Formule 1 v roce 1971
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Sezóna Formule 1 1971 byla 22. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 11. mistrovských a 8 nemistrovských závodů. Mistrovství světa se konalo mezi 6. březnem a 3. říjnem.
Remove ads
Jackie Stewart, závodící za Tyrrell, vyhrál svůj druhý šampionát jezdců.[1] Tyrrell vyhrál svůj první a jediný pohár konstruktérů.[2] Jejich vůz poháněl slavný Cosworth DFV V8, zatímco soupeři BRM a Ferrari využívali samostatně navržené motory V12. Mistrovský tým z roku 1970 Lotus měl po smrti svého jezdce a šampiona Jochena Rindta slabou sezónu, ve které experimentoval s motorem s plynovou turbínou a pohonem všech čtyř kol, ale skončil jen pátý v celkovém pořadí.
Dva piloti Formule 1 přišli v této sezóně o život při závodění: Pedro Rodríguez havaroval se svým Ferrari 512 v červenci při závodě Interserie na okruhu Norisringu a Jo Siffert zemřel v říjnu při ohnivé havárii během Victory Race v Brands Hatch.
Byla to první sezóna, kde v každém mistrovském závodě startovalo minimálně 22 vozů, kromě Grand Prix Monaka, kde startovalo pouze 18 vozů.
Remove ads
Týmy a jezdci
Změny před sezónou
Zatímco Lotus a Tyrrell si ponechali svou sestavu z roku 1970, dále se v sestavách odehrálo poměrně hodně změn:
- Ferrari podepsalo Maria Andrettiho vedle svých jezdců z roku 1970 Jackyho Ickxe a Claye Regazzoniho.
- March podepsal zbrusu novou sestavou: Ronnie Peterson, který předtím řídil soukromě přihlášeného Marche, Àlex Soler-Roig, pro kterého to byla první jízda na plný úvazek, a Andrea de Adamich. Ital jezdil v roce 1970 s Alfou Romeo poháněnou McLarenem a spolu s projektem Alfa Romeo se pro tento rok přesunul do týmu March. Peterson a Soler-Roig mezitím nadále používali motory Cosworth.
- Jo Siffert přestoupil z týmu March do týmu BRM, vedle stálého jezdce Pedra Rodrígueze a debutanta Howdena Ganleyho.
- Jack Brabham přestal závodit a najal dvojnásobného šampiona Grahama Hilla, aby jezdil za jeho tým. Ve druhém monopostu byl místo Rolfa Stommelena najat Tim Schenken, který se přestěhoval do týmu Surtees. Schenken předtím jezdil za tým Franka Williamse, ale přilákal Henri Pescarola z Matry. Williams také přešel ze šasi De Tomaso na March.
Změny během sezóny
- Andrea de Adamich sdílel pohon March-Alfa Romeo s Italem Nanni Gallim. Galli také nahradil Àlexe Soler-Roiga, když Španěl opustil tým.[3] Při Grand Prix Rakouska debutoval budoucí šampion Niki Lauda.
- Lotus experimentoval s vozem 56B s pohonem všech čtyř kol, poháněným plynovou turbínou. Přestože motor nedosáhl konkrétního úspěchu, vynikající šasi a klínovitá karoserie v nadcházejících letech posloužily jako inspirace pro několik vítězných týmů v šampionátu.
- Dne 11. července byl na Norisringu v Norimberku v Západním Německu zabit Pedro Rodríguez, když řídil Ferrari 512 M v závodě sportovních vozů Interserie. V té době byl čtvrtý v šampionátu Formule 1.
- Před Grand Prix Rakouska přešel Peter Gethin z McLarenu do BRM. Jeho místo obsadil Jackie Oliver a poté Mark Donohue. Pro Gethina to vypadalo jako úspěšný krok, protože jen o měsíc později vyhrál Grand Prix Itálie s nejvyšší průměrnou rychlostí v historii Formule 1. Ukázalo se však, že to bylo jeho jediné umístění na stupních vítězů a ironicky nikdy nevedl ani kolo, když v posledním kole tohoto závodu v Monze poskočil ze čtvrtého místa na první.
Remove ads
Kalendář
Změny v kalendáři
- Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta z Brands Hatch na Silverstone a Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mont-Tremblant do Mosport Parku.
- Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Charade na nově vybudovaný okruh Paula Ricarda.
- Grand Prix Německa se vrátila na Nürburgring po zásadních bezpečnostních změnách na okruhu. Akace byla přesunuta na Hockenheimring v roce 1970 poté, co jezdci odmítli závodit na Nürburgringu ve stavu, v jakém byl.
Zrušené závody
- Grand Prix Argentiny byla pravděpodobně omylem uvedena v předběžném kalendáři plánovaném na 24. ledna. Okruh Autódromo Oscar y Juan Gálvez se však po desetileté nepřítomnosti musel nejprve osvědčit v závodě mimo Formuli 1.[4]
- Grand Prix Belgie byla původně naplánována na 6. června, ale byla zrušena, protože majitelé tratí a úřady nedokázaly uvést okruh Circuit de Spa-Francorchamps do souladu s povinnými bezpečnostními standardy, což znamenalo, že venkovský okruh byl považován za nevhodný pro závody vozů Formule 1.
- Grand Prix Mexika byla původně naplánována na 24. října, ale v srpnu byla zrušena kvůli organizačním problémům a nezájmu kvůli nedávné smrti mexického jezdce Pedra Rodrígueze. Dále se objevily velké obavy o bezpečnost návštěvníků, které vyvstaly z Grand Prix Mexika 1970.[4]
Remove ads
Změny předpisů
Sportovní předpisy
Maximální závodní vzdálenost pro Grand Prix byla snížena ze 400 km na 325 km.
Bezpečnostní předpisy
Bylo nařízeno, že jezdec by měl být schopen se evakuovat nebo být evakuován ze svého kokpitu do 5 sekund.[5][6]
Výsledky a pořadí
Grands Prix
Bodový systém
Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo pět nejlepších výsledků z kol 1-6 a čtyři nejlepší výsledky z kol 7-11.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Pořadí jedzců
Pořadí konstruktérů
- Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.
Remove ads
Nemistrovské závody
V roce 1971 se také konala řada dalších závodů Formule 1, které se do mistrovství světa nepočítaly. Grand Prix Questor a poslední tři britské závody byly otevřeny pro vozy Formule 1 i Formule 5000.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads