Gaetano Scirea
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Gaetano Scirea (25. květen 1953 Cernusco sul Naviglio – 3. září 1989 Babsk, Polsko) byl italský fotbalový obránce.
Svou hrou připomínal Beckenbauerera. Nikdy za svou kariéru nebyl vyloučen, což pro obránce bylo velmi vzácné.[1] Celkem 14 let působil v Juventusu se kterým vyhrál celkem 14 trofejí a nastoupil do 552 utkání, což byl do roku 2008 rekord klubu. V roce 2011 byl uveden do Italské síně slávy italského fotbalu.[2]
V roce 1982 se stal z reprezentací mistrem světa na MS 1982.
Remove ads
Klubová kariéra
Atalanta
Již od roku 1967 byl hráčem Atalanty, kde hrál od mládežnických kategorií na pravém křídlu v útoku. Až postupem času se vypracoval na post záložníka a jako střední obránce debutoval v nejvyšší lize v zahajovacím utkání sezony 1972/73 proti Cagliari (0:0).[3] V sezoně odehrál 20 utkání, které ale nezachránil od sestupu do druhé ligy. V následující sezoně jej trenér Heriberto Herrera nasazoval do každého utkání ve druhé lize. Jedinou branku za Atalantu vstřelil 12. května 1974 proti Brindisi (1:2).[4] Po celkem 70 odehraných utkání jej koupil Juventus.
Juventus
Do Juventusu odešel za 700 milionů lir a plus hráči Giorgio Mastropasqua, Gianpietro Marchetti a Giuliano Musiello.[5] Klub jej koupil hlavně kvůli Salvadorimu, který chtěl skončit s fotbalem. Stal se tak stabilním členem obranné pětice: Cuccureddu, Gentile, Spinosi a Morini. Hned v první sezony slavil první titul v kariéře. V sezoně 1976/77 vyhrál s Bianconeri titul i pohár UEFA. V sezoně 1981/82 slavil již pátý titul, ale pro Bianconeri to byl dvacátý celkově a tak mohli mít na dresu dvě zlaté hvězdy.
Další vítězství v evropských pohárech zaznamenal v sezoně 1983/84 když vyhrál pohár PVP a v následující sezoně získal pohár PMEZ. Tak zkompletoval všechny evropské poháry. Ještě se mu podařilo získal Superpohár UEFA 1984 i Interkontinentální pohár 1985. Do fotbalového důchodu odešel ve věku 35 let, na konci sezóny 1987/88, po 377 ligových zápasech a celkem 552 v černobílém dresu. S Bianconeri vyhrál celkem 7 titulů (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86), dále dva italské poháry (1978/79, 1982/83) a všechny evropské poháry a stal se tak se spoluhráčem Cabrinim, který vyhrál všechny oficiální klubové fotbalové soutěže.[6]
Remove ads
Po kariéře
Když ukončil fotbalovou kariéru, začal se věnovat trenéřině. Jakmile získal licenci, v létě 1988 mu Boniperti nabídl roli asistenta trenéra u Bianconeri. Nabídku přijal a zastával funkci až do své předčasné smrti v roce 1989. Dne 3. září byl mu přidělen úkol, že má sledovat příštího soupěře v poháru UEFA Polský klub Górnik Zabrze. Při zpáteční cestě do Varšavy, odkud měl letět do Turína v doprovodu místního řidiče, tlumočníka a manažera Górniku v autě Polski Fiat 125p. Cestou byl jejich automobil zasažen dodávkou poblíž Babska. Obě auta začala, díky přapravě kanystrů benzínu hořet. Z cestujících se zachránil pouze manažer polského týmu, protože seděl na předním sedadle, který po otevření dveří při nárazu zezadu se mu podařilo z vozidla vystoupit. Pro ostatní byl náraz osudný, vzhledem k tomu, že podle výsledků pitvy neutrpěli při nárazu zranění. Gaetano byl zachráněn a převezen do nedaleké nemocnice Rawa Mazowieckaale kvůli hlášeným těžkým popáleninám nemohli lékaři udělat nic jiného, než konstatovat jeho smrt.[7][8][9][10]
Po smrti byly po něm pojmenováno spoustu turnajů a ceny.[11] Město Turín v roce 2008 po něm pojmenovala ulici ve čtvrti Mirafiori Sud.[12] Klub Juventus, jehož byl kapitánem, pokřtili na jeho počest jižní sektor na Stadio delle Alpi. V roce 2011 mu turínský klub věnoval jednu z padesáti pamětních hvězd na chodníku slávy Juventus Stadium. Dne 21. listopadu 2012 přejmenovalo třídu, která vede před hlavním vchodem na stadion na Corso Gaetano Scirea (dříve Corso Grande Torino).[13]
Remove ads
Hráčská statistika
Reprezentační kariéra
Statistika na velkých turnajích
Remove ads
Hráčské úspěchy
Klubové
- 7× vítěz italské ligy (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86)
- 2× vítěz italského poháru (1978/79, 1982/83)
- 1x vítěz poháru PMEZ (1984/85)
- 1x vítěz poháru UEFA (1976/77)
- 1x vítěz poháru PVP (1983/84)
- 1x vítěz evropského superpoháru (1984)
- 1x vítěz interkontinentálního poháru (1985)
Reprezentační
Individuální
- All Stars team na ME 1980
- člen Síně slávy Italského fotbalu (2011)
- kandidát na Zlatý míč – nejlepší tým (10. místo v roce 2020)
Vyznamenání
Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)[35]
Medaile za atletickou statečnost (1982)[36]
Medaile za atletickou statečnost (1975)[37]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads