Formule 1 v roce 1978

Sezóna Formule 1 1978 byla 29. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 16. mistrovských a 1 nemistrovský závod. Mistrovství světa se konalo mezi 15. lednem a 8. říjnem.

29. sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1978)
Mistr světa Mario Andretti
Obecné informace
Počet závodů	16
Počet pilotů	48
Počet týmů	26
Pohár jezdců
První	Mario Andretti (Lotus–Ford)
Druhý	Ronnie Peterson (Lotus–Ford)
Třetí	Carlos Reutemann (Ferrari)
Pohár konstruktérů
První	Lotus–Ford
Druhý	Ferrari
Třetí	Brabham–Alfa Romeo
Formule 1
◄ 1977 1979 ►

Mario Andretti vyhrál mistrovství světa jezdců za tým JPS-Lotus,^[1] čímž zůstává posledním americkým jezdcem, který dokázal vyhrát mistrovství světa. Jeho vítězství při Grand Prix Nizozemska je pro americké jezdce zároveň posledním vítězstvím v závodě Formule 1. Ronnie Peterson získal druhé místo v mistroství jezdců posmrtně, zemřel na zdravotní komplikace po nehodě v Monze během Grand Prix Itálie. Lotus také naposledy vyhrál pohár mezi konstruktéry Formule 1.^[1]

Obhájci titulu Niki Lauda a Ferrari se rozešli koncem roku 1977 a obě strany se snažily zopakovat úspěchy, které si užívaly v předchozích sezónách. Carlos Reutemann skončil třetí v šampionátu s Ferrari, zatímco Lauda skončil čtvrtý s Brabhamem. Kromě Petersonovy smrti došlo v sezóně k další tragédii, kdy Petersonův švédský krajan Gunnar Nilsson zemřel na rakovinu, když byl kvůli nemoci nucen po předchozí sezóně přerušit kariéru.

Týmy a jezdci

Účastník	Konstruktér	Šasi	Motor	Pneumatiky	Číslo	Jezdci	Závody
Parmalat Racing Team	Brabham-Alfa Romeo	BT45C BT46 BT46B BT46C	Alfa Romeo 115-12 3,0 F12	G	1	Niki Lauda	Vše
					2	John Watson	Vše
					66	Nelson Piquet	16
First National CIty Elf Team Tyrrell	Tyrrell-Ford	008	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	3	Didier Pironi	Vše
					4	Patrick Depailler	Vše
John Player Team Lotus	Lotus-Ford	78 79	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	5	Mario Andretti	Vše
					6	Ronnie Peterson	1–14
					55	Jean-Pierre Jarier[pozn. 1]	15–16
Marlboro Team McLaren Löwenbräu Team McLaren	McLaren-Ford	M26	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	7	James Hunt	Vše
					8	Patrick Tambay	1–5, 7–16
					33	Bruno Giacomelli	6, 9–10, 13–14
ATS Racing Team F&S Properties ATS Racing Team	ATS-Ford	HS1 D1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	9	Jochen Mass	1–13
						Michael Bleekemolen	14–16
					10	Jean-Pierre Jarier	1–5, 11
						Alberto Colombo	6–7
						Keke Rosberg	8–10, 15–16
						Hans Binder	12
						Michael Bleekemolen	13
						Harald Ertl	14
Scuderia Ferrari SpA SEFAC	Ferrari	312T2 312T3	Ferrari 015 3,0 F12	M	11	Carlos Reutemann	Vše
					12	Gilles Villeneuve	Vše
Fittipaldi Automotive	Fittipaldi-Ford	F5A	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	14	Emerson Fittipaldi	Vše
Équipe Renault Elf	Renault Elf	RS01	Renault-Gordini EF1 1,5 V6 t	M	15	Jean-Pierre Jabouille	3–16
Villiger Shadow	Shadow-Ford	DN8 DN9	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	16	Hans-Joachim Stuck	Vše
					17	Clay Regazzoni	Vše
Durex Team Surtees Beta Team Surtees	Surtees-Ford	TS19 TS20	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	18	Rupert Keegan	1–13
						"Gimax"	14
						René Arnoux	15–16
					19	Vittorio Brambilla	1–14
						Beppe Gabbiani	15–16
Walter Wolf Racing	Wolf-Ford	WR1 WR3 WR5 WR6	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	20	Jody Scheckter	Vše
					21	Bobby Rahal	15–16
Team Tissot Ensign	Ensign-Ford	N177	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	22	Danny Ongais	1–2
						Lamberto Leoni	3–4
						Jacky Ickx	5–8
						Derek Daly	9–10, 12–16
						Nelson Piquet	11
					23	Lamberto Leoni	1–2
						Bernard de Dryver	6
						Brett Lunger	15
Mario Deliotti Racing		N175		G		Geoff Lees	10
Sachs Racing		N177		G		Harald Ertl	11–14
Olympus Cameras with Hesketh Racing	Hesketh-Ford	308E	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	24	Divina Galica	1–2
						Eddie Cheever	3
						Derek Daly	4–6
Team Rebaque	Lotus-Ford	78	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	25	Héctor Rebaque	Vše
Ligier Gitanes	Ligier-Matra	JS7 JS7/9 JS9	Matra MS76 3,0 V12 Matra MS78 3,0 V12	G	26	Jacques Laffite	Vše
Williams Grand Prix Engineering	Williams-Ford	FW06	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	27	Alan Jones	Vše
Centro Asegurador F1	McLaren-Ford	M25/M23[pozn. 2]	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	28	Emilio de Villota	7
Patrick Nève	March-Ford	781S	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Patrick Nève	6
BS Fabrications Liggett Group with BS Fabrications	McLaren-Ford	M23 M26	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	29	Nelson Piquet	12–14
					30	Brett Lunger	1–14
Automobiles Martini	Martini-Ford	MK23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	31	René Arnoux	3, 5–6, 9–13
Theodore Racing Hong Kong	Theodore-Ford	TR1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	32	Eddie Cheever	1–2
						Keke Rosberg	3–7
	Wolf-Ford	WR3 WR4					11–14
Team Merzario	Merzario-Ford	A1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	34	Alberto Colombo	14
					37	Arturo Merzario	Vše
Arrows Racing Team Warsteiner Arrows Racing Team	Arrows-Ford	FA1 A1	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	35	Riccardo Patrese	3–14, 16
					36		2
						Rolf Stommelen	3–16
Interscope Racing	Shadow-Ford	DN9	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	39	Danny Ongais	4, 13
Melchester Racing	McLaren-Ford	M23	Ford Cosworth DFV 3,0 V8	G	40	Tony Trimmer	10

Změny před sezónou

• Úřadující šampion Niki Lauda se s Ferrari rozešel před koncem sezóny [[Formule 1 v roce {{{1}}}|{{{1}}}]].^[5] Gilles Villeneuve ho nahradil v jeho domácím závodě a zůstal pro sezónu 1978.^[6][7]
• Lauda nahradil Hanse-Joachima Stucka v Brabhamu, který se následně přesunul do Shadow. Připojil by se k Alanu Jonesovi, ale ten podepsal novou smlouvu s Williamsem. Williams používal své první vlastnoručně vyrobené šasi pro rok 1978.
• Clay Regazzoni přestoupil do Shadow z týmu Ensign, zatímco jeho týmový kolega Patrick Tambay v roce 1977 podepsal smlouvu s McLarenem.^[8] To znamenalo, že tým Ensign musel najít dva nové jezdce a našel Dannyho Ongaise ze složeného týmu Penske^[9] a nezkušeného Lamberta Leoniho. Bývalý jezdec McLarenu Jochen Mass našel místo u týmu ATS, postaveného na pozůstatcích týmů Penske a March.
• Ronnie Peterson překvapivě přešel k Lotusu^[10] a nahradil svého kolegu Švéda Gunnara Nilssona. Petersonovo místo u Tyrrellu obsadil debutant Didier Pironi. Nilsson podepsal smlouvu s novým týmem Arrows, ale kvůli diagnostikované rakovině varlat odešel ještě před sezónou. Bývalý jezdec Shadow Riccardo Patrese^[11] a veterán Rolf Stommelen nakonec závodili za Arrows.
• Tři týmy (kromě výše zmíněného Williamsu a Arrows) debutovaly s vlastním šasi: Martini, Merzario a Theodore. Tým BRM skončil po sezóně 1977.

Změny během sezóny

• Debut Eddieho Cheevera v týmu Theodore se ukázal jako předběžný a vrátil se do Formule 2. Jeho místo zaujal budoucí šampion Keke Rosberg, dokud nepřestoupil k ATS. Když Theodore vyřadil své vlastnoručně vyrobené šasi ve prospěch soukromého šasi od Wolf, Rosberg se vrátil, ale sezónu ukončil s ATS.
• Bruno Giacomelli řídil třetí vůz McLarenu, kdykoli to jeho závodní kalendář dovolil. V roce 1978 se totiž stal mistrem světa Formule 2.
• Hesketh Racing skončil po šesti závodech.
• Když tým Martini skončil tři závody před koncem sezóny, našel jejich jezdec René Arnoux nové působení u Surtees.
• Po startu Grand Prix Itálie se James Hunt snažil vyhnout Riccardu Patresemu a srazil se s Ronniem Petersonem. V následném boji havarovalo dalších osm jezdců, Petersonův Lotus najel tvrdě do svodidel a začal hořet. Peterson byl vytažen z vraku s lehkými popáleninami, ale těžkými zraněními nohou.^[12] Tu noc mu byla v nemocnici diagnostikována tuková embolie a následné selhání ledvin pro něj bylo smrtelné. Při nehodě byl Vittorio Brambilla zasažen pneumatikou do hlavy a zůstal v bezvědomí ve svém voze. Uzdravil se a o rok později se vrátil do Formule 1. Jean-Pierre Jarier zaujal místo v Lotusu a Beppe Gabbiani zaskočil v Surtees.
• Nelson Piquet vstoupil do posledního závodu sezóny ve třetím voze Brabhamu před svým celosezónním debutem v roce 1979.

Kalendář

Pořadí	Grand Prix	Okruh	Datum
1	Grand Prix Argentiny	Autodromo de Buenos Aires, Buenos Aires	15. leden
2	Grand Prix Brazílie	Jacarepaguá, Rio de Janeiro	29. leden
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand	4. březen
4	Grand Prix USA Západ	Long Beach Street Circuit, Kalifornie	2. duben
5	Grand Prix Monaka	Circuit de Monaco, Monte Carlo	7. květen
6	Grand Prix Belgie	Zolder, Heusden-Zolder	21. červen
7	Grand Prix Španělska	Circuito Permanente Del Jarama, Madrid	4. červen
8	Grand Prix Švédska	Scandinavian Raceway, Anderstorp	17. červen
9	Grand Prix Francie	Paul Ricard Circuit, Le Castellet	2. červenec
10	Grand Prix Velké Británie	Brands Hatch, Kent	16. červenec
11	Grand Prix Německa	Hockenheimring, Hockenheim	30. červenec
12	Grand Prix Rakouska	Österreichring, Spielberg	13. srpen
13	Grand Prix Nizozemska	Circuit Zandvoort, Zandvoort	27. srpen
14	Grand Prix Itálie	Autodromo Nazionale di Monza, Monza	10. září
15	Grand Prix USA	Watkins Glen Grand Prix Course, New York	1. říjen
16	Grand Prix Kanady	le Notre-Dame Circuit, Montréal	8. říjen

Změny v kalendáři

• Grand Prix Brazílie byla pro rok 1978 přesunuta z okruhu Interlagos v São Paulu do Jacarepaguá v Rio de Janeiru.
• Grand Prix Španělska byla přesunuta ze začátku května na začátek června.
• Grand Prix Francie byla přesunuta z Dijon-Prenois na okruh Paula Ricarda v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta ze Silverstone na Brands Hatch.
• Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mosport Parku na Île Notre-Dame Circuit kvůli bezpečnosti trati a organizačním problémům s kopcovitou tratí Mosport Park.
• Grand Prix Japonska byla původně naplánována na 16. dubna na Suzuka Circuit poté, co byla smlouva okruhu Fudži zrušena, ale nakonec byla z bezpečnostních a finančních důvodů zrušena.^[13]

Výsledky a pořadí

Grands Prix

Pořadí	Grand Prix	Pole position	Nejrychlejší kolo	Vítěz závodu	Vítězný tým	Výsledky
1	Grand Prix Argentiny	Mario Andretti	Gilles Villeneuve	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
2	Grand Prix Brazílie	Ronnie Peterson	Carlos Reutemann	Carlos Reutemann	Ferrari	Výsledky
3	Grand Prix Jihoafrické republiky	Niki Lauda	Mario Andretti	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	Výsledky
4	Grand Prix USA Západ	Carlos Reutemann	Alan Jones	Carlos Reutemann	Ferrari	Výsledky
5	Grand Prix Monaka	Carlos Reutemann	Niki Lauda	Patrick Depailler	Tyrrell-Ford	Výsledky
6	Grand Prix Belgie	Mario Andretti	Ronnie Peterson	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
7	Grand Prix Španělska	Mario Andretti	Mario Andretti	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
8	Grand Prix Švédska	Mario Andretti	Niki Lauda	Niki Lauda	Brabham-Alfa Romeo	Výsledky
9	Grand Prix Francie	John Watson	Carlos Reutemann	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
10	Grand Prix Velké Británie	Ronnie Peterson	Niki Lauda	Carlos Reutemann	Ferrari	Výsledky
11	Grand Prix Německa	Mario Andretti	Ronnie Peterson	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
12	Grand Prix Rakouska	Ronnie Peterson	Ronnie Peterson	Ronnie Peterson	Lotus-Ford	Výsledky
13	Grand Prix Nizozemska	Mario Andretti	Niki Lauda	Mario Andretti	Lotus-Ford	Výsledky
14	Grand Prix Itálie	Mario Andretti	Mario Andretti	Niki Lauda	Brabham-Alfa Romeo	Výsledky
15	Grand Prix USA	Mario Andretti	Jean-Pierre Jarier	Carlos Reutemann	Ferrari	Výsledky
16	Grand Prix Kanady	Jean-Pierre Jarier	Alan Jones	Gilles Villeneuve	Ferrari	Výsledky

Bodový systém

Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a sedm nejlepších výsledků z kol 9-16.

Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:

Umístění	1.	2.	3.	4.	5.	6.
Body	9	6	4	3	2	1
Zdroj:[14]

