Grosso hrál pravidelně základ. V ročníku 2003/04 odešel během zimního přestupového období do druholigového Palerma a zatímco Perugia bez něho sestoupila, Palermo s jeho pomocí získalo první místo a postup mezi nejlepší.
Palermo
Grosso pomohl nováčkovi k povedenému 6. místu, v sezoně 2004/05 nastoupil do 36 utkání Serie A. V tom říjnovém proti AS Řím se gólově prosadil, za Římany pouze z penalty srovnal Francesco Totti.[2] V další sezoně sehrál důležitou roli v obsazení páté pozice. Tím si vysloužil místo v nominaci na MS 2006, kde byl důležitou postavou v úspěšné jízdě za zlatem. Po mistrovství odešel do Interu Milán, podepsal kontrakt do roku 2010.[3]
Inter
Grosso se v Interu během ročníku 2006/07 nikdy naplno neprosadil – plnil spíše roli náhradníka za brazilským krajním obráncem Maxwellem. Přesto i jemu náleželo Scudetto – pohár pro vítěze italské ligy. Po pouhém roce odešel do francouzského Olympique Lyon za částku 7,5 mil. £.
Lyon
V prvním roce s Lyonem vyhrál ligu a domácí pohár, další sezonu byl ale limitován zraněním.
Juventus
Před ročníkem 2009/10 získal Juventus Grossa za 2 mil. eur. Kontrakt měl platnost do roku 2012.[4] Nově budované mužstvo, které se snažilo oklepat z přeřazení do 2. ligy po Calciopoli se spoléhalo na výkony zkušeného Grossa. Ten se vedle defenzivních výkonů zmohl ještě na vítězné góly do sítí Udinese a Fiorentiny. Juventus přesto skončil až sedmý.
V další sezoně ztratil místo v základní sestavě a dokonce nebyl ani zapsán na soupisku pro Evropskou ligu. V Serii A se tým ale zase nezmohl na více než jen sedmé místo. Když další sezonu začal Juventus vést jeho bývalý hráč a legenda Antonio Conte, stal se Grosso nepotřebným a v lize se objevil pouze dvakrát. Po sezoně mu skončila smlouva a Grosso se rozhodl ukončit kariéru.[5]
Remove ads
Přestupy
Hráčská statistika
Reprezentační kariéra
Za reprezentaci odehrál 48 utkání a vstřelil čtyři branky. První utkání odehrál 30. dubna 2003 proti Švýcarsku (2:1).[7] Až za nového trenéra Lippiho se začal více objevovat v zápasech. Od března 2005 až do MS 2006 nechyběl v žádném utkání reprezentace. Na turnaji MS 2006 odehrál šest utkání. V semifinále proti Německu vstřelil 119. minutě v prodloužení branku. Ve finále proti Francii vstřelil pokutový kop v páté sérii a rozhodl že Itálie po 24 letech získalo zlato.
I za trenéra Donadoniho hrál a dostal se i na ME 2008, kde odehrál všechna utkání. Zúčastnil se i Konfederačního poháru 2009. Byl i v širší nominaci na MS 2010, jenže místo něj na turnaj odletěl Antonio Candreva. Poslední utkání odehrál 14. listopadu 2009 proti Nizozemí (0:0).[8]
Statistika na velkých turnajích
Remove ads
Hráčské úspěchy
Klubové
- 2× vítěz 1. italské fotbalové ligy (2006/07, 2011/12)
- 1× vítěz 1. francouzské fotbalové ligy (2007/08)
- 1× vítěz 2. italské fotbalové ligy (2003/04)
- 1× vítěz francouzského poháru (2007/08)
- 1× vítěz italského superpoháru (2006)
- 1× vítěz francouzského superpoháru (2007)
- 1× vítěz poháru Intertoto (2003)
Reprezentační
- 1× na MS (2006 - zlato)
- 1× na ME (2008)
- 1× na Konfederačním poháru (2009)
Vyznamenání
Zlatý límec za sportovní zásluhy (23. 10. 2006) [19]
Řád zásluh o Italskou republiku (12. 12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie [20]
Remove ads
Trenérská kariéra
V letech 2013 až 2017 vedl různé mládežnické týmy v Juventusu. První trenérské angažmá měl v druholigovém týmu Bari se kterým obsadil konečné 6. místo. Na konci sezony byla ukončena smlouva, protože klub ohlásil bankrot. [21] Další jeho angažmá bylo opět ve druhé lize v klubu Verona. Jenže v květnu 2019 byl propuštěn.
Velmi krátké angažmá měl v Brescii.[22] Vedl ji pouze na tři zápasy (prohry) mezi listopadem a prosincem 2019. Sezonu 2020/21 začal u švýcarského týmu FC Sion. Vedení klubu jej ale propustilo v březnu 2021.
Již 23. března téhož roku převzal od odvolaného Nesty klub Frosinone, v tu chvíli na 12. místě. Nakonec obsadí 10. místo. Sezonu 2021/22 zakončil na 9. místě bez play off.
Remove ads
Trenérská statistika
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads