František Josef Pachta z Rájova

František Josef Pachta z Rájova (12. srpna 1710, Praha – 28. listopadu 1799 tamtéž) byl český šlechtic z hraběcího rodu Pachtů z Rájova. Ve své době, tedy především v období vlády Marie Terezie, zastával řadu významných funkcí (byl místodržícím, nejvyšším mincmistrem a předsedou nejvyššího soudu). Je také známý jako znalec architektury a umění, stavebník a numismatik.

František Josef Pachta z Rájova
Rodový erb Pachtů z Rájova
Prezident Českého zemského soudu
Ve funkci: 1783 – 1789
Panovník	Josef II.
Předchůdce	úřad vznikl přejmenováním z nejvyššího zemského sudího, který zastával právě František Josef Pachta z Rájova
Nástupce	Prokop Lažanský z Bukové
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci: 15. dubna 1774 – 1783
Panovník	Marie Terezie, Josef II.
Předchůdce	Prokop Jan Krakowský z Kolowrat
Nástupce	úřad byl přejmenován na prezidenta zemského soudu a nadále ho zastával František Josef Pachta z Rájova
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci: 1766 – 1744
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Arnošt Vilém ze Schaffgotsche
Nástupce	František Antonín z Nostic-Rienecku
Ředitel přestavby Pražského hradu
Ve funkci: 1757 – ?
Panovník	Marie Terezie
Nejvyšší mincmistr Českého království
Ve funkci: 1755 – 1774
Panovník	Marie Terezie
Nástupce	Karel Ignác z Clary-Aldringenu
Místodržící Českého království
Ve funkci: 1747 – 1748
Panovník	Marie Terezie
Narození	12. srpna 1710 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	28. listopadu 1799 (ve věku 89 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	(1740) Terezie Karolina Trappová, ovdovělá Pöttingovou (1710–1786)
Rodiče	Jáchym Josef Pachta z Rájova (1676–1742) Antonie Josefa Scheidlernová (1694–1776)
Děti	Jáchym Josef (1746–1826) František Jan (1750–1796)
Příbuzní	bratr: Arnošt Karel Pachta z Rájova (1718–1803) bratr: Hubert Karel Pachta z Rájova (asi 1720–1760) bratr: Jan Josef Filip Pachta z Rájova (asi 1723–1822)
Rod	Pachtové z Rájova
Profese	soudce, úředník, politik
Náboženství	římskokatolické
Commons	František Josef Pachta z Rájova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stejné jméno nesli později i dva z jeho potomků: vnuk František Josef (1776–1861), který měl syna Františka Josefa (1814–1886).

Život

Hraběcí podoba erbu Pachtů z Rájova

Byl synem Jáchyma Josefa Pachty z Rájova (1676–1742) a Antonie Josefy Scheidlernové (1694–1776), jeho mladšími bratry byli Arnošt Karel (1718–1803), Hubert Karel (asi 1720–1760) a Jan Josef Filip (asi 1723–1822).

V roce 1736 byl František Josef jmenován do rady nad apelacemi. V roce 1740 se oženil s Terezií Karolinou (1710–1786), ovdovělou hraběnkou Pöttingovou, rozenou Trappovou. Za francouzské okupace Prahy v roce 1742 byl jeho otec Jáchym zajat a Francouzi ho odvezli z Prahy, kde po cestě zemřel. František Josef se pak jako jeho dědic v roce 1744 stal majitelem panství Bezno a Nemyslovice. V roce 1744 byl také jmenován zemským soudcem a pak v roce 1747 královským místodržícím.

V roce 1750 rozšířil svůj majetek o panství Jablonné v Podještědí a Velký Valtinov, která odkoupil od bratra Filipa Josefa. V letech 1755–1774 zastával funkci nejvyššího mincmistra. V roce 1757 byl jmenován ředitelem tereziánské přestavby Pražského hradu. V letech 1766–1774 byl dvorským sudím, v roce 1774 byl jmenován nejvyšším sudím zemským a v roce 1783 prezidentem zemského soudu.

Byl prvním prezidentem Vlastenecko-hospodářské společnosti v Praze.

Jeho syny byli Jáchym Josef (1746–1826) a František Jan (1750–1796).^[1]

Nová mincovna

Jméno Františka Josefa Pachty z Rájova se často objevuje v souvislosti s některými památkami, jejichž výstavbu financoval nebo řídil. Patří k nim:

• zámek, kostel sv. Petra a Pavla a fara v Bezně,
• tzv. Pachtův palác čp. 86 v Praze (na křižovatce ulic Křížovnické a Platnéřské, zbořen roku 1868),
• Nová mincovna v Praze (jinak též Palác Pachtů z Rájova, Celetná 36),
• přestavba zámku Nový Falkenburk v Jablonném v Podještědí,
• úpravy kostela Narození Panny Marie v Jablonném v Podještědí.

Jako architekti se na těchto stavbách podíleli zejména Jan Josef Wirch (1732–1787) a Filip Heger (1734–1804), ale není vyloučena ani autorská spoluúčast samotného stavebníka.^[2]