Pořadí jedzců

Poř. Jezdec ARG BRA RSA USW MON BEL ESP SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN Body 1 Mario Andretti 1 4 7 2 11 1 1 Ret 1 Ret 1 Ret 1 6 Ret 10 64 2 Ronnie Peterson 5 Ret 1 4 Ret 2 2 3 2 Ret Ret 1 2 Ret 51 3 Carlos Reutemann 7 1 Ret 1 8 3 Ret 10 18 1 Ret DSQ 7 3 1 3 48 4 Niki Lauda 2 3 Ret Ret 2 Ret Ret 1 Ret 2 Ret Ret 3 1 Ret Ret 44 5 Patrick Depailler 3 Ret 2 3 1 Ret Ret Ret Ret 4 Ret 2 Ret 11 Ret 5 34 6 John Watson Ret 8 3 Ret 4 Ret 5 Ret 4 3 7 7 4 2 Ret Ret 25 7 Jody Scheckter 10 Ret Ret Ret 3 Ret 4 Ret 6 Ret 2 Ret 12 12 3 2 24 8 Jacques Laffite 16 9 5 5 Ret 5 3 7 7 10 3 5 8 4 11 Ret 19 9 Gilles Villeneuve 8 Ret Ret Ret Ret 4 10 9 12 Ret 8 3 6 7 Ret 1 17 =[15] Emerson Fittipaldi 9 2 Ret 8 9 Ret Ret 6 Ret Ret 4 4 5 8 5 Ret 17 11 Alan Jones Ret 11 4 7 Ret 10 8 Ret 5 Ret Ret Ret Ret 13 2 9 11 =[16] Riccardo Patrese 10 Ret 6 6 Ret Ret 2 8 Ret 9 Ret Ret Ret 4 11 13 James Hunt 4 Ret Ret Ret Ret Ret 6 8 3 Ret DSQ Ret 10 Ret 7 Ret 8 =[17] Patrick Tambay 6 Ret Ret 12 7 Ret 4 9 6 Ret Ret 9 5 6 8 8 15 Didier Pironi 14 6 6 Ret 5 6 12 Ret 10 Ret 5 Ret Ret Ret 10 7 7 16 Clay Regazzoni 15 5 DNQ 10 DNQ Ret 15 5 Ret Ret DNQ NC DNQ NC 14 DNQ 4 17 Jean-Pierre Jabouille Ret Ret 10 NC 13 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 4 12 3 18 Hans-Joachim Stuck 17 Ret DNQ DNS Ret Ret Ret 11 11 5 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 2 19 Héctor Rebaque DNQ Ret 10 DNPQ DNPQ DNPQ Ret 12 DNQ Ret 6 Ret 11 DNQ Ret DNQ 1 =[18] Vittorio Brambilla 18 DNQ 12 Ret DNQ 13 7 Ret 17 9 Ret 6 DSQ Ret 1 =[18] Derek Daly DNPQ DNPQ DNQ DNQ Ret DSQ Ret 10 8 6 1 — Brett Lunger 13 Ret 11 DNQ DNPQ 7 DNQ DNQ Ret 8 DNPQ 8 Ret Ret 13 0 — Bruno Giacomelli 8 Ret 7 Ret 14 0 — Jochen Mass 11 7 Ret Ret DNQ 11 9 13 13 NC Ret DNQ DNQ 0 — Jean-Pierre Jarier 12 DNS 8 11 DNQ DNQ 15 Ret 0 — René Arnoux DNQ DNPQ 9 14 DNPQ 9 Ret 9 Ret 0 — Rolf Stommelen 9 9 Ret Ret 14 14 15 DNQ DSQ DNPQ DNPQ DNPQ 16 DNQ 0 — Nelson Piquet Ret Ret Ret 9 11 0 — Keke Rosberg Ret DNPQ DNPQ DNQ DNPQ 15 16 Ret 10 NC Ret DNPQ Ret NC 0 — Rupert Keegan Ret Ret Ret DNS Ret DNQ 11 DNQ Ret DNQ DNQ DNQ DNS 0 — Harald Ertl 11 Ret DNPQ DNQ 0 — Jacky Ickx Ret 12 Ret DNQ 0 — Bobby Rahal 12 Ret 0 — Arturo Merzario Ret DNQ Ret Ret DNPQ DNPQ DNQ NC DNQ Ret DNQ DNQ Ret Ret Ret DNQ 0 — Lamberto Leoni Ret DNS DNQ DNQ 0 — Danny Ongais Ret Ret DNPQ DNPQ 0 — Michael Bleekemolen DNQ DNQ Ret DNQ 0 — Eddie Cheever DNQ DNQ Ret 0 — Alberto Colombo DNQ DNQ DNPQ 0 — Divina Galica DNQ DNQ 0 — Beppe Gabbiani DNQ DNQ 0 — Emilio de Villota DNQ 0 — Geoff Lees DNQ 0 — Tony Trimmer DNQ 0 — Hans Binder DNQ 0 — Gimax DNQ 0 — Patrick Nève DNP 0 — Bernard de Dryver DNP 0 Poř. Jezdec ARG BRA RSA USW MON BEL ESP SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Pořadí konstruktérů

Poř. Konstruktér ARG BRA RSA USW MON BEL ESP SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN Body 1 Lotus-Ford 1 4 1 2 11 1 1 3 1 Ret 1 1 1 6 15 10 86 2 Ferrari 7 1 Ret 1 8 3 10 9 12 1 8 3 6 3 1 1 58 3 Brabham-Alfa Romeo 2 3 3 Ret 2 Ret 5 1 4 2 7 7 3 1 Ret 11 53 4 Tyrrell-Ford 3 6 2 3 1 6 12 Ret 10 4 5 2 Ret 11 10 5 38 5 Wolf-Ford 10 Ret Ret Ret 3 Ret 4 Ret 6 Ret 2 NC 12 12 3 2 24 6 Ligier-Matra 16 9 5 5 Ret 5 3 7 7 10 3 5 8 4 11 Ret 19 7 Fittipaldi-Ford 9 2 Ret 8 9 Ret Ret 6 Ret Ret 4 4 5 8 5 Ret 17 8 McLaren-Ford 4 Ret 11 12 7 7 6 4 3 6 Ret 8 9 5 6 8 15 9 Williams-Ford Ret 11 4 7 Ret 10 8 Ret 5 Ret Ret Ret Ret 13 2 9 11 =[19] Arrows-Ford 10 9 6 6 Ret 14 2 8 Ret 9 Ret Ret Ret 16 4 11 11 Shadow-Ford 15 5 DNQ 10 Ret Ret 15 5 11 5 Ret NC Ret NC 14 Ret 6 12 Renault Ret Ret 10 NC 13 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 4 12 3 13 Surtees-Ford 18 Ret 12 Ret Ret 13 7 Ret 17 9 Ret 6 DSQ Ret 9 Ret 1 =[20] Ensign-Ford Ret Ret DNQ DNQ Ret 12 Ret DNQ DNQ Ret 11 Ret Ret 10 8 6 1 — ATS-Ford 11 7 8 11 DNQ 11 9 13 13 NC Ret DNQ DNQ DNQ Ret NC 0 — Martini-Ford DNQ DNPQ 9 WD 14 WD DNPQ 9 Ret 0 — Merzario-Ford Ret DNQ Ret Ret DNPQ DNPQ DNQ NC DNQ Ret DNQ DNQ Ret Ret Ret DNQ 0 — Theodore-Ford DNQ DNQ Ret DNPQ DNPQ DNQ DNPQ 0 — Hesketh-Ford DNQ DNQ Ret DNPQ DNPQ DNQ 0 — March-Ford DNP 0 Poř. Konstruktér ARG BRA RSA USW MON BEL ESP SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Oficiální výsledky FIA pro Mezinárodní pohár konstruktérů F1 1978 uváděly pozice jako (1) JPS-Lotus (2) Ferrari (3) Brabham-Alfa (4) Elf-Tyrrell (5) Wolf (6) Ligier-Matra (7) Copersucar (8) McLaren (9) Williams & Arrows (11) Shadow (12) Renault (13) Surtees & Ensign.^[1]

Nemistrovské závody

V roce 1978 se konal jediný nemistrovský závod Formule 1: BRDC International Trophy, který se konal na Silverstone. Bylo to naposledy, kdy se tato událost jela podle pravidel Formule 1. Závod vyhrál budoucí mistr světa Keke Rosberg, který jel teprve ve svém druhém závodě Formule 1.

Závod	Okruh	Datum	Vítěz závodu	Vítězný konstruktér
XXX BRDC International Trophy	Silverstone	19. březen	Keke Rosberg	Theodore-Cosworth