Formule 1 v roce 1978
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Sezóna Formule 1 1978 byla 29. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 16. mistrovských a 1 nemistrovský závod. Mistrovství světa se konalo mezi 15. lednem a 8. říjnem.
Remove ads
Mario Andretti vyhrál mistrovství světa jezdců za tým JPS-Lotus,[1] čímž zůstává posledním americkým jezdcem, který dokázal vyhrát mistrovství světa. Jeho vítězství při Grand Prix Nizozemska je pro americké jezdce zároveň posledním vítězstvím v závodě Formule 1. Ronnie Peterson získal druhé místo v mistroství jezdců posmrtně, zemřel na zdravotní komplikace po nehodě v Monze během Grand Prix Itálie. Lotus také naposledy vyhrál pohár mezi konstruktéry Formule 1.[1]
Obhájci titulu Niki Lauda a Ferrari se rozešli koncem roku 1977 a obě strany se snažily zopakovat úspěchy, které si užívaly v předchozích sezónách. Carlos Reutemann skončil třetí v šampionátu s Ferrari, zatímco Lauda skončil čtvrtý s Brabhamem. Kromě Petersonovy smrti došlo v sezóně k další tragédii, kdy Petersonův švédský krajan Gunnar Nilsson zemřel na rakovinu, když byl kvůli nemoci nucen po předchozí sezóně přerušit kariéru.
Remove ads
Týmy a jezdci
Změny před sezónou
- Úřadující šampion Niki Lauda se s Ferrari rozešel před koncem sezóny [[Formule 1 v roce {{{1}}}|{{{1}}}]].[5] Gilles Villeneuve ho nahradil v jeho domácím závodě a zůstal pro sezónu 1978.[6][7]
- Lauda nahradil Hanse-Joachima Stucka v Brabhamu, který se následně přesunul do Shadow. Připojil by se k Alanu Jonesovi, ale ten podepsal novou smlouvu s Williamsem. Williams používal své první vlastnoručně vyrobené šasi pro rok 1978.
- Clay Regazzoni přestoupil do Shadow z týmu Ensign, zatímco jeho týmový kolega Patrick Tambay v roce 1977 podepsal smlouvu s McLarenem.[8] To znamenalo, že tým Ensign musel najít dva nové jezdce a našel Dannyho Ongaise ze složeného týmu Penske[9] a nezkušeného Lamberta Leoniho. Bývalý jezdec McLarenu Jochen Mass našel místo u týmu ATS, postaveného na pozůstatcích týmů Penske a March.
- Ronnie Peterson překvapivě přešel k Lotusu[10] a nahradil svého kolegu Švéda Gunnara Nilssona. Petersonovo místo u Tyrrellu obsadil debutant Didier Pironi. Nilsson podepsal smlouvu s novým týmem Arrows, ale kvůli diagnostikované rakovině varlat odešel ještě před sezónou. Bývalý jezdec Shadow Riccardo Patrese[11] a veterán Rolf Stommelen nakonec závodili za Arrows.
- Tři týmy (kromě výše zmíněného Williamsu a Arrows) debutovaly s vlastním šasi: Martini, Merzario a Theodore. Tým BRM skončil po sezóně 1977.
Změny během sezóny
- Debut Eddieho Cheevera v týmu Theodore se ukázal jako předběžný a vrátil se do Formule 2. Jeho místo zaujal budoucí šampion Keke Rosberg, dokud nepřestoupil k ATS. Když Theodore vyřadil své vlastnoručně vyrobené šasi ve prospěch soukromého šasi od Wolf, Rosberg se vrátil, ale sezónu ukončil s ATS.
- Bruno Giacomelli řídil třetí vůz McLarenu, kdykoli to jeho závodní kalendář dovolil. V roce 1978 se totiž stal mistrem světa Formule 2.
- Hesketh Racing skončil po šesti závodech.
- Když tým Martini skončil tři závody před koncem sezóny, našel jejich jezdec René Arnoux nové působení u Surtees.
- Po startu Grand Prix Itálie se James Hunt snažil vyhnout Riccardu Patresemu a srazil se s Ronniem Petersonem. V následném boji havarovalo dalších osm jezdců, Petersonův Lotus najel tvrdě do svodidel a začal hořet. Peterson byl vytažen z vraku s lehkými popáleninami, ale těžkými zraněními nohou.[12] Tu noc mu byla v nemocnici diagnostikována tuková embolie a následné selhání ledvin pro něj bylo smrtelné. Při nehodě byl Vittorio Brambilla zasažen pneumatikou do hlavy a zůstal v bezvědomí ve svém voze. Uzdravil se a o rok později se vrátil do Formule 1. Jean-Pierre Jarier zaujal místo v Lotusu a Beppe Gabbiani zaskočil v Surtees.
- Nelson Piquet vstoupil do posledního závodu sezóny ve třetím voze Brabhamu před svým celosezónním debutem v roce 1979.
Remove ads
Kalendář
Změny v kalendáři
- Grand Prix Brazílie byla pro rok 1978 přesunuta z okruhu Interlagos v São Paulu do Jacarepaguá v Rio de Janeiru.
- Grand Prix Španělska byla přesunuta ze začátku května na začátek června.
- Grand Prix Francie byla přesunuta z Dijon-Prenois na okruh Paula Ricarda v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta ze Silverstone na Brands Hatch.
- Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mosport Parku na Île Notre-Dame Circuit kvůli bezpečnosti trati a organizačním problémům s kopcovitou tratí Mosport Park.
- Grand Prix Japonska byla původně naplánována na 16. dubna na Suzuka Circuit poté, co byla smlouva okruhu Fudži zrušena, ale nakonec byla z bezpečnostních a finančních důvodů zrušena.[13]
Remove ads
Výsledky a pořadí
Grands Prix
Bodový systém
Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a sedm nejlepších výsledků z kol 9-16.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Pořadí jedzců
Pořadí konstruktérů
Oficiální výsledky FIA pro Mezinárodní pohár konstruktérů F1 1978 uváděly pozice jako (1) JPS-Lotus (2) Ferrari (3) Brabham-Alfa (4) Elf-Tyrrell (5) Wolf (6) Ligier-Matra (7) Copersucar (8) McLaren (9) Williams & Arrows (11) Shadow (12) Renault (13) Surtees & Ensign.[1]
Remove ads
Nemistrovské závody
V roce 1978 se konal jediný nemistrovský závod Formule 1: BRDC International Trophy, který se konal na Silverstone. Bylo to naposledy, kdy se tato událost jela podle pravidel Formule 1. Závod vyhrál budoucí mistr světa Keke Rosberg, který jel teprve ve svém druhém závodě Formule 1.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